Špatně nastavená sedačka vás při nehodě může i zabít

Rozhlédnete-li se v provozu kolem sebe, správně sedící řidiče obvykle spočítáte na prstech jedné ruky. Zato příkladů, jak v autě rozhodně nesedět, uvidíte celou plejádu. Je s podivem, jak málo pozornosti lidé správnému posezu věnují. Dosáhnu na volant, dosáhnu na pedály, tak v čem je problém? Na první pohled v ničem. Běžný provoz, který na řidiče neklade žádné zvláštní nároky, snese leccos. Potíž přichází ve chvíli, kdy se objeví krizová situace, auto dostane smyk, do silnice vběhne zvíře či chodec, praskne pneumatika, a najednou je třeba reagovat ve zlomku vteřiny. I malá chybička v nastavení sedačky může komplikovat řidičovu reakci a i malá komplikace může mít velké následky. Ač se to může zdát, titulek článku nepřehání, i když se podobné případy nedějí dnes a denně. Není náhoda, že správné sezení a s ním související držení volantu je součástí každé školy smyku. Účelem dobře nastaveného sedadla totiž není primárně pohodlí, ale možnost co nejefektivnějšího ovládání auta a v neposlední řadě bezpečnost v případě nehody. Jednoduše řečeno, není dobrého řízení bez dobrého sezení.

„Na silnicích vídám pořád dokola dva extrémy,” říká Marek Kohoutek, instruktor kurzů bezpečné jízdy na Autodromu Most. „První je člověk nalepený na čelním skle, tomu říkáme na kukačku, druhý je takzvaný jednoválec – jeden se válí za volantem. Oba způsoby jsou nebezpečné jak kvůli špatnému ovládání auta, tak v případě nárazu.”

Pokud řidič sedí příliš blízko volantu, chybí mu prostor k jeho dobrému ovládání. Ležící řidič má zase obvykle nohy příliš skrčené, aby rukama dosáhl na volant. Takto skrčené nohy mají omezenou hybnost a řidiči se těžko reaguje a přešlapává z pedálu na pedál, o následcích nehody ani nemluvě. Nesmíme zapomínat ani na to, že poloha vleže má obrovský vliv na únavu.

Podle Marka Kohoutka by si měl každý, kdo poprvé sedá do nového auta, v první řadě přečíst návod výrobce. „Všechny crashtesty jsou prováděny s nastavením, které výrobce uvádí ve svém manuálu. Pouze s takovým nastavením výrobce garantuje, že bude fungovat zádržný systém a další bezpečnostní prvky v autě.” Ani tak samozřejmá věc jako bezpečnostní pás nemá šanci tělo správně zachytit, pokud se v okamžiku nárazu nachází spíš ve vodorovné než ve svislé poloze.

Protože má každý člověk jinou konstituci a jiný poměr délky končetin vůči trupu, může hledání správné pozice chvilku trvat. Navíc záleží na možnostech nastavení konkrétního auta. Existuje však pár kroků, které vás k optimu dovedou hodně blízko.

Základem je na vše dosáhnout a také vidět dobře z auta. V první řadě si nastavte výšku sedačky tak, abyste dobře viděli ven z auta. Při nastavení výšky sedačky musíme dbát na to, že mezi hlavu a strop vozidla jsme schopni dát pěst na stojato a pozor i na sedák – je důležité aby při nastavení výšky nás netlačil zespoda na stehna to nám muže poté nadlehčovat nohu při brždění a také zhorší její prokrvení a to má důsledek na únavu a pomalou reakci Vhodnou vzdálenost od pedálů najdete tak, že při vyšlápnutí spojky zůstane levá noha stále mírně pokrčená v koleni. „Při nárazu se člověk automaticky zapře nohama,” vysvětluje Marek Kohoutek. „Pokud máte nohy propnuté, všechna energie nárazu jde do vašeho těla - propnutýma nohama do pánve a dál do páteře. To nemůže dopadnout dobře. Hlavně potřebujeme mít dostatečnou páku na brzdový pedál, abychom dokázali vyvolat co největší brzdný účinek.” Pokud spojku nemáte, tak si ji představíte a umístíte levou nohu nalevo od brzdového pedálu. „Poloha těla vůči volantu se potom hledá tak, že se opřete, natáhnete ruce na dvanáctou hodinu volantu a tam byste se ho měli dotýkat zápěstím. Ještě přesnější kontrola je, že chytím volant v pozici tři čtvrtě na tři, zapřu se do něj veškerou silou a ruce musím mít pořád mírně pokrčené, nikoli propnuté.”

S výškou volantu to nepřehánějte, protože ruce zpažené vzhůru se vám budou hůře prokrvovat a to bude mít za následek jak jejich únavu, také pomalejší reakce. Když uchopíte volant v pozici tři čtvrtě na tři, zápěstí by nemělo být výš než ramena.

Důležitou drobností, na niž lidé často zapomínají, je opěrka hlavy. Její horní hrana by se měla minimálně nacházet ve stejné výšce jako temeno hlavy, ideálně o něco výše než je naše výška. „Při dopravní nehodě – než vás bezpečnostní pás zachytí – přijde malá prodleva, během níž se tělo mírně nadnese. Když pak letíte hlava směrem zpátky, je nesmírně důležité, aby vám opěrka nekončila na úrovni krku,” varuje Marek Kohoutek. Pokud bude opěrka hlavy příliš nízko a třeba ještě naklopená směrem vpřed, může vám při nehodě zlomit vaz.

Na sedadle spolujezdce jsou nezřídka k vidění ještě větší „zvěrstva“ než za volantem. Jistě, spolujezdec není zodpovědný za ovládání vozidla, může však ovlivnit následky případné nehody, a to hodně. „Ležení nebo dokonce nohy na palubní desce, to jsou věci, které do auta opravdu nepatří,” tvrdí nekompromisně instruktor „Spolujezdec by měl sedět podobně jako řidič, samozřejmě bez nutnosti používat ovládací prvky auta. Sklon opěradla, opěrku hlavy, vzdálenost sedáku, to všechno si může nastavit podle stejných pravidel jako řidič. I spolujezdec má tendenci například instinktivně ‚brzdit‘ a zapírat se nohama, proto by je neměl mít propnuté, nýbrž lehce pokrčené.” Funkce airbagů nebo bezpečnostních pásů bude stoprocentní, jen když pasažér dodrží pokyny v manuálu.