Škoda Rapid Reloaded. Jak Jiří Pisár udělal ze staré škodovky vysněného veterána

V ČLÁNKU NAJDETE:

• Koupě vysněného Rapida za 9 tisíc
• S autem si hrál dva a půl roku
• VIDEO: Kouzlo veterána - Škoda Rapid 136 (1989)
• Speciální dobová úprava Sprint 75 HP
• Potahy u veteránů se dnes vyvažují zlatem
• V Rapidu si užívá každý kilometr
„Škoda Rapid je auto, které v době, kdy se objevilo na trhu, což byla půlka 80. let, umělo vyvolat wow efekt. Dlouho pro mě bylo nedostižným ideálem. Rapida si koupil v roce 1989 můj bratranec. Pracoval na šachtě na Sokolovsku, horníci se za minulého režimu měli dobře. Vůz byl v modrošedé barvě. Tehdy holt nebyla široká možnost volby barvy, jako je tomu dnes,“ vzpomíná Jiří Pisár.

Když se v roce 2007 rozhodl pro koupi vysněné Škody Rapid, tak o jiné barevné variantě ani moc nepřemýšlel.

„Začal jsem hledat v inzerátech, až jsem jeden kousek našel v Kutné Hoře. Byl to Rapid s motorem 136. Ten motor se na konci osmdesátých let připravoval pro Škodu Favorit. Samozřejmě, že auto za sebou mělo nějakou službu. Rozhodně nebylo po dědečkovi, jenž s ním najel 20 tisíc kilometrů. Je to naopak auto, které běžně sloužilo. Když jsem si ho pořizoval, mělo za sebou už 20 let.“



Jiří Pisár měl navíc štěstí. Rapidy se tehdy ocitly na pomyslném cenovém dně. Pořizovací ceně se dnes směje.

„Koupil jsem ho za devět tisíc korun. V současné době by v původním stavu stálo okolo sto tisíc. Bylo po prvním majiteli s tím, že už na něm byly opravované prahy a zadní lemy. Ale jinak bylo v absolutně originálním stavu, nebylo napadené tunerem, nejezdilo na plyn a ani nemělo tažné zařízení. Kupoval jsem ho s tím, že bude prakticky na kompletní renovaci,“ uvádí.

A to se také stalo. Práce na perspektivním veteránovi zabraly Jiřímu Pisárovi dva a půl roku.

„Auto jsem renovoval zcela sám. Je od motoru, přes nápravy až po řízení, brzdy i tlumiče jako nové. Když jsem s ním jel na technickou kontrolu, tak si technik vlezl pod auto a za chvíli vykoukl a říkal, jestli nejsem trošku blázen,“ směje se a dodává: „S autem jsem si opravdu doslova hrál. Vlastně by mi nedělalo radost, kdybych některé věci odflákl. Dělal jsem to přeci pro sebe. A i když některé součástky nejdou vidět, tak je chci mít v top stavu.“

Kouzlo veterána - Škoda Rapid 136 (1989):

Omlazovací kůrou prošel i motor. Jiří Pisár navíc použil speciální dobovou úpravu Sprint 75 HP: „Zvedala výkon, protože tehdy nebyl chiptuning, ani se nedal zvýšit plnící tlak turba. Úprava má ostřejší vačku, zvětšené kanály a spasované potrubí. Výkon se tím navýšil o 13 koní. Z dnešního pohledu to je možná úsměvné, ale tehdy šlo o zvýšení výkonu o 25 procent. Automobil navíc váží pouze 890 kilogramů, takže mi věřte, že jede výborně.“

Renovovat veterány je také o trpělivém shánění náhradních dílů. O tom ví své každý nadšenec starších vozů.

„Dělal jsem to před 15 lety. V té době šlo stále spoustu věcí koupit v autodílech nebo z druhovýroby. Mnoho dílů jsem sháněl delší dobu na internetových bazarech. I dnes jsou ještě lidé, kteří je mají, jak se říká, nasyslené. Jsou to hlavně specifické díly, které se liší mezi různými verzemi, jako jsou přední brzdy či zadní náprava,“ vypráví nadšeně.

I interiér už měl svá nejlepší léta za sebou.

„Sehnal jsem jiné sedačky, protože model 89 má speciální prošívání s jedinečnou barevnou kombinaci nití. To se týká i tapecírunku předních dveří. Ale po několika letech se mi podařil opravdu majstrštyk. Sehnal jsem zcela nové originální potahy zadních sedaček. Vršky už byly vyšisované od sluníčka, jak je to u Rapidů běžné. Potahy jsou dnes raritou, kterou veteránisté vyvažují zlatem,“ usmívá se.

Největší hodnotu má podle majitele paradoxně původní lak. Jiří opravil nějaké drobnosti a zbytek laku pouze lokálně korigoval. „Udělal jsem zkrátka vše, co bylo nutné. Technicky a podvozkově je auto renovano s maximální péčí, lak má, jak se říká, patinu, což z fotografií ani nejde poznat,“ pochvaluje si.

Rapida prý dostal do stavu, který mu vyhovuje. Další opravy už by podle něj byly na úkor autentičnosti.

„Auto je v originálním stavu, nebo jde o dobovou úpravu. Renovaci jsem dokončil v roce 2011. Za 14 let jsem s ním najel asi 15 tisíc kilometrů. Už to holt není auto na běžné ježdění. Vyjíždím s ním jenom, když je hezké počasí a sucho. Navíc na to musím mít náladu. Je lehké, krásně sedí na vozovce a chci si s ním užít každý kilometr. Kdybych s ním najezdil 10 tisíc kilometrů ročně, tak za 10 let už by to bylo sto tisíc. To už je na staříka docela velká porce,“ uzavírá.