Populární Škoda Popular. Miloval ji i továrník Baťa nebo brankář Plánička

• Typ 418 měl slabý motor
• Prvním zákazníkem byl Baťa
• Na slavné Rallye Monte Carlo
• Na dálkových jízdách
V letech 1933 až 1946 mělo být vyrobeno podle portálu wikipedie celkem 19 542 vozů všech typových sérií. Již samotný název napovídá, že od 30. let až do let poválečných šlo o nejrozšířenější, nejoblíbenější a nejvíce prodávaný automobil mladoboleslavské firmy Škoda, jejíž název v té době představovala zkratka ASAP – Akciová společnost pro automobilový průmysl.

Počátek 30. let byl u našich automobilek ve znamení malých, lidových vozů. Nejinak tomu je u škodovky. V letech 1933 – 1934 přišla s malým vozem Škoda 420 Standart. Měl obsah 995 kubických centimetrů a výkon pouhých 20 koní. Šlo o jednoduché malé auto, kterého se podle portálu Euro oldtimers vyrobilo jen 421 kusů.

V roce 1934 se objevil první Popular s označením 418. Tento stroj již nesl znaky všech pozdějších škodovek. „Centrální roura, kterou prochází kardan. Na ni jsou dva příčné nosníky k uchycení karoserie. Vpředu je rozvidlení pro uchycení přední nápravy a uložení motoru. Přední náprava byla lichoběžníková s rameny tvaru trojúhelníku. Vzadu byla uložena převodovka s rozvodovkou, později i diferenciálem. Zadní nápravu tvořily výkyvné polonápravy. Převodovka měla tři stupně řazené pákou vedle řidiče a ovládanou dvěma táhly vedoucími dozadu k převodovce. Brzdy byly mechanické, lankové,“ píše se na webu Euro oldtimers.

Řízení bylo pravostranné v provedení pastorek – hřeben. Motor typu 418 byl řadový čtyřválec o obsahu 903 ccm, výkon 18 koní. Typu 418 bylo v roce 1934 vyrobeno pouze 200 kusů, protože motor byl opravdu velmi slabý.

Proto ještě v roce 1934, tedy před 90 lety, přišla továrna s vylepšeným Populárem typu 420. Hlavní rozdíl byl v použití motoru o obsahu 995 ccm s výkonem 22 koní. Podvozek byl zesílen, na zadní nápravu se za příplatek začal montovat diferenciál. Karoserie Populárů byly vytvořeny tehdy obvyklým způsobem. Na dřevěnou kostru se přitloukly malými hřebíčky ocelové plechy, která tvořily potah karoserie.

Blatníky a kapota se daly snadno odšroubovat. Bylo vyráběno množství různých variant. Šlo o typy 906, 907, 908, 916 a 917 (908 je hliníkové coupe s kapalinovými brzdami). Limuzina, dodávka, polocabriolet, kabriolet nebo pro armádu roadster s vykrojenými dvířky. Všech Populárů typu 420 bylo podle webu Euro oldtimers vyrobeno 4 220 kusů.



V březnu 1934 se vůbec prvním zákazníkem modelové řady Škoda Popular, nabízené od 17 800 korun, stala zlínská společnost Baťa, mezinárodně proslulý výrobce obuvi a pneumatik, které dodával i pro vozy Škoda. Informuje o tom portál autoweb.cz.

„Novinku měl osobně převzít šéf podniku Jan Antonín Baťa,“ píše se na autowebu. O měsíc později pak jednání ředitele automobilky Karla Hrdličky vyústilo v objednávku dalších 30 vozů v provedeních polokabriolet a roadster. Po pozitivních zkušenostech z provozu moderně řešeného a úsporného vozu společnost Baťa zakoupila ještě další desítky automobilů řady Škoda Popular, mimo jiné s uzavřenou užitkovou karoserií.

Škoda Popular si rychle získala mimořádnou oblibu motoristů. Za volant vozu usedala například herečka Olga Scheinpflugová, mezi prominentními majiteli nechyběla ani československá fotbalová reprezentace, tým vicemistrů světa 1934 v čele s kapitánem, brankářem Františkem Pláničkou. 

Také v dalších letech se dostalo Popularu vylepšení a modernizací. Přišel typ 912, kterého bylo v letech 1937 – 38 vyrobeno celkem 5 510 kusů. Následoval typ 927, kterého se mezi roky 1938 – 1946 vyrobilo 6 600 kusů. V roce 1939 přišel na řadu Popular 995, typ 937, nazvaný Liduška. Konstrukčně šlo o vůz velmi jednoduchý a opravdu lidový. Bylo vyrobeno 1 527 kusů, z toho i několik sanitních vozů. Tyto stroje se přestaly vyrábět v roce 1942, ale po válce se znovu rozběhla výroba a bylo jich ještě několik smontováno v roce 1946.

Posledním v řadě byl vůz Škoda Popular 1101 (typ 938), vyráběný v letech 1940 – 1944. Oproti Škodě Popular 1100 se zvětšila velikost vozu a zvýšil se výkon motoru. Převodovka byla přemístěna dopředu a tvořila montážní blok s motorem a spojkou. Na přání byla dodávána i nová čtyřstupňová převodovka. Vůz dostal novou masku s vodorovnými půlkulatými žebry. Hubert Procházka v knize Klasické automobily Škoda (HBrno: Computer Press, 2007) uvádí, že celkem bylo vyrobeno 1 019 kusů automobilů a tento typ se stal přímým předchůdcem poválečného vozu Škoda 1101 Tudor.

Škodovka nasazovala své vozy do různých soutěží a závodů. V roce 1935  ve Škodě Popular vyjel Břetislav Jan Procházka s Mojmírem Urbánkem na Sněžku. Lze se o tom dočíst v knize Zdeňka Vacka Škodovkou na Sněžku i kolem světa. Příběh B. J. Procházky-Dubé, polykače kilometrů a propagátora automobilové techniky (Grada Publishing Praha, 2010).   

Automobilka Škoda vyrobila v roce 1935 vůz Popular Monte Carlo v počtu 2 kusů, které byly určeny pro Rallye Monte Carlo v roce 1936. V 15. ročníku této populární soutěže byla mezi přihlášenými značkami poprvé i Škoda zásluhou Zdeňka Pohla a Jaroslava Hausmana. Dvojice startovala podle webu Škoda Popular v otevřeném voze Škoda Popular Sport s motorem o objemu 1,4 l, který pocházel ze silnějšího typu Rapid. Premiéra se vydařila. Ve své třídě dojeli Pohl s Hausmanem druzí, v celkové klasifikaci byli dvacátí ze 72 startujících.

V následujícím roce se stejná dvojice vypravila na nejslavnější soutěž podruhé, tentokrát se sportovním kupé Škoda Rapid. V cíli byla třetí ve své třídě, ale později dostala trestné body za to, že plocha zpětného zrcátka jejich vozu byla menší o 4 cm2 než požadoval předpis. Tak klesli o jedno místo níž ve třídě, celkově byli šestadvacátí ze 121 posádek na startu.

V Praze je před budovou Autoklubu přivítal vrchní ředitel automobilky Karel Hrdlička a ocenil jejich smysl pro fair play – oba jezdci měli dost času, aby zrcátko vyměnili, ale k takovému kroku se nesnížili. Automobilka si toho cenila víc než medaile.

Úspěch zúročila továrna sérií sedmdesáti vozů Škoda Popular Sport Monte Carlo. Na základě speciálně postavených vozů byla vyrobena hned celá řada Popularů s tímto označením. Jejich produkce v letech 1936 – 1938 byla kolem sedmdesáti kusů typu 909. Společným znakem byl motor z Rapidu o obsahu 1 386 ccm. Karoserie byly typu roadster i coupé se známou malou ploutví na zádi. Portál Euro oldtimer udává, že se tyto vozy navzájem lišily v detailech, protože šlo o ruční, případně zakázkovou výrobu. „Dodnes se některé dochovaly,“ píše se na webu.

Důkazem spolehlivosti Popularů bylo také několik dálkových jízd. Známý cestovatel F. A. Elstner přešel od vozů Aero ke Škodovce. Zorganizoval v roce 1936 akci 100 dní v malém voze. Projeli napříč Amerikou, objeli Mexiko a vrátili se zpět do New Yorku. Ujeli téměř 25 000 kilometrů. Tímto manželé Elstnerovi podali důkaz o spolehlivosti nové škodovky. Další jeho cestou bylo putování po Jižní Americe a opět s Populárem. Cestopis Tango Argentina je čtivý dodnes. To bylo v roce 1939.

Autoweb upozorňuje i na další dálkovou jízdu, a sice z Prahy do jedenácti tisíc kilometrů vzdálené Kalkaty v tehdejší Britské Indii, kam vyrazila čtveřice vozů. Zpáteční cesta vedla přes Bombaj, paroloď posádky opustily v Terstu a pokračovaly domů přes Itálii, Jugoslávii a Rakousko, čímž celkovou ujetou vzdálenost zaokrouhlily na 15 000 kilometrů.

Dnes jsou Populary opět populární. Často se objevují na srazech historických vozidel. Na internetu je i speciální web Škoda Popular (https://skoda-popular.webnode.cz/), kde je například zaznamenán sraz z roku 2023 v Otmarově nedaleko Slavkova. Ale i informace o tom, že se uskuteční sraz 2024, a to ve dnech 7. - 9. června v Blučině.

Díky jednoduchosti a spolehlivosti dodnes reprezentují 30. léta naší, dnes největší automobilky. V roce 2021 Škoda Popular Monte Carlo zvítězila v anketě Garáž.cz o nejkrásnější sériové auto z Česka.