Před 90 lety byla v Itálii otevřena první novodobá dálnice. I s mýtným

Dálnice, kterou navrhl konstruktér Piero Puricelli, byla využívána jako obvyklá cesta pro silniční provoz. Stavba trvala patnáct měsíců.

Otevřena byla již za vládnutí fašistického režimu Benita Mussoliniho. Asi padesátikilometrová jednoproudá dálnice ale nebyla příliš využívaná, protože tehdy v Itálii jezdilo sotva 85 tisíc aut. Silnice nového typu navíc měla jasně danou otevírací dobu, jezdit se po ní smělo od šesté hodiny ranní do půlnoci. A stejně jak je to obvyklé dnes, už tehdy se za průjezd muselo platit mýtné, které se počítalo podle typu a výkonu dopravního prostředku. Motocyklisté měli cestu levnější.



Někdy se považuje za první dálnici světa berlínská Automobilová dopravní a zkušební dráha (AVUS), která byla otevřena již v září 1921. Devítikilometrový okruh AVUS ale nebyl podle odborníků veřejnou silnicí, nýbrž spíše testovací dráhou, ostatně až do roku 1998 byl užíván jako závodní dráha.

Podle historiků vznikla nejstarší zpevněná cesta v Egyptě mezi lety 2600-2200 před naším letopočtem. Známé silnice pak vznikaly kupříkladu v období římské říše. V roce 312 před Kristem nechal 195 kilometrů dlouhou silnici Via Appia postavit cenzor Appius Claudius, po němž nese jméno. Římská říše vybudovala celou síť podobných přímých a pevných cest, která měřila 150 tisíc kilometrů.

Síť dálkových cest budovali ale například v Jižní Americe také Inkové, jejich síť měřila 18 tisíc kilometrů. Nejdelší cestou se stala takzvaná Velká cesta Inků, procházející celou tehdejší říší v délce 5000 kilometrů, přičemž některé úseky vystupovaly až do výšky 5000 metrů na mořem.

Rozvoj ve stavbě dálnic ve světě pak šel ruku v ruce s nárůstem popularity aut, jejichž počet počal prudce narůstat zejména po roce 1900. První dálnice moderního typu začaly vznikat ve 20. letech 20. století v Itálii, Německu či USA. V USA byla již v roce 1908 postavena první silnice určená výhradně pro motorová vozidla. Nazývala se Parkway, byla na Long Islandu v New Yorku a měřila 64 kilometrů.

Krátkou silnici výhradně pro motorová vozidla postavilo pak v letech 1929 až 1932 také Německo, a to mezi Bonnem a Kolínem nad Rýnem. "Životopis" německých dálnic ale začíná až 23. září 1933, kdy kancléř Adolf Hitler položil základní kámen čtyřproudé Říšské dálnice z Frankfurtu do Darmstadtu. Síť dálnic v Německu rostla překotně: v roce 1935 bylo v provozu 119 kilometrů dálnic, o tři roky později již přes 3000 kilometrů.

Skutečnou dálnici začalo v roce 1939 připravovat i Československo, v době zahájení výstavby 2. května 1939 však již bylo okupováno Německem, které na zbytku československého území vyhlásilo Protektorát Čechy a Morava. Během války byla výstavba protektorátní dálnice zastavena, ale po válce byla obnovena. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla ale výstavba dálnic v roce 1950 ukončena. Výstavba dálnice D1 pak začala v roce 1967.

První dálniční úsek s délkou délka 21,3 kilometru otevřen 12. července 1971 na dálnici D1 mezi Prahou a Mirošovicemi. Nyní síť dálnic a rychlostních silnic měří 1242 kilometrů.

V současnosti silniční a dálniční síť světa měří přes 64 milionů kilometrů. Nejdelší síť na světě je v USA, kde je na 6,6 milionu kilometrů silnic a dálnic, druhá je Indie a třetí Čína. Nejvíce dálnic na obyvatele mají ale Spojené arabské emiráty.

Nejdelší mezinárodní dálnicí je Panamerická dálnice, která v délce asi 48 tisíc kilometrů spojuje mnoho zemí v Severní, Střední a Jižní Americe, nejdelší dálnicí uvnitř jednoho státu je 14 500 kilometrů dlouhá okružní australská Highway 1. Nejvýše položenou dálnicí světa je ve výšce na 4700 metrů vedoucí Karákóramská dálnice mezi Pákistánem a Čínou.