Poprvé za volantem nového Opelu Astra: Určitě nejsportovnější hatchback letoška

Již 86 let tradiční německá značka Opel nabízí zákazníkům rodinný automobil, který svojí velikostí náleží do kategorie nižší střední třída. Nejprve byl obchodní název tohoto vozu Kadett, nyní se už celá tři desetiletí jmenuje Astra.

V Portugalsku jsem měl možřnost absolvovat první stovky kilometrů za volantem právě přicházející šesté generace Astry. Jednalo se zatím o karosářskou verzi hatchback, kombi přijde na trh s několikaměsíčním odstupem.

Auto si detailně můžete prohlédnout v naší komentované fotogalerii.

Není žádným tajemstvím, že Opel po začlenění do koncernu Stellantis, využívá z velké části techniku, kterou má třeba také letos čerstvý Peugeot 308. Zejména jde o podvozkovou platformu, se kterou se logicky pojí také pohonné jednotky.

Na druhou stranu, podvozek si Opel ladí sám a rovněž design interiéru a exteriéru je dílem studia v tradičním sídle automobilky v německém Rüsselsheimu.

Na rozdíl od designu zmíněné “třistaosmičky” může někomu připadat vzhled Astry trochu strohý. Ale podle mého soudu jsou tvary moderní a nadčasové. Navíc působí sportovně. Opel to nazývá německým designem.

„Pojem „německý design“ je pro mě esencí preciznosti, stylové čistoty a dokonalého sladění všech technických prvků,“ říká designérka Opelu Ilka Höbermann. „Není vůbec snadné pracovat se zmiňovanou designovou čistotou a zároveň garantovat výraznou osobitost připravovaného modelu – je to o umění nalézt dokonalou harmonii a stylovou rovnováhu.

Ostré linie vládnou také interiéru. Líbivé jsou však dva propojené displeje (ten první hraje roli přístrojového štítu a druhý je klasickou multimediální obrazovkou) do jednoho celku. Existují dvě verze, přičemž ta dražší působí jako vyjmutá z nějakého modelu značky s třícípou hvězdou.

Nová Astra je dlouhá 4374 mm a široká 1860 mm, narostla tedy jen o 4,0 mm oproti vybíhajícímu modelu. Rozvor pak narostl o 13 mm až na 2675 mm, z čehož profitují především pasažéři vzadu. Sedadla tak lze bez problémů obsadit čtyřmi jedinci, z nichž každý může měřit i více než 185 centimetrů. Ti vzadu pak budou mít před koleny i nad hlavou ještě čtyři centimetry volného prostoru.

Kufr má v připadě volby klasických spalovacích motorů (v nabídce je buď zážehový tříválec nebo dieselový čtyřválec) objem docela dost přes čtyři sta litrů. Taková hodnota přináležela ještě docela nedávno kombíkům v této velikostní kategorii. Podlaha má dvě úrovně a v té vyšší tvoří se sklopenými opěradly zadních sedaček rovnou plochu.

Pod dno je ještě možné uložit rezervní kolo. Ovšem jen tehdy, pokud tam jako v případě "výbavou nabušených" vozů připravených pro prezentaci, nebude subwoofer připlatkového audiosystému.

Skrze otvor v zadním opěradle lze prostrčit do kabiny nějaký ten delší předmět. "Díra" to není úplně velká, ale na dva páry lyží by to mohlo stačit.

Tvůrci nové Astry jsou obzvláště pyšní na přední světla. Jsou vypůjčené z větší Insignie a v každém z nich se nachází 84 LED segmentů. Ty ovládá řídící jednotka spolupracující s kamerou za předním sklem a v závislosti na situaci před autem je rozsvěcuje a zhasíná. Jak jsem si ověřil v hustém pátečním večerním provozu na pobřezí Atlantského oceánu, auto stále svítí dálkovými a jen se "vykrývají" vozidla jednoucí v protisměru nebo naopak vpředu. Oči řidiče se díky mnohem méně v noci unaví a navíc je jízda bezpečnější.

Během prezentace jsem si nejprve vyzkoušel turbodiesel ve spojení s automatickou osmistupňovou převodovkou. Po nastartování byl studený agregát trochu hlučný, ale již po ujetí pár kilometrů ztichl a nevibroval. Jel jsem s ním hlavně ve městě a na dálnici. Právě pro autostrády je doslova stvořený. Spotřeba v takovém režimu nepřesáhla 5,5 litru.

Nejvíce kilometrů jsem absolvoval s benzinovým stotřicetikoňovým agregátem. Převodové stupně jsem tentokrát řadil manuálně. A činil jsem tak s radostí, neboť  "kvalty" kloužou na svá místa hladce, přesně a neslyšně. Hlavice páky má trošku neobvyklý tvar, který mé mužské dlani vyhovoval. Pro menší ženskou ale bude možná trošku moc velká.

130 koní ve světě dnešních aut nevypadá jako kdovíjak velká hodnota, ale v Astře tento motor působí až překvapivě živě. Na členité trase, kterou jsem z velké části projížděl svižným tempem, jsem navíc zaznamenal poměrně solidní spotřebu 6,5 litru. Auto si díky specifickému nastavení podvozkových dílů velmi dobře rozumí s nerovnými vozovkami. Na portugalských silnicích sice není tolik výtluků jako u nás, zato tu však asfaltový povrch velmi často nadzvedávají kořeny stromů. I opravdu velké hrboly auto přejelo s grácií a jemným žďuchnutím. I pokud se nějaké kolo s tímto setká v zatáčce, vůz to nevychýlí ze zvolené jízdní stopy. Troufám si odhadnout, že také na rozbitých českých okreskách se bude s Astrou jezdit velmi příjemně.

Nakonec jsem si nechal plug-in hybrid. Dva motory dohromady poskytují 180 koní. Přesto je auto určené spíše pro klidnější typy řidičů, neboť jen tak je možné ujet na zásobu energie v baterii bez produkování místních emisí kolem 40 kilometrů, Vyzkoušel jsem si to na trase vedoucí z hotelu vzdáleného od letiště v Lisabonu přesně 38 kilometrů. V cíli mi pak ještě zbývalo 8 procent elektřiny. Vzhledem k tomu, že zhruba polovina z této trasy vedla po dálnici s rychlostním limitem 120 kilometrů v hodině a venku bylo jen 12 stupňů, není to špatný výsledek.

V zatáčkách však tento vůz, který má přece jen větší hmotnost oproti klasickému "benziňáku" působí trošku těžkopádněji. Navíc se mi úplně nezamlouvaly reakce brzd. Ty občas brzdí málo (když se jejich řídící jednotka snaží maximálně využívat rekuperaci)a pak zase jsou až moc zbrklé. To v případě, že se třmeny zakousknou do brzdových kotoučů. Tohle by ještě chtělo trošku vyladit.

Celkový dojem z prvního setkání s novou Astrou je ale hodně pozitivní. Auto se velmi dobře řídí, je prostorné a jeho design nezestárne určitě ještě mnoho příštích let.