Řídili jsme vojenský speciál Gepard. Armáda potřebuje takové auto jako sůl

Je asi na nule a z nebe padají vlhké sněhové vločky. Docela nepříjemná záležitost, když sedíte na sedadle spolujezdce a místo čelního skla máte před sebou maketu kulometu. Vozidlo LRPV Gepard si ale musí poradit se vším a totéž se čeká od jeho posádky, takže si ani nezačnu stěžovat, když brodíme řeku a z prostoru pro nohy se pomalu stává louže. „To je v pohodě,“ mávne rukou Martin Vrabec, instruktor, který má na starosti jízdní zkoušky Geparda. Přidá plyn, kola zahrabou jako parník a auto je venku. „Výměna,“ zahlásí a pustí mě za volant.

LRPV znamená Log Range Patrol Vehicle, tedy auto určené na dlouhé přesuny. Česká armáda ještě dnes k těmto účelům používá vozy Kajman, které jsou po letech poměrně zastaralé a není právě snadné je řídit. „Jsou postavené na základě Land Roveru Defender a jestli jste někdy v nějakém jel, tak víte, že to není právě žádný med. Třeba pedály jsou vyosené a to je pro vojáky oblečené do kompletní výstroje svízel. Tady to je v podstatě normální auto,“ vysvětluje mi Vrabec.

Nový Gepard totiž jako základ využívá Toyotu Land Crusier řady 70. Technologicky to není až zas tak žhavá novinka, na silnici jezdí už od poloviny osmdesátých let, za tu dobou ale jednak prošla řadou úprav a navíc se prokázala jako ověřený off-road. „Hlavní je, že Toyota patří k vůbec nejrozšířenějším značkám na světě a sehnat díly na takový vůz není problém prakticky nikde,“ dodává Vrabec.



Land Crusier ale před převtělením do Geparda prošel pořádnou úpravou. Podvozek se zvedl sice jen o tři centimetry (na 21 cm), ale zadní listová pera doplňují nové pružiny, aby auto zvládlo vyšší zátěž. Celková hmotnost se tak může vyšplhat až na šest tun a užitečná zátěž na 1,9 tuny, což jsou velmi důležité hodnoty pro armádu, která potřebuje do auta naložit vojáky, jejich výstroj a zbraně.

Gepard se navíc chlubí nejvyšším stupněm balistické a protiminové ochrany v dané kategorii vozidel. Má pancéřovanou podlahu. Dovnitř se vejde až šest lidí a navíc kvanta výzbroje. Auto má radiostanici, výpočetní techniku, střešní zbraňovou stanici s kulometem ráže 12,7 mm, dvě lafety s lehkým kulometem a dokonce i RPG, neboli ruční protitankový granátomet. Na palubě nesmí chybět předepsaný počet munice, vody, ale i maskovací síť nebo ženijní materiály.

S veškerým nákladem by to ale pořád mohlo být nejrychlejší obrněné vozidlo, kterým by česká armáda disponovala. Vděčí za to naftovému osmiválci o výkonu 151 kW (202 k) a točivém momentu 454 Nm. Maximálně jede 140 km/h.



Je nastartováno, stačí zařadit a jedeme. Spojka je velmi lehká, stejně tak plynový pedál. Posilovač silný a manuální převodovka chodí ve svých drahách hladce jako u solidního osobního auta. Nebýt toho, že mám před sebou mokré sklo, protože stěrač funguje jen když je pravé okno také nasazené, bych se cítil jako v klasickém Land Cruiseru. Tedy až na to, že mi pořád sněží na hlavu.

„Máme na tom teď jenom silniční gumy, ale tohle by měl stejně zvládnout,“ ukazuje Vrabec na prudký kopec před námi, který je pokrytý listím a mokrou hlínou. Stačí dát jedničku, redukční převodovku a mírně pošimrat plyn. Auto se poslušně a ustálenou rychlostí vydá nahoru. Bez jediného zaváhání. „No vida, ani uzávěra diferenciálu nebyla potřeba,“ směje se instruktor.

Právě jednoduchost ovládání by vojákům ve srovnání s Defendery měla vyhovovat. Nejdříve se ale musí vypsat příslušné výběrové řízení. A do něj se pak firma s Gepardem přihlásí.



Vrabec pracuje pro autosalon Dajbych, který vozidla Gepard připravuje. Musí ale navíc spolupracovat s celou řadou dodavatelů armádní techniky. Jde o velké hráče jako například Tatra Defence Vehicle nebo Excalibur Army.

Jedeme hlouběji bahnitým úvozem, zkoušíme křížení náprav, sjezdy, výjezdy nebo další brod. Pak je ještě potřeba zacouvat do prudkého kopce, abychom se otočili na cestu zpět. „Tady je obrazovka, která by standardně ukázala záběry z kamer. Ty jsou rozmístěné dokola kolem vozidla. Nyní ale není aktivní,“ říká instruktor.

Spolujezdec hraje ve voze podle něj stejně důležitou roli jako řidič. „Tady je prostor na polní notebook,“ poklepává rukou na vykrojenou palubní desku před spolujezdcem Vrabec. „Do něj lze jednak přijímat rozkazy z vojenského komunikačního systému C2, jednak může spolujezdec kontrolovat prostor okolo vozidla kamerami a případně rovnou nahrávat data řidiči do navigace, tím se například vyhne nastraženým minám.“



LRPV Gepard má navíc ještě jednu výhodu – nabídne velmi dlouhý dojezd. Spotřeba je samozřejmě závislá na naložení a obtížnosti terénu, podle Vrabce se může ale bezproblémově pohybovat okolo 15 litrů nafty na 100 km. Standardně by auto mělo díky dvěma nádržím o celkové kapacitě 180 litrů dojet na vzdálenost minimálně 1000 km.

Jedno je jasné. Pokud čeští vojácí nakonec Gepardy dostanou, budou z nich nadšení. Řídil jsem ho v těžkém terénu a auto překonalo vše bez jediného zaváhání. Škoda, že s ním nemohu vyjet na silnici, protože mi chybí řidičák skupiny C na náklaďák. I na to ale u Dajbycha mysleli a tak pro armádu připravili ještě jeden stroj - RDV Gepard, který je lehčí, ještě mrštnější a váží maximálně 3,5 tuny.

Technické údaje LRPV Gepard

Motor	Toyota 1VD-FTV
Objem	4,5 l
Počet válců	8válcový do V
Max výkonu	151 kW / 202 k při 3400 ot/min
Krouticí moment	545 Nm při 2000 ot/min
Rozměry pneumatik	285/75/R16
Pohotovostní hmotnost	4100 kg
Celková hmotnost	6000 kg
Délka	5650 mm
Výška	1905 mm
Šířka	1870 mm
Rozvor	3180 mm
Nájezdový úhel vpředu	41 stupňů
Nájezdový úhel vzadu	25 stupňů
Objem palivových nádrží	180 l
Dojezd	1000 km
Světlá výška	210 mm
Hloubka brodu	750 mm
Max rychlost	140 km/h
Posádka	6 nebo 7