Nárazové testy už Škoda dělá padesát let. Využívala při nich i parní raketu

Doslova atletický výkon podal dnes již neznámý zaměstnanec škodováckého vývoje právě před padesáti lety. Při vůbec prvním uskutečněném nárazovém testu přímo v areálu Technického vývoje Česana v Mladé Boleslavi musel do poslední chvíle běžet vedle rozjíždějící se Škody 100 a otáčet jejím volantem tak, aby nakonec v rychlosti 20 kilometrů v hodině narazila do zdi. Vůz sám jel na vlastní pohon s pevně nastaveným plynovým pedálem.

"Podle pamětníků proběhl test za značné pozornosti přihlížejících pracovníků Technického vývoje, ale dokumentace se bohužel nedochovala," vzpomíná Rudolf Tesárek z oddělení Bezpečnosti vozu v článku zveřejněném v podnikovém časopise Škoda Mobil.

O čtyři roky později, když Škodovka potřebovala splnit požadavky předpisu EHK 12, aby mohla model 100 vyvážet do Francie, by pak ale parametry testu nemohl naplnit ani ten nejrychlejší sprinter. Auto totiž v rámci testu muselo narazit celou šířkou přídě do nedeformovatelné překážky v rychlosti 48 kilometrů v hodině. Poté se kontrolovalo, jak moc se do interiéru posunula volantová tyč.



AUTO TLAČIL PROTI ZDI PARNÍ URYCHLOVAČ

Proto se musel problém vyřešit jinak. Nakonec pracovníci Ústavu pro výzkum motorových vozidel na základě zkušeností kolegů z berlínské technické univerzity zkonstruovali unikátní zařízení - takzvanou parní raketu.

Tak pak skutečně, za mohutného oblaku páry, jak je vidno v naší fotogalerii, na ranveji letišně Ruzyně auto rozjela k nevyhnutelnému nárazu.

Jelikož nikde jinde v zemích socialistického tábora takové zařízení k dispozici nebylo, testovaly se pak v Čekoslovensku v sedmdesátých letech i další automobily vyrobené v Sovětském Svazu, Jugoslávii, Polsku nebo v Německé demokratické republice. Tato zkušebna pod širým nebem, společně s laboratoří ÚVMV v Letňanech, fungovala následující dvě desetiletí. Teprve v roce 1996 byla vybudována specializovaná laboratoř v Úhelnici. Tu v současnosti vlastní a využívá automobilka Škoda. Při testech, kterých tu ročně probíhá zhruba 150, se sledují hodnoty ze 400 kanálů na samotném voze a dalších 200 na siloměrné stěně, do které vůz naráží. 

Nyní laboratoř prochází přestavbou, protože od roku 2020 k současným crash testům přibude další sada. Také je nutné vybudovat i objekt takzvané karantény, kam budou po zkušebním nárazu umisťovány elektromobily.