Jméno americké automobilky Cord vám dost možná nic neřekne. Jde o značku, která neexistovala dlouho, nicméně i během svého krátkého života se stihla nesmazatelně vepsat do dějin automobilové historie.
Vše začalo v roce 1929, kdy úspěšný automobilový prodejce Errett Lobban Cord, majitel automobilky Auburn Automobiles, představil světu svou novou značku, kterou pojmenoval sám po sobě.
Cord ještě ten samý rok vyjel s inovativním modelem L-29, který se na první pohled příliš nelišil od luxusní automobilové produkce přelomu dvacátých a třicátých let. Jenže pod elegantní přídí, která byla ve skutečnosti nižší, než u většiny konkurence, ukrývalo se "otočené" pohonné ústrojí.
Poprvé s pohonem předních kol
Cord L-29 je totiž vůbec prvním americkým autem, které na trhu nabídlo pohon přední nápravy. O dodávku síly se staral řadový osmiválec Lycoming, uložený pod kapotou obráceně, než bylo běžné.
Zepředu byla namontována převodovka a její kryt vyčníval pod mříží chladiče. Motor měl objem pět litrů a výkon 125 koní.
Revoluční koncepce sice zajistila více místa pro pasažéry, ale měla i svoje nevýhody. Motor byl umístěn příliš daleko za nápravou, což mělo za následek častou ztrátu trakce při akceleraci. Maximální rychlost 129 kilometrů v hodině navíc už tehdy zaostávala za některými konkurenty.
I přes tyto drobné nevýhody se L-29 neprodával vůbec špatně. Jenže bohužel pro Cord přišel ve velmi nevhodnou dobu, těsně před velkou krizí. Výroba byla tedy na konci roku 1931 zastavena, a ačkoliv prodal Cord obstojných 5000 kusů, musela se celá značka na pár let přesunout do ústraní.
Další éra Cordu nastává v roce 1935. A právě tuto éru lze označit za zásadní. V listopadu toho roku se totiž na autosalonu v New Yorku odhaluje Cord 810.
Úžasný a nesmírně pokrokový design z pera Gordona M. Buegriga nese do té doby neviděné aerodynamické prvky, mimo jiné zbrusu nová „mrkačková" světla, ukrytá v předních blatnících. A není to jen karoserie, která je na Cordu 810 revoluční.
Stejně jako předchozí L-29 má i novinka pohon přední nápravy, tentokrát ale s nezávislým zavěšením obou kol. Pohon je stále obstaráván osmiválcem Lycoming, ale tentokrát vidlicovým a o polovinu lehčím. Výkon však zůstává stále stejných 125 koní a vyšší nabízí až pozdější model 812, který byl k dispozici s přeplňováním kompresorem a s výkonem 170 koní.
Sázka na netradiční převodovku
Jednou z nejzásadnějších součástí byla ovšem převodovka. Jednalo se o poloautomatickou čtyřrychlostní skříň, opatřenou řazením Bendix Electric Hand. Přímo na sloupku řízení se nacházela malá řadící kulisa, po které se pohybuje malinká páčka řazení, nazývaná „preselector" (česky něco jako „předvolič").
Za jízdy stačilo tuto páčku posunout na zvolenou rychlost, aby elektricky ovládané podtlakové servo připravilo její zařazení. Potom už zbývalo jen vyšlápnout spojku, převodovka sama přeřadila a spojka mohla být opět puštěna.
Jedná se o naprosto unikátní záležitost, která se objevila jen na několika málo autech historie. Byla inovativní, uživatelsky přívětivá, netradiční, ale bohužel i přespříliš složitá a nespolehlivá.
Právě nespolehlivá a neodladěná převodovka byla příčinou toho, že Cord nestihl dodat první auta svým zákazníkům. Tyto potíže spolu s dalšími problémy revolučního designu zchladily původně nadšené zákazníky a Cord se náhle ocitl v situaci s neodladěným autem a nedostatkem objednávek.
Původní smělý plán zněl vyrobit 1000 vozů měsíčně, ale finální čísla se těmto cílům ani neblížila.
Pro modelový rok 1937 byl Cord 810 přejmenován na 812, přičemž změny byly jen minimální a do nabídky přibyl zmiňovaný silnější motor. Faktem je, že spousta 812 byly ve skutečnosti jen přejmenované 810, které se neprodaly rok předtím.
V tu dobu už na sebe konec výroby nenechal dlouho čekat a v srpnu 1937 se výrobní linky Cordu zastavily definitivně. Výsledná bilance je taková, že se modelů 810 a 812 vyrobilo jen něco okolo 3000 kusů.
Errett Lobban Cord automobilku brzy prodal společnosti Aviation Corporation a přestěhoval se do Kalifornie, kde se věnoval jinému podnikání.
To všechno sice může znít jako nešťastný konec jedné vizionářské automobilky, jenže přesuňme se nyní o mnoho let do budoucnosti.
V roce 2014 totiž koupil značku Cord texaský podnikatel Craig Corbell a ihned začal přemýšlet, jak legendární vozy 810/812 vrátit zpátky k životu.
Chystá se návrat?
Řešení se nabídlo loni, kdy v USA vešel v platnost nový zákon o výrobě replik historických automobilů. Ten říká, že je možné vyrábět a prodávat repliky vozů starších 25 let, pokud tato výroba nepřesáhne 325 kusů ročně. Tato auta smí být normálně provozována, aniž by splňovala současné homologační předpisy, emise nebo podléhala nárazovým testům.
Už nyní je jasné, že v USA začnou vznikat nové originální DeLoreany DMC-12, které posloužily jako stroj času ve filmové sérii Zpátky do budoucnosti. Vyrábět se začnou také svalnaté roadstery AC Cobra. A snad i nové Cordy 810/812.
Zdá se tedy, že si legendární a revoluční design Cordu nakonec užije slávu, kterou si zaslouží. Auta budou stavěna podle originálních plánů, převážně ručně, nicméně otázkou zůstává, jestli současný majitel Cordu použije i dobové pohonné ústrojí a hlavně onu exotickou převodovku.
Velkou neznámou je také cena, ovšem vzhledem k exkluzivitě a nízkému výrobnímu nákladu lze dopředu počítat s tím, že nové Cordy rozhodně nebudou levné.
