Roman Šmucler: Půjčování aut má nevyužitý potencionál

Jaký jste řidič?

Když nemusím, tak neřídím. Chodím pěšky a používám městskou hromadnou dopravu. Řízení se pokouším vyhýbat. Když už musím řídit, tak to chci mít rychle za sebou.

V kolika letech jste si udělal řidičský průkaz?

Asi ve dvaceti.

Bylo to hned na poprvé?

Ano, bylo to bez problémů.

Jak vzpomínáte na svou úplně první jízdu?

Dostal jsem nabídku z České televize, takže jakmile jsem dostal řidičák, odletěl jsem do Řecka. Tam jsem měl mít zajištěné auto, avšak se tak nestalo. Musel jsem obstarat jiné. Využil jsem okamžiku, že majitel autopůjčovny byl v podnapilém stavu, a vypůjčil si mercedes v hodnotě pěti milionů. S ním jsem projel za jeden den Řecko od severu na jih a zpátky. Silnice byly všelijaké, takže to nebylo vůbec jednoduché. Avšak neptejte se mě na mou druhou jízdu.

Proč? Co se stalo?

Půjčil jsem si auto od táty a hned jsem ho naboural. Byly Vánoce a strašný led. Skončil jsem v hromadné srážce a já byl poslední, kdo neubrzdil. Naštěstí to odnesl jen blatník. Tehdy byla auto velká vzácnost. Táta to ale bral s nadhledem, řekl mi: „Je mnohem důležitější, že jsi to přežil.“

Jaké auto máte teď?

Žádné nemám. Auta si raději půjčuji, když je potřeba. Po Praze rád jezdím úplně malinkatým autem, abych město zbytečně neznečisťoval výpary. Když jedu s rodinou na hory, tak volím velké auto. Někdy i dodávku, protože potřebujeme prostor. Nejčastěji střídám čtyři typy aut.

Auta si půjčujete v půjčovně nebo od známých?

Od firmy. Mnoho lidí má k dispozici firemní auto, takže si od nich nějaké půjčím. Sám auto nevlastním.

A vlastnil jste ho někdy?

Kdysi jsem měl škodovku, kterou jsem pak vyměnil za Hyundai. Vždycky jsem byl totiž velký fanda Korey. Jsem přesvědčen, že jsem byl mezi prvními v Praze, kdo jezdil v Hyundai. Všichni na mě koukali divně a nechápali, co je to za auto. Měl jsem tehdy sen, jako spousta lidí, bydlet daleko za Prahou, obklopen přírodou. Pak jsem zjistil, že každý den jezdím 45 minut autem tam a zpátky, což znamená hodinu a půl denně z mého volného času. Proto jsem se vrátil zpět do Prahy. Jezdím tramvají a metrem, nebo chodím pěšky a auto už více než patnáct let vůbec nepotřebuji. Asi jen jednou za čtrnáct dní si ho půjčím.

Takže nejste typ muže, který by snil o luxusním voze, jako je Ferrari nebo Porsche?

Ne. Za socialismu jsem měl sen vůbec mít auto. Potom jsem snil projet se v německém autě. Když jsem si do něj sednul, tak jsem zjistil, že to jsou stejně jen čtyři kola a volant. Nejsem ten typ, který by toužil po luxusním autě. Uvědomuji si, že by to stálo zbytečně moc peněz. Raději si auta půjčuji a domnívám se, že půjčování aut je nevyužitý potencionál na trhu.

Platíte půjčovné?

Ano, platím ho firmě a vyjde mě to levněji. Navíc vidím, kolik lidí tady v Praze nezaparkuje, přestože si platí parkovné. Mají s tím jen nervy. Vypůjčené auto vždy v garáži zaparkuji na svém místě a potom si dojedu domů třeba taxíkem. Když už chci sedět v autě, tak jedu taxíkem. Všichni na ně nadávají, ale musím uznat, že se jejich služby rapidně zlepšily. Taxíky jsou dneska velmi luxusní a v poměru výkon cena vyjdou lacino. Jezdit taxíky jsem se naučil v Americe. Chtěl jsem si v New Yorku půjčit auto, ale vysvětlili mi, že ho tam nikdo nemá, protože se vyplatí jezdit žlutými taxíky nebo metrem. Zaparkování tam totiž stojí pomalu více, než půjčení a provoz auta.

Měl jste někdy opletačky s policií?

Nikdy jsem žádné body neztratil. Snažím se jezdit podle předpisů a neporušovat je, i když u nás je to mnohdy velmi obtížné. Pravidla jsou místy nesmyslná. Nerozumím, proč nemůžeme mít půl promile alkoholu, když to mohou mít v Bavorsku. Proč třeba v noci nemůže jet člověk v obci rychleji? Nelíbí se mi argument, že Češi by to stejně nedodržovali, tak raději bude dvakrát více zákazů. Například když vyjíždím z Prahy, tak tam je omezení rychlosti na padesát, pak přijde osmdesátka a hned po pár metrech opět padesátka. Co čekají? Většinou tam stojí policisté a vybírají, takže já už vím, že tam jsou, tak si na to dávám pozor. Je to taková hra, kterou si navzájem otravujeme život. Týrání řidičů je tady opravdu velmi kruté. Na to, že vyrábíme nejvíce aut na počet obyvatel na světě, by mohl být přístup k řidičům vlídnější.

Vizitka:

Roman Šmucler se narodil 8. července 1969 v Praze.

Vyrůstal v Příbrami, kde absolvoval gymnázium. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství v Praze obor stomatologie. Pracuje na Stomatologické klinice 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Proslavil se jako moderátor Mikrofóra na Českém rozhlasu, Tabu na Nově, Milionáře na TV Prima nebo Nejchytřejšího Čecha v České televizi.

Založil společnost Asklepion-Lasercentrum Praha.

Podporuje nadace Dejme šanci dětem, která pomáhá dětem z dětských domovů vystudovat a v dospělosti se začlenit do běžného života. Naposledy nafotil kalendář s Jadranem Šetlíkem, jehož výtěžek z prodeje poputuje k opuštěným dětem.

Má dvě děti, s Libuší Šmuclerovou šestnáctiletou dceru Justinu Annu a s Ivou Šmuclerovou dvouletého syna Karla Josefa.