Moravan M 56 (vlevo) spolu s prototypem Avia. Archiv
Nabídka
Vozy k pronájmu a leasingu
Nejoblíbenější hledání
Vozy k pronájmu a leasingu
Výrobce letadel Moravan chtěl kdysi motorizovat masy. Navrhl lidová vozítka
Dominik Valášek
-
05. 11. 2017
Naše téma
Stejně jako v mnoha dalších částech světa, panovala i u nás v padesátých letech snaha najít způsob, jak motorizovat masy. Za tímto účelem vznikala různá malá lidová auta, z nichž některá jsou notoricky známá – typicky třeba Velorex, původně zamýšlený coby vůz pro invalidy. Některá vozítka se ale do obecného povědomí nezapsala.
Lidových vozítek, nebo prostě jen pokusů o ně, lze jmenovat několik a mnohdy se jednalo o produkty společností, nevyrábějících primárně auta, ale jinou techniku. Byla tu třeba Jawa, která původně vyráběla motorky, ale také dvojice leteckých podniků – konkrétně Avia a Moravan, které se taktéž pokusily sestrojit lidové vozítko podle zadání ministerstva vnitřního obchodu.
Ministerstvo vyžadovalo čtyřkolové vozidlo pro tři dospělé osoby, nebo pro dva dospěláky a dvě děti. Výkon měl dosahovat zhruba 14 koní (10 kW), maximální rychlost přesáhnout 80 km/h a spotřeba se měla vejít do 5,5 litru na sto kilometrů. Vyžadovány byly také dělené ráfky kol.
Právě Moravan sestrojil podle zadání hned dvojici prototypů M 56 a M 56 T. Od sebe se lišily karoserií, počtem míst a způsobem nastupování.
Zajímavostí je také fakt, že Moravan, ač vyráběl převážně letadla, zapsal se do povědomí motoristů o pár let později výrobou bezpečnostních pásů. Mnoho vozů Škoda ze sedmdesátých a osmdesátých let je vybaveno právě pásy Moravan, ovšem jinak se značka ve světě automobilů příliš neprezentovala.
Celá karoserie M 56 byla zhotovena z duralu a plastu, čímž se podařilo srazit hmotnost na velmi nízkých 380 kilogramů. I přesto však maximální rychlost činila jen 80 km/h.
Zajímavé je uspořádání pasažérů a vlastní způsob nastupování. Tradiční dveře na M 56 nebyly, místo toho se na autě odsouvala celá kabina s okny a střechou. Uvnitř byl prostor celkem pro tři dospělé, přičemž řidič seděl vpředu uprostřed a vedle sebe měl nohy spolucestujících, sedících za ním po stranách.
O dost běžnějším způsobem byl řešen pozdější model M 56 T, pojmenovaný patrně podle „trambusové“ karoserie. Vůz měl ještě o deset centimetrů kratší rozvor, ale naopak širší rozchod, takže byl širší celkově. Po obou stranách karoserie z ocelových plechů s hliníkovou střechou už byly klasické dveře a uvnitř místo pouze pro řidiče se spolujezdcem.
Naprostá většina techniky dále zůstala zachována a shodná pro oba vozy. Také M 56 T je tedy poháněno dvouválcem Jawa a prakticky totožná je i hmotnost a maximální rychlost.
Oba vozy však mají bohužel společné také to, že se nikdy nevyráběly. V druhé polovině padesátých let vzniklo v Otrokovicích jen několik málo prototypů, ale na původně zamýšlenou sériovou výrobu nakonec nikdy nedošlo.
Vícero prototypů podobného vzezření vyrobila akorát Avia, která je s Moravanem občas zaměňovaná. Dodnes se patrně žádný jezdící Moravan nedochoval, ačkoliv některé vraky se postupem času možná dočkají renovace. Problémem jsou však chybějící unikátní díly, které bude třeba zhotovit na zakázku.
Ministerstvo vyžadovalo čtyřkolové vozidlo pro tři dospělé osoby, nebo pro dva dospěláky a dvě děti. Výkon měl dosahovat zhruba 14 koní (10 kW), maximální rychlost přesáhnout 80 km/h a spotřeba se měla vejít do 5,5 litru na sto kilometrů. Vyžadovány byly také dělené ráfky kol.
Právě Moravan sestrojil podle zadání hned dvojici prototypů M 56 a M 56 T. Od sebe se lišily karoserií, počtem míst a způsobem nastupování.
Zajímavostí je také fakt, že Moravan, ač vyráběl převážně letadla, zapsal se do povědomí motoristů o pár let později výrobou bezpečnostních pásů. Mnoho vozů Škoda ze sedmdesátých a osmdesátých let je vybaveno právě pásy Moravan, ovšem jinak se značka ve světě automobilů příliš neprezentovala.
Auto nemělo klasické dveře
Zpět ovšem k M 56. Jde o skutečně maličké auto o délce 2,8 metru, jehož rozvor činí pouhých 1,8 m. O pohon se stará dvoutaktní řadový dvouválec Jawa 350 z motocyklu, umístěný vzadu a posílající svých 16 koní (12 kW) na zadní kola skrze čtyřstupňovou manuální převodovku.Celá karoserie M 56 byla zhotovena z duralu a plastu, čímž se podařilo srazit hmotnost na velmi nízkých 380 kilogramů. I přesto však maximální rychlost činila jen 80 km/h.
Zajímavé je uspořádání pasažérů a vlastní způsob nastupování. Tradiční dveře na M 56 nebyly, místo toho se na autě odsouvala celá kabina s okny a střechou. Uvnitř byl prostor celkem pro tři dospělé, přičemž řidič seděl vpředu uprostřed a vedle sebe měl nohy spolucestujících, sedících za ním po stranách.
O dost běžnějším způsobem byl řešen pozdější model M 56 T, pojmenovaný patrně podle „trambusové“ karoserie. Vůz měl ještě o deset centimetrů kratší rozvor, ale naopak širší rozchod, takže byl širší celkově. Po obou stranách karoserie z ocelových plechů s hliníkovou střechou už byly klasické dveře a uvnitř místo pouze pro řidiče se spolujezdcem.
Naprostá většina techniky dále zůstala zachována a shodná pro oba vozy. Také M 56 T je tedy poháněno dvouválcem Jawa a prakticky totožná je i hmotnost a maximální rychlost.
Oba vozy však mají bohužel společné také to, že se nikdy nevyráběly. V druhé polovině padesátých let vzniklo v Otrokovicích jen několik málo prototypů, ale na původně zamýšlenou sériovou výrobu nakonec nikdy nedošlo.
Vícero prototypů podobného vzezření vyrobila akorát Avia, která je s Moravanem občas zaměňovaná. Dodnes se patrně žádný jezdící Moravan nedochoval, ačkoliv některé vraky se postupem času možná dočkají renovace. Problémem jsou však chybějící unikátní díly, které bude třeba zhotovit na zakázku.