Eliška Junková. ČTK
Nabídka
Vozy k pronájmu a leasingu
Nejoblíbenější hledání
Vozy k pronájmu a leasingu
Obrovská pocta pro českou legendu. Bugatti prý pojmenuje auto po Elišce Junkové
Redakce
, ČTK
-
26. 02. 2014
Naše téma
Praha - Automobilka Bugatti chystá čtvrtý Veyron 16.4 Grand Sport Vitesse z plánované "šestidílné" speciální série Bugatti Legends. Její jednotlivé edice nesou jména slavných osobností spojených s toutou francouzskou značkou. A zdá se, že mezi takto oceněné legendy míří také česká závodnice Eliška Junková.
Pokud se informace, kterou přinesl server GTspirit, potvrdí, půjde jednoznačně o největší poctu, jaké se kdy českému závodění dostalo. Bugatti se svým dřívějším spojením s Eliškou Junkovou vůbec rádo chlubí, na internetových stránkách automobilky najdeme její medailonek i dobové fotografie.
Edici označenou jako Elizabeth Junek bychom prý mohli spatřit už na březnovém autosalonu v Ženevě.
Jen pro úplnost: Bugatti zatím představilo verze Veyron Jean-Pierre Wimille, Veyron Jean Bugatti a Veyron Meo Costantini. Vždy jde o několikakusové série s tomu odpovídající cenovkou. Například Jean Bugatti stál zhruba 60 milionů korun.
Eliška Junková-Khásová se narodila jako Alžběta Pospíšilová 16. listopadu 1900 v Olomouci. V 16 letech nastoupila jako korespondentka do Pražské úvěrové banky, kde se seznámila se svým budoucím mužem. Vzali se v roce 1922 a v témže roce získala i řidičský průkaz. Do závodního vozu poprvé usedla v roce 1923 jako spolujezdkyně svého manžela. Pouhý rok nato, hned na první soutěži, do které nastoupila jako jezdkyně, vyhrála na trati Lochotín – Třemošná kategorii cestovních vozů.
Se svým sportovním Bugatti 35 dominovala i v závodě Zbraslav – Jíloviště v roce 1925, následující rok zajela tamtéž nejrychlejší čas a jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod v absolutní klasifikaci. Na vozech Bugatti vyhrála řadu mezinárodních závodů do vrchu, roku 1927 zvítězila v soutěži sportovních vozů do 2000 ccm v rámci Velké ceny Německa na Nürburgringu. Rok nato na Sicílii v závodě Targa Florio obsadila v nejtěžší soutěži své doby páté místo, vyhrála kategorii amatérů i žen a zajela nejrychlejší kolo. V závodě dokonce vedla. O vítězství ji ale připravily vadné brzdy, kvůli nimž se před ní dostal Alberto Divo. Junková pak kvůli prachu, který po sobě Divo zanechal, na chvíli ztratila orientaci, trefila balvan a zničila pneumatiku. I tak dojela pátá.
Po smrti manžela přestala závodit, ale dále se věnovala motorismu, zasloužila se například o vznik brněnského Masarykova okruhu. Od 30. let pracovala ve firmě Baťa v prodeji pneumatik, v gumárenském průmyslu působila i po jejím znárodnění a nakonec nastoupila na ministerstvu chemického průmyslu. Krátce po druhé světové válce se provdala za motoristického novináře Ladislava Kháse. I ona sama psala motoristické sloupky do časopisu Za volantem a v roce 1972 vydala v nakladatelství Olympia knihu Má vzpomínka je Bugatti.
Edici označenou jako Elizabeth Junek bychom prý mohli spatřit už na březnovém autosalonu v Ženevě.
Jen pro úplnost: Bugatti zatím představilo verze Veyron Jean-Pierre Wimille, Veyron Jean Bugatti a Veyron Meo Costantini. Vždy jde o několikakusové série s tomu odpovídající cenovkou. Například Jean Bugatti stál zhruba 60 milionů korun.
Kariéru zastavila smrt manžela
Během krátké kariéry dokázala Eliška Junková-Khásová, která zemřela 5. ledna 1994, za volantem to, co žádná jiná závodnice. Mezi roky 1924 a 1928 se jako jediná žena v historii vrcholných automobilových závodů Grand Prix vyrovnala nejlepším jezdcům. S honbou za rychlostí skončila v roce 1928 poté, co se na německém okruhu Nürburgring zabil její manžel Čeněk Junek, rovněž vynikající závodník.Eliška Junková-Khásová se narodila jako Alžběta Pospíšilová 16. listopadu 1900 v Olomouci. V 16 letech nastoupila jako korespondentka do Pražské úvěrové banky, kde se seznámila se svým budoucím mužem. Vzali se v roce 1922 a v témže roce získala i řidičský průkaz. Do závodního vozu poprvé usedla v roce 1923 jako spolujezdkyně svého manžela. Pouhý rok nato, hned na první soutěži, do které nastoupila jako jezdkyně, vyhrála na trati Lochotín – Třemošná kategorii cestovních vozů.
Eliška Junková.
Se svým sportovním Bugatti 35 dominovala i v závodě Zbraslav – Jíloviště v roce 1925, následující rok zajela tamtéž nejrychlejší čas a jako první žena na světě vyhrála mezinárodní závod v absolutní klasifikaci. Na vozech Bugatti vyhrála řadu mezinárodních závodů do vrchu, roku 1927 zvítězila v soutěži sportovních vozů do 2000 ccm v rámci Velké ceny Německa na Nürburgringu. Rok nato na Sicílii v závodě Targa Florio obsadila v nejtěžší soutěži své doby páté místo, vyhrála kategorii amatérů i žen a zajela nejrychlejší kolo. V závodě dokonce vedla. O vítězství ji ale připravily vadné brzdy, kvůli nimž se před ní dostal Alberto Divo. Junková pak kvůli prachu, který po sobě Divo zanechal, na chvíli ztratila orientaci, trefila balvan a zničila pneumatiku. I tak dojela pátá.
Po smrti manžela přestala závodit, ale dále se věnovala motorismu, zasloužila se například o vznik brněnského Masarykova okruhu. Od 30. let pracovala ve firmě Baťa v prodeji pneumatik, v gumárenském průmyslu působila i po jejím znárodnění a nakonec nastoupila na ministerstvu chemického průmyslu. Krátce po druhé světové válce se provdala za motoristického novináře Ladislava Kháse. I ona sama psala motoristické sloupky do časopisu Za volantem a v roce 1972 vydala v nakladatelství Olympia knihu Má vzpomínka je Bugatti.