Představujeme nejkrásnější silnice světa

Snad každý si dokáže představit let do Dubaje či výlet po vlastní ose do Portugalska. Cesta samotná však bývá vnímána jako nutné zlo, které s několika dny volna bohužel souvisí. Stačí však najít ty nejkrásnější silnice světa, a rázem může být vše jinak. K smrti nudné se v tu chvíli stávají spíše chvíle strávené na pláži nebo v hotelovém pokoji. Projeli jsme za vás celou planetu, a tak za zábavou za volantem můžete nyní vyrážet najisto.
Řadu z nich využívají turisté k prázdninovým přesunům, takže je tam v létě velký provoz. Nadšení řidiči si je proto skvěle užijí právě teď na podzim. Navíc auta s turbomotory dosahují za chladného počasí nejlepších jízdních vlastností při nejnižší spotřebě.

18 z nejhezčích silnic světa

Col de Turini
Ve vašem cestovním diáři by neměl chybět francouzský průsmyk Col de Turini blízko městečka Sospel na Azurovém pobřeží. Už samotné prostředí Alp typ zdejších silniček dopředu prozrazuje, mnohem více však o jejich charakteru vypovídá fakt, že se zde každoročně jede slavná Rallye Monte Carlo.
Pokud tak sedláte citroën nebo ford, můžete se plně vžít do pocitů Sébastiena Loeba nebo Jari-Matti Latvaly, továrních jezdců mistrovství světa WRC. Jen se nenechte příliš unést jejich rychlostí dosahující hodnoty až 180 km/h - pro tento podnik je totiž více než 32 km dlouhý úsek silnice uzavřen. Závodníci tak mohou 34 úzkých zatáček projíždět na maximum, vy však raději počítejte s protisměrným provozem, a tedy nižším tempem.

Viaduc de Millau
Z Col de Turini pak můžete zamířit lehce na západ směrem na město Millau, kde se vám nabízí jeden z nejúchvatnějších pohledů světa. Právě zde, zhruba 115 km severozápadně od Montpellier, se totiž nachází viadukt Millau, nejvyšší lanový most světa. Uneseni budete zejména jedním z jeho pilířů, který měří 343 metrů a je tak vyšší než Eiffelova věž. I z toho důvodu most při nízké oblačnosti doslova pluje v mracích.

Stelvio Pass
Průsmyk Stelvio (Stevio Pass, Passo dello Stelvio) severně od Bormia je druhou nejvýše položenou silnicí v Alpách - její vrchol najdete až ve 2757 metrech nad mořem. Při pohledu na šedesát ostrých zatáček, z nichž většina se nachází v severovýchodní části průsmyku, většina motoristů pookřeje. Hlavně kvůli tomu, že zdejší zatáčky jsou půl na půl ostré a táhlé, a proto vyžadují od každého projíždějícího značné schopnosti za volantem.

San Bernardino Pass
Stejný um a odhodlání jako při jízdě průsmykem Stelvio budete muset předvést také ve Švýcarsku, které by se výčtem průsmyků mohlo jevit jako řidičský ráj. Ještě před sešlápnutím plynu však pamatujte na přísné rychlostní limity, jež zde platí a které by vás mohly přijít i na jeden roční plat. Platí to zejména při zdolávání průsmyku San Bernardino, který leží ve výšce 2066 metrů a spojuje vesničku Hinterrhein a údolí Mesolcina. Jeho součástí je totiž 6,6 kilometru dlouhý tunel, kde můžete jet nanejvýše 80 km/h.

Grimsel Pass
Ničeho podobného se naštěstí nemusíte obávat ve švýcarském průsmyku Grimsel, spojujícím údolí řeky Rhony v kantonu Valais a Haslital v kantonu Bern. Jeho křivolaké zatáčky končí ve výšce 2165 metrů a nabízejí tak úžasný výhled do údolí.

Nufenen Pass
Ještě výše se můžete se svým vozem dostat v průsmyku Nufenen, který švýcarskými Alpami šplhá až do výšky 2478 metrů nad mořem. Je přitom zajímavé, že právě tato silnice mezi Ulrichenem v kantonu Valais a údolím Bedretto v Ticinu patří mezi nejmladší - postavena byla teprve v roce 1969.

Oberalp Pass
To Oberalp Pass, od jara do podzimu důležité spojení mezi kantony Graubünden a Uri mezi Disentis a Andermattem, je mnohem staršího data vzniku, leží však jen lehce nad dvěma tisíci metry nad mořem. V zimě (záleží na sněhu, většinou je to od konce října/začátku prosince do konce dubna/května) však na průjezd průsekem zapomeňte. Vyasfaltovaná vozovka se v této době mění na sjezdovku a tobogan, místo automobilů zde tak ukojení z rychlosti nacházejí spíše lyžaři a snowboardisté.

Trollstigen
Zimní uzavírka není pouze doménou Švýcarska. Kvůli obrovskému množství sněhu není přibližně od konce října do počátku dubna sjízdná také silnice č. 63 zvaná Trollstigen. Najdete ji na západě Norska v regionu Rauma, přičemž vybudovat ji nechal král Haakon VII. v letech 1928-1936.
Od roku 2005 nabízí mnohem větší bezpečí díky nově postaveným ochranným valům, řidiči si tak mohou daleko více vychutnat jedenáct ostrých zatáček, jež navíc míří vzhůru v poměrně příkrém úhlu (9 %). Společnost jim přitom dělá vodopád Stigfossen, který pro změnu padá dolů do údolí z výšky 320 metrů.

Lysebotn
V okolí silnice Lysebotn, která leží o něco jižněji než Trollstigen, zase můžete sledovat celou řadu padáků a rogal. Celá oblast je totiž díky mořskému proudění vyhledávána příznivci těchto adrenalinových vzdušných sportů.
Nechybí ale ani vyznavači řádění na silnicích, neboť Lysebotn nabízí 27zatáčkovou pasáž zakončenou 1,1kilometrovým tunelem. Ten se navíc obtáčí okolo hory, čímž tak opravdovým mistrům volantu umožňuje průjezd v jediném nekonečném driftu.

Transfagarašan
Silnice Transfagarašan už od pradávna spojuje rumunské regiony Muntenii a Transylvánii. Při jízdě po 90 km dlouhé silnici ze 70. let 20. století si můžete prohlédnout mimo jiné hrad Poenari Vlada Tepeše, později známého jako hrabě Drákula. Okouzlena přírodou ve výšce až 2145 metrů byla ostatně i trojice moderátorů populárního britského motoristického pořadu Top Gear. Zejména Jeremy Clarkson vyznal této silnici větší lásku než světoznámému průsmyku Stelvio.

Overseas Highway
Absolvování zhruba 180 km dlouhé Overseas Highway na souostroví Florida Keys pro vás bude odpočinkem. Jedná se totiž spíše o vyhlídkovou trasu, která vede přes 42 mostů doprostřed oceánu. Rychlost je zde omezena na 30 mil (48 km/h) nebo 45 mil (72 km/h), mnohdy však kvůli množství turistů pojedete ještě pomaleji. Rychlostní limit se přitom s ohledem na četné policejní patroly rozhodně nedoporučuje překračovat.
Na celkovou trasu, jež startuje ve světoznámém Key Largo a končí ještě proslulejším Key West, si tak raději vyhraďte polovinu dne. Pokud přitom budete chtít využít ty nejlepší vody k rybolovu na východním pobřeží USA, pak raději ještě déle.

Hana Highway
Na Maui, druhém největším ostrově Havajských ostrovů, stojí za pozornost především rychlostní silnice Hana, spojující městečko téhož názvu se zbytkem ostrova. Namísto stále vyšší rychlosti vás více vybízí ke kochání, neboť je lemována celou řadou pláží, vodopádů a mostů. Navíc 54 z nich umožňuje průjezd pouze jediného vozu, opatrnosti tak není nazbyt. A nikoliv pouze kvůli dopravě, ale také kvůli šesti stovkám zatáček, které se na trase dlouhé 109 km nacházejí.

Great Ocean Road
Čarokrásný výhled na oceán vám rovněž nabízí cesta Great Ocean Road v Austrálii, která se táhne 243 km podél jihovýchodního pobřeží od města Torquay až po Allansford. Samotná silnice je přitom jedním z největších mement první světové války, v letech 1919 až 1932 ji totiž postavilo na tři tisíce navrátilců z bojů v Evropě.
Od roku 2004 ji doplňuje celá síť stezek pro chodce, protáhnout si nohy a odpočinout od volantu tak můžete prakticky kdekoliv. Jen opatrně na úseku mezi Lorne a Apollo Bay, kde se každým rokem v květnu pořádá maraton a přibližně 45kilometrový úsek je kvůli tomu pro automobily i veřejnost na celý víkend uzavřen. Tedy za předpokladu, že byste se chtěli vmísit do davu běžících. Místa podél trati či na tribunách jsou vám naopak otevřena.

Guoliang
Tunel Guoliang vede pohořím Taihang v centrální provincii Chu-nan na východě Číny a za úkol měl spojit jednu odloučenou vesnici se zbytkem civilizace. Za jeho prokopáním stojí pouze třináct vesničanů, kterým trasa dlouhá 1200 metrů, vysoká pět metrů a široká čtyři metry zabrala dlouhých pět let. Ne všichni se přitom jejího slavnostního otevření 1. května 1977 dožili.

Irohazaka
Při návratu od protinožců do Evropy se neopomeňte zastavit také v zemi vycházejícího slunce. Irohazaka, jedna z nejznámějších japonských silnic, vás přitom může naučit místní řeči: každá ze zatáček je totiž doplněna jedním z písmen japonské abecedy.
To znamená 48 poměrně náročných zatáček, na něž každým rokem vyráží více a více řidičů. I z toho důvodu musela být silnice v roce 1954 značně upravena. Cestou vzhůru tak nabízí zatáček třicet, cestou dolů najdete zbývajících osmnáct, ačkoliv původně byla celá abeceda umístěna na cestě jediné, určené pro obousměrný provoz.

Jebel Hafeet Mountain Road
Náročných šedesát zatáček, jež se rozprostírají na úseku dlouhém 12 km, si můžete užít také ve Spojených arabských emirátech. Samotné zatáčky však nejsou hlavním kladem silnice zvané Džabal Hafíd (Jebel Hafeet) v emirátu Abú Dhabi.
Díky teplému počasí se povrch nepotýká s nástrahami zimy, místní asfalt tak v mnoha úsecích připomíná povrch závodního okruhu. Stačí tady jen zpáteční letenka do Dubaje, zapůjčení automobilu a výlet přibližně 90 minut od města směrem na Omán, abyste se ocitli v zemi zaslíbené každému fanouškovi rychlých kol.

Los Caracoles
Silnice vedoucí napříč chilskými a argentinskými Andami nemůže být kontrastnější. Zatímco Overseas Highway či Napoleon Route vám umožní průjezd jakýmkoliv automobilem včetně nízkých supersportů, zde raději vsaďte na vozy s vyšší světlou výškou.
Cesta je sice po většinu času vyasfaltovaná, v mnoha průsmycích však pevný povrch po většinu roku chybí. Navíc zejména v těch největších výškách mnohdy neexistují ani žádné bariéry či zábradlí, od pádu do propasti vás tak dělí jen vaše šikovnost a ohleduplnost ostatních. Ta je zde však poměrně silně zastoupena, za celou dobu existence silnice zde totiž nedošlo k žádnému nechtěnému pádu. A to sem často míří i dvoupatrové autobusy plné turistů.

Yungas
Cesta přezdívaná Silnice smrti je podle mnohých nejnebezpečnější silnicí na světě. Spojuje bolivijská města La Paz a Coroico, měří 69 km a většina z ní se nachází ve výšce 3600 metrů nad mořem. Mnohdy je však užší než čtyři metry, vyhýbání protijedoucích vozů je tak extrémně náročné.
Vraky řady z nich proto zdobí mnohdy až 800 metrů hluboké propasti, smrtelná neštěstí se zde stávají průměrně jednou za dva týdny.