Příběh dieselového motoru začal před 128 lety

Rudolf Christian Karl Diesel se narodil v Paříži v roce 1858 do německé rodiny. Jeho dětství nebylo zdaleka ideální. Finanční situace rodiny byla natolik zlá, že třináctiletého Rudolfa poslali rodiče do Augsburku, kde ho na studiích podporoval strýc. To bylo Dieselovo velké štěstí. Byl to totiž nepochybně mimořádně nadaný student a rozsah jeho zájmů byl nebývale široký. Ačkoli se zajímal o hudbu, jazyky i anatomii, nakonec ho pohltila technika. Jedním z jeho vzorů byl Carl von Linde, který se proslavil vynálezem zkapalnění vzduchu. Pokud vám přišla na mysl plynárenská společnost Linde, pak jste na správné stopě. Po absolvování mnichovské polytechniky a získání inženýrského titulu, k němu Diesel nastoupil na praxi a postupem času se z něj stal ředitel a Lindův zástupce pro Francii a Belgii. Linde ho ostatně po dlouhé roky výrazně podporoval v jeho objevech. Trpělivost mu došla necelé dva roky před vynalezením a patentováním Dieselova motoru. Škoda...


V roce 1890 se Rudolf Diesel se svou manželkou a třemi dětmi přestěhovali do Berlína, kde se začal detailněji věnovat spalovacímu motoru. Tou dobou ho již podporoval Heinrich Buz, šéf strojíren MAN A.G v Augsburgu. Že to bylo dobré rozhodnutí, se potvrdilo až o několik let později. Diesel snil o efektivním motoru s nízkou hmotností a pracoval na něm dnem i nocí. Drobné radosti a pokroky ve vývoji střídala nekonečná zklamání, když motor nefungoval, jak si Diesel představoval. Zajímavé je, že ačkoli původně pracoval s palivem v podobě petroleje, už tehdy snil o motoru, který bude spalovat rostlinné oleje. Byl to totiž vizionář v pravém slova smyslu. Z dnešního pohledu nastala nejvýznamnější chvíle Dieselova života dne 28. února 1892, kdy byl pod číslem 67207 zapsán berlínskou patentní kanceláří jeho patent na spalovací motor. Z pohledu Rudolfa Diesela to byl ale teprve odrazový můstek. Od patentu k praktickému využití bylo ještě hodně daleko. Až o téměř pět let později - v prosinci roku 1896 - vznikl klasický čtyřdobý dieselový motor se vstřikovacím čerpadlem, tryskou a sacím a výfukovým ventilem, který byl v té době jedinečný svou efektivitou a jednoduchým „startováním“.


Licence udělené výrobcům motoru vydělaly Dieselovi neuvěřitelné jmění. Pořídil si luxusní sídlo na mnichovské Maria-Theresia-Strasse a své jmění si užíval plnými doušky. To bylo trnem v očích mnoha lidem.


Ačkoli máme dnes dieselový motor spojený především s automobily, za života Rudolfa Diesela tomu tak zdaleka nebylo. Motor byl na toto využití nejdříve příliš velký. Když byl v Mnichově sestrojen čtyřválcový motor určený pro automobily, neosvědčil se kvůli vysokým nákladům na výrobu a technickým potížím. Až téměř čtvrt století po smrti Rudolfa Diesela (v roce 1936) dostal pod kapotu dieselový motor první osobní automobil. Byl to Mercedes Benz 260D. Sám Rudolf Diesel ale automobilismu nijak nefandil a plně ho naplňovaly úspěchy jeho spalovacího motoru v továrnách, lodní a železniční dopravě. V roce 1913 představil první dieselovou lokomotivu, která dokázala vést dlouhý vlak rychlostí přesahující 100 km v hodině. Jak dobrý byl Diesel vědec a vynálezce, tak špatný byl obchodník. Dlouhé spory o vlastnictví patentů a podezření z plagiátorství mu přinesly psychické problémy. V kombinaci s vysokým clem uvaleným v Německu na naftu, vykutálenými zaměstnanci v továrně a zkreslenými představami o fungování obchodu to pro Diesela znamenalo absolutní krach. O pomoc přátel si říct neuměl a svou neutěšenou situaci zřejmě vyřešil skokem přes palubu trajektu cestou z Antverp do anglického Harwichu dne 29. září 1913.