Sdílení aut: Němci si ho oblíbili, kupují stále méně vozů

Uživatelé této služby si mohou najít prostřednictvím svého chytrého telefonu nejblíže zaparkované volné auto, použít ho k jízdě po městě a nechat ho na zcela jiném místě, než si ho vypůjčili, píše agentura AP.

Silný německý automobilový průmysl nejprve fenomén sdílení ignoroval, nyní však naopak tomuto trendu pomáhá. Některé firmy dokonce vsadily na tuto myšlenku a chtějí sdílení využít nejen pro krátké cesty ve městě, ale také na delší cesty mezi městy.

V zemi, ve které bylo vynalezeno auto a automobil býval běžně označován za "oblíbené dítě", tak zřejmě dochází ke kulturnímu posunu. Výborná dostupnost veřejné dopravy, vysoké ceny pohonných hmot a silné ekologické hnutí jsou patrně důvodem toho, že se pro mnoho Němců stalo auto postradatelným doplňkem nebo, v horším případě, dokonce drahou přítěží.

Počet registrací nových aut v Německu loni poprvé od roku 2010 klesl pod tři miliony. Průměrný věk kupce auta se zvýšil až nad 52 let. V polovině 90. let minulého století byl průměrný věk 46 let.

Výsledkem toho je, že se automobilový průmysl chopil možnosti sdílení aut jako způsobu, jak se dostat k mladší generaci, pro kterou je myšlenka vlastnictví vozidla stejně staromódní, jako sbírka gramofonových desek jejich rodičů. "Chci platit za věci, když je používám," řekl 35letý konzultant Martin Blankestein, který využívá služeb několika společností nabízejících sdílení aut.

Několik desetiletí se tyto služby nabízely jen na určitých místech. Auta tak bylo možné vyzvednou jen na stanoveném místě a musela se na to samé místo vracet. Před šesti lety však nabralo sdílení jiný směr a objevily se tzv. jednosměrné nabídky. Tato flexibilní služba se již díky chytrým telefonům rozšířila do velkých měst po celé Evropě a Severní Americe. A zvlášť se jí daří v Německu. Díky mobilní aplikaci může klient najít nejbližší auto, zarezervovat ho krátkou zprávou, použít ho pro jízdu po městě a nechat ho na zcela jiném místě. Nemusí se tak vracet na místo, odkud vyjel.

Sdílení se platí od minuty. Za dvacet minut se obvykle platí čtyři až šest eur (110 až 164 Kč), pohonné hmoty, pojištění a parkování jsou v ceně. Jednodenní sazba se pohybuje od 39 do 59 eur (zhruba 1070 až 1620 Kč). Co se může zdát pro běžného uživatele auta jako nákladná extravagance, může být velmi atraktivní pro lidi, kteří používají auto jen občas. Zastánci tvrdí, že náklady mohou být až poloviční ve srovnání s tím, na kolik vyjde stejná cesta taxíkem.

Celosvětově bylo loni podle výzkumné společnosti InnoZ zarezervováno více než 8,5 milionu jednosměrných cest. Z toho 4,5 milionu jich bylo v Německu a v samotném Berlíně dokonce 2,2 milionu, tedy více než čtvrtina z celkového počtu.

Sdílení nabízí množství automobilek. Daimler má společnost Car2Go, která ve 25 městech v Evropě a Severní Americe nabízí 600.000 klientům ke sdílení dvousedadlové vozy Smart. Nově nabízí možnost pronajmout si vůz na cestu z Berlína do Hamburku nebo zpět. Podobnou službu mezi Kolínem a Düsseldorfem nabízí společnost DriveNow, společný podnik BMW a autopůjčovny SIXT. Úspěch sdílení aut v Berlíně přilákal i zahraniční automobilky, jako francouzský Citroën, který zde prostřednictvím služby Multicity nabízí ke sdílení elektrické vozy.

Podle některých však může být nabídka služby sdílení pro automobilky velkým rizikem. Ukazuje totiž, jak je snadné žít bez vlastního auta, a také bez nákladů na pojištění a opravy a bolestí hlavy z problémů s parkováním, které s vlastnictvím auta souvisí. Nicméně výrobci zřejmě nyní nemají jinou možnost, než následovat tento trend.