První svezení: Modernizovaný Duster zkrásněl, bláta a špíny se ale pořád nebojí

"Nový" Duster totiž i nadále zůstává konstrukčně jednoduchým, robustním a odolným autem s prověřenou technikou.

Zlepšilo se však "to okolo". Vůz vypadá díky přepracované masce chladiče a novým světlometům hodnotněji a zvlášť tmavý lak karoserie mu podle mě vyloženě sluší.

Ještě výrazněji prokoukl interiér. Samozřejmě nečekejte kabinu ve stylu Range Roveru, mezi materiály stále převládají nudné a tmavé plasty, přesto interiér působí útulněji. Přepracované palubní desce dominuje mohutný středový panel, jehož součástí může být dotykový displej multimediálního systému Media Nav. Ten funguje spolehlivě, obrazovka je však bohužel umístěna dost nízko a připadalo mi, že zvlášť vyšší řidič k ní musí až příliš sklápět zrak.



Ideální není ani umístění ovladače pro nastavení vnějších zrcátek, který najdeme pod ruční brzdou. I ve vyšších výbavách chybí možnost přitáhnout si volant, se sloupkem řízení lze totiž manipulovat pouze výškově. Pozitivní je rozhodně přestěhování ovladačů elektrického stahování oken ze středového panelu do madla dveří. Dusteru prospěla i výměna sedadel a nové čalounění výplně dveří.

V oblasti prostoru pro posádku se nic nezměnilo, čtyři cestující ve voze najdou dostatek pohodlí a zavazadelník nabízí slušný objem 475 litrů. Z kufru naštěstí zmizela lacině vyhlížející roletka a nahradilo ji klasické plato.

Ani před faceliftem nepatřila Dacia Duster mezi pravověrné off-roady a modernizace na tom nic nezměnila. Přesto se s ní můžete směle vydat i mimo silnice, i přes absenci klasických "teréňáckých" vychytávek tam toho zvládne opravdu dost.

Základem je pohon všech kol s elektromagnetickou mezinápravovou spojkou (Duster je k dispozici i jako pouhá předokolka), který lze využívat v automatickém režimu, kdy jsou poháněna přední kola a zadní se připojí sama v případě ztráty přilnavosti, nebo v módu "Lock". Ten zajistí trvalý přenos 50 procent točivého momentu na zadní nápravu, což se v těžším terénu moc hodí.




Stejně jako světlá výška 210 milimetrů, krátké převisy karoserie a velké nájezdové úhly: přední činí 29,3 °, zadní pak 34,9°. Duster nemá redukční převodovku, ale ani to není velká překážka. Auto totiž místo ní dostalo hodně krátké první dva rychlostní stupně, což ve spojení se slušným točivým momentem testované naftové patnáctistovky s výkonem 109 koní zaručuje solidní off-roadové výkony. Maximum "krouťáku" 240 N.m je k dispozici už v 1 750 otáčkách, takže v náročném - a klidně i kluzkém - stoupání stačí sešlápnout plynový pedál a motor si společně s pohonem všech kol s lehkým autem snadno poradí.

Ostatně na testovacím okruhu plném bláta, vody, zmrzlé půdy a kusů ledu si Duster hravě poradil se všemi stoupáními, klesáními, mělčími brody i vyjetými kolejemi. Občas se sice "břichem" dotkl země, ale ani tak se nenechal vyvést z míry. Zvuk, který náraz podvozku doprovázel, navíc naznačoval, že auto je postaveno opravdu festovně.



Příjemným překvapením byl podvozek, který na hrbolaté cestě slušně a hlavně neslyšně tlumil nerovnosti. Znát byla také snaha Dacie vylepšit odhlučnění kabiny. Motor už není tolik slyšet, i když vědět o něm stále budete. Změnil se i zvuk doprovázející zabouchnutí dveří, nezní tak plechově jako dřív.

Jestli se ale zlepšilo odhlučnění i při vysokých rychlostech, což byl jeden z nedostatků starého Dusteru, jsem zatím posoudit nemohl. Jízda na off-roadové trati mi samozřejmě neumožnila auto výrazně rozjet. Uspokojivou odpověď a zhodnocení jídzních vlastností rumunského "esúvéčka" tak přinese až tradiční redakční test.

I krátké svezení ale potvrdilo, že Duster si ponechal to nejlepší z předchůdce a spoustu dobrého dostal navíc. Kromě sympatického charakteru si také drží nízkou cenovku, nejlevněji vyjde na 249 900 korun, s pohonem všech kol stojí nejméně 314 900 Kč. Informace k výbavám a cenám najdete zde.