Pro potěchu (nejen) cyklistů: Test ojetého Opelu Zafira v ceně do čtvrt miliónu

Klasickým zástupcem této třídy vozů, které jsou schopné v případě zaplaceného příplatku za třetí řadu sedaček převážet až sedm cestujících, je Opel Zafira. Pro náš test jsem si v autobazaru Auto ESA vybral exemplář třetí generace tohoto modelu německé značky s bleskem ve znaku. Původně jsme chtěli připravit test Volkswagenu Sharan, ale nakonec padla volba právě na tento typ automobilu.

Na to jak vypadal se i se všemi detaily můžete podívat do naší komentované fotogalerie.

“Opel Zafira je u nás nejprodávanějším MPV. Důvodem je jeho kompaktní velikost a tím i lepší cena. Oproti velkým MPV pořídíte za stejné peníze Zafiru mladší nebo s menším počtem najetých kilometrů, přitom rozdíl ve velikosti není tak výrazný,” vysvětluje Filip Kučera z tohoto autobazaru.

Vyroben byl v roce 2012 a od té doby v rukou jediného majitele z Karlovarského kraje ujel něco málo přes 120 000 kilometrů. Na středočeských silnicích jsem k nim během testovací jízdy přidal další stovky.

Jelikož třetí generace Zafiry přišla na svět teprve na sklonku roku 2011, je tento exemplář, který se aktuálně nabízí k prodeji za 223 000 Kč, ve verzi, která je zkonstruována tak, aby řidiči nabídla vše potřebné a zbytečně ho neobtěžovala. Tím mám na mysli například absenci pro leckoho otravných asistenčních systémů, nádrž na kapalinu AdBlue a ovládání všeho možného pouze prostřednictvím dotykového displeje.

Zde tento prvek zcela chybí, z čehož pak logiky vyplývá třeba také to, že tento exemplář neměl zabudovanou navigaci. Ale to dnes, kdy je navigace v každém mobilu, opravdu poměrně zanedbatelný problém.

Na jeden prvek příplatkové výbavy však přece jen, jak se mi zdá, původní majitel při objednávce zapomněl. A tím jsou parkovací senzory. Kdyby si za ně připlatil, dost možná by dnes bylo na karosérii méně škrábanců a drobných promáčklin.

Jinak ale vůz obsahoval opravdu vše důležité. Tedy například dvouzónovou automatickou klimatizaci, audiosystém, světla do mlhy, elektrické stahování všech čtyř okének, střešní ližiny, automatické denní svícení a řadu dalších drobných příjemností.

A navíc jednu opravdovou specialitku, kterou v té době kromě Opelu nikdo neměl. Tou je systém Flexfix pro přepravu jízdních kol na zádi. Po odjištění páčky na nákladové hraně zavazadlového prostoru se vysune “šuplík”, na jehož konstrukci lze umístit několik velocipédů. Když se vrátíte z cyklovýpravy, tak je zase sundáte, šuplík zasunete a záď auta vám pak nebude hyzdit “koule” tažného zařízení.

“Zafira ve své době nabízela také další zajímavé prvky výbavy z vyšších tříd jako například adaptivní tempomat, adaptivní podvozek nebo natáčecí bi-xenonové světlomety s automatickým přepínáním,” dodává ještě Filip Kučera.

Navíc mě potěšila kvalita bezmála deset let používaného interiéru. Všude kolem řidiče jsou kvalitní a měkčené plasty, nikde se nic neodlupovalo, neodchlipovalo a nedrnnčelo. Jen poněkud archaicky už působil červeno-černé displeje rádia a palubního počítače. Na intenzivnější využívání vozu upozorňovalo jen poněkud zašpiněné čalounění stropu. Ale s tím by si určitě zaměstnanci kvalitní automyčky poradili.

Přední sedačky jsou dostatečně velké, také dozadu se posadí další dva velcí dospělí. Případně tři děti, Je ale nutné pamatovat, že prostřední ze tří samostatných sedaček, které se dají posouvat a sklápět jim opěradla, je o něco užší. Tři dětské autosedačky sem tedy nedáte.

Objem kufru bez instalované třetí řady sedaček je skutečně velký. Navíc jsou pod podlahou v místech, kde by právě byly uložené tyto dvě přídavná sedadla, další velké schránky.

Také v kabině je kam uložit drobnosti. Například před sedačkou spolujezdce jsou dvě uzavíratelné schránky, mezi sedačkami prostor na nápoje a dva “šuplíčky” na drobnosti. Kapsy ve dveřích, a to i v těch zadních, jsou dobře vymyšlené a prostorné.

Pod kapotou vozu se nacházel naftový dvoulitrový přeplňovaný čtyřválec s výkonem 130 koní. V nabídce byla také výkonnější varianta se 165 koňskými silami, dále pak také benzinové turbo 1,4, případně také čtyřválcová šestnáctistovka schopná spalovat také stlačený zemní plyn (CNG).

“Nejžádanější jsou naftové motory 2.0 CDTI a přeplňované benzínové motory 1.4 Turbo,” uvádí Filip Kučera z Auto ESA.

Zmíněný dvoulitrový turbodiesel je i podle dalších odborníků dobrou volbou. Stačí pouze tankovat kvalitní, ideálně aditivovanou naftu a bezpodmínečně dodržovat intervaly výměny motorového oleje.

Na poměry současných dieselů je tento agregát sice poněkud hlučnější, ale není to zase nic, co by vám trhalo uši. Navíc je úsporný. s nenaloženou Zafirou není problém jezdit v kombinovaném režimu se spotřebou mezi pěti až šesti litry. Na dálnici pak apetit vystoupal na 6,8 litru. Dostat se do tempa vozu s tímto agregátem trvá o něco málo déle, ale pak požadovanou rychlost bez problémů udrží také v táhlých stoupáních.

Jízdní vlastnosti jsou na takto velký vůz překvapivě dobré. Ano, již také testovaný Ford S-Max uspokojí v zatáčkách nadšené řidiče o něco lépe, ale ni se Zafirou není nutné se loudat. I s těžkým diselem v přídi je auto v zatáčkách téměř neutrální, odpružení zvládá komfortní přejezdy nerovností také ve vyšším tempu. Jen boční náklony v zatáčkách by mohly být o něco menší a brzdy reagovat o něco málo intenzivněji.

Také na řazení šestistupňové manuální převodovky jsem si trošku zvykal. Je malinko “gumovější”. Měnit převodové stupně je tedy třeba rozvážněji než třeba v modelech Fordu či koncernu VW.

A konečný soud? Pokud se vám podaří najít prověřený exemplář, tak by Opel Zafira třetí generace rozhodně neměl chybět v užším výběru při hledání rodinnného MPV v ceně do 250 000 Kč.

(doporučuje Filip Kučera z Auto ESA)



Renault Grand Espace

Plusy:

bohatá výbava

komfortní podvozek

variabilita sedaček

Mínusy:

vyšší spotřeba benzínových motorů

vyšší náklady na servis



Volkswagen Sharan

Plusy:

povedené motory TDI

kvalita zpracování

velká přepravní kapacita

Mínusy:

chudé základní výbavy

vyšší ceny


Ford Galaxy

Plusy:

jízdní vlastnosti

komfortní sedačky vpředu

dobré výbavy

Mínusy:

choulostivý interiér

obtížná manipulace se sedačkami ve třetí řadě