Slovenské auto umí ujet na litr benzínu 825 kilometrů, francouzské ale 3x tolik

Kdysi tu stával první automobilový závodní okruh na světě, kde se už od roku 1907 proháněly nejsilnější vozy té doby. Poprvé se tu také v roce 1926 konalo Grand Prix Velké Británie, ve kterém ovšem zvítězil automobil řízený Francouzem. Stejně to dopadlo i letos, o sto let později, ale to nepředbíhejme.

Shell Eco Maraton totiž především není o rychlosti, ale spíše o vynalézavosti. Jak vyrobit vůz, který ujede na litr paliva, nebo 1kW elektrické energie, co nejdál? Na dráze by měl jet co nejrovnoměrněji. Musí být lehký, ovšem nesmí se převrátit v zatáčce. Konstrukce aspoň z hliníku a kapota aerodynamická z nějakého lehkého kompozitního materiálu. No ale kde na to všechno mají ti chudí studenti vzít?

Celý tento maraton je totiž jen a pouze studentská záležitost. Na technických vysokých, ale také středních školách zkrátka nadšení studenti v rámci svých ročníkových prací, ale i ve svém volnu, vymýšlejí vůz, který by obstál v tvrdé konkurenci. Vše je projektem na celé roky a stojí za ním většinou nadšený pedagog, který dokáže náležitě nadchnout nové a nové studenty. Zatímco jedni odcházejí s diplomem v ruce do „života“, další přicházejí a vylepšují stokrát vylepšené. A přitom se učí v praxi.

Takže zatímco studenti techniky pracují na novém motoru, který bude „žrát“ co nejmíň, budoucí architekti vymýšlejí ten nejlepší tvar kapoty, aby se udržel na silnici a přitom kladl co nejmenší odpor. A aby z něj zároveň bylo dobře vidět, což je v těchto vozítkách nízko nad zemí pro řidiče docela obtížné. Respektive řidičky, protože hlavně ty splňují váhové limity minimálně padesát kilo, tady se každé kilo počítá. Takže není divu, že na všechny menší útlé studentky prvních ročníků technických univerzit se tak trochu pořádá hon.

Zatímco čeští vysokoškoláci se této soutěže neúčastní, dávají zatím přednost konkurenční Formula SAE, Slováci mají své zastoupení na Shell Eco Maraton již desítky let. Účastní se jí vysokoškolské týmy ze Žiliny a Bratislavy a jeden středoškolský z Trnavy. „Líbí se mi na tom ta myšlenka. Zatímco Formula SAE je o rychlosti, tenhle závod je o úspornosti a novátorském přístupu,“ říká učitel a nadšenec Milan Eliáš z trnavské Střední průmyslové školy dopravní. Vůz jeho žáků využívá elektromor, na který ostatně rok od roku přechází víc a víc soutěžících. Letos má navíc důvod k radosti, výkonem 176,06 km/kW studenti vylepšili loňský výsledek.

Lepší výsledek zajeli letos i každoroční smolaři, tým z STU Bratislava, kteří soutěží v kategorii beznzínových prototypů. Zpočátku to nevypadalo příliš nadějně. Jednou se dokonce převrátili, nakonec ale řidička Eliška zajela trasu 534 km na litr benzínu, což je rekord školy a 24. místo.

A jak dopadli studenti košické Strojnické fakulty Technické univerzity, slovenští favorité v soutěži, kteří letos do Brooklands přijeli s prototypem vybaveným karoserií z uhlíkových vláken? Také to neměli jednoduché: Ťukanec se soupeřem, srážka s dalším, skoro to vypadá, jako by se na trati jezdila rallye. Nakonec ve své kategorii benzínových prototypů skončili 16. ze 36 vozů. Zvládli 825 ujetých kilometrů na litr benzínu.

Dohnat ale letošního vítěze, favorizovaný francouzský tým z Lycee Saint-Joseph La Joliverie z Saint-Sébastien-sur-Loire nebude jednoduché. V kategorii benzínových prototypů opět s přehledem vyhrál s výsledkem 2735 kilometrů na litr benzínu.

„Zatímco my máme motor ze sekačky, oni na míru soustružený z nejmodenějších materiálů, které jsou na trhu. Myslím, že na sekačku dáváme dost dobré výkony,“ říká spokojeně Miro Palko, mladý konstruktér týmu. Taky si myslím. Auto s takovou spotřebou by mi taky stačilo. Jen bych do něj ještě potřebovala nacpat tašky s nákupem. Ale kdo ví, třeba někdo za pár let nějaký větší a úsporný zkonstruuje," dodala pilotka.