STK – rutina, nebo strašák?

Blaháček Marek - 12. 12. 2013
V poslední době se mluví o změnách průběhu kontrol na stanicích STK. Na připravované změny se zaměříme, podíváme se i na nutné úkony před prohlídkou i na samotný průběh kontrol.

Na území České republiky je v současné době evidováno přes 300 stanic státní technické kontroly. Ty provádějí pravidelné, zákonem předepsané prohlídky motorových vozidel a jejich přívěsů. Cílem kontrol technického stavu je zvýšit bezpečnost provozu.

Novinky v praxi STK

V poslední době se množí zprávy o povinném zavedení kamer na linkách STK. Takový krok by měl pomoci v boji proti korupci mezi techniky stanic STK, ale také jako vhodný způsob evidence skutečného stavu vozů. Právě na zavedení této očekávané změny jsme se zeptali pana Zdeňka Neusara z tiskového oddělení ministerstva dopravy. „V tuto chvíli se v oblasti kamer na STK rozhodně nedá nic potvrdit, ani vyvrátit. K explicitnímu zavedení kamerového systému na STK do novely zákona č. 56/2001 Sb. (účinnost od r. 2015) totiž nedošlo, hovoří se zde pouze o pořízení obrazové dokumentace (může se tedy mj. jednat také o fotodokumentaci). Vše je pak stále také otázkou finančních prostředků, a to nejen z hlediska zajištění centrálního provozu (náklady MD), ale i pořízení samotných kamer.“ Jakkoli je tedy budoucnost kamer na linkách STK nejistá, můžeme alespoň doufat v zavedení dokumentace fotografické.

Kontrolujte už před kontrolou

Před samotnou STK je nutné absolvovat měření emisí. Zpravidla všechny stanice STK potřebným vybavením disponují a zákazník tak nemusí činit měření jinde. Cena za měření emisí se pohybuje kolem 500 Kč u benzínového vozu a cca 800 Kč u naftového. Celé měření zabere asi 30 minut. Protokol o měření emisí pak zůstává platný následujících 30 dnů, kdy je možné navštívit technickou kontrolu. Před ní je třeba provést základní kontrolu daného vozu. „Hlavní je obejít vozidlo a zkontrolovat, zda vám fungují světla, jestli nemáte na čelním skle prasklinu nebo například starou dálniční známku,“ informuje Adam Koloch z STK Motol. Je třeba očistit i podvozkové komponenty. K tomu postačí mytí vodou pod tlakem. Automobil by dále měl mít všechny pneumatiky nahuštěny na tlak udávaný výrobcem. Nesmíme zapomenout ani na předepsanou výbavu vozidla a velký technický průkaz. Neméně důležité je přistavit vozidlo nezatížené. Případný náklad by totiž mohl zkreslit výsledky zkoušek. Často opomíjenou přípravou je sundání okrasných poklic z kol. Na některých stanicích stačí sejmout pouze kryty na řídicí nápravě, občas může technik požadovat odebrání i těch zbývajících. „Před kontrolou je třeba zejména očistit všechny identifikační štítky na karoserii i motoru,“ dodává Jan Korejs z pražské kontrolní stanice Pro-M.

Průběh kontroly

Po absolvování měření emisí musí řidič zamířit na samotnou linku STK, kde je třeba předložit technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu, protokol o měření emisí a emisní průkaz. Následně se vozu ujme technik provádějící kontrolu a přijede s vozem na samotnou linku. Podle prováděcího předpisu STK by měl být řidič být celé kontrole přítomen k zodpovězení případných dotazů technika. „Nejdříve se kontroluje podvozek, karoserie, výfukové potrubí, vůle v čepech a silentblocích. Na dílech podvozku by neměly být patrné stopy mechanického poškození nebo úniků provozních kapalin. Na výfukovém potrubí nesmí být viditelná zkorodovaná místa, stejně tak pryžové silentbloky by se neměly drolit,“ upřesňuje vedoucí linky STK Bohdalec pan Vítězslav Soukup Následuje kontrola evidenčních údajů vozidla. Zejména se porovnává VIN karoserie a výrobní číslo motoru s údaji uvedenými v TP. Po celkovém vnějším ohledání vozu se přistoupí k měření geometrie řídicí nápravy. Zkontroluje se, zda je v pořádku rozchod kol a jejich sbíhavost. Následuje zkouška brzd. Ta se provádí na válcové zkušebně nejdříve u přední nápravy, poté u zadní a nakonec je prověřena správná funkčnost parkovací brzdy. Účinek všech zkoušených brzdných soustav musí odpovídat tabulkovým hodnotám vozidla. U provozních brzd nesmí být rozdíl jejich účinku na levé a pravé straně větší než 30 %. Technik také zkontroluje správný chod pedálu a posilovače. Další je na řadě ohledání oken vozu. Zkoumá se propustnost světla nejdříve u čelního skla, jež by měla být alespoň na 75 %, a poté i u skel bočních. Ty by měly propustit nejméně 70 % světla. V zorném poli řidiče se na čelním skle nesmí nacházet žádné poškození ani nečistoty. Obecně řečeno, v místě stíraném stěrači nesmí být žádná nálepka nebo prasklina. Technika jistě bude zajímat, jestli nejsou na sklech použity fólie ovlivňující jejich světelnou propustnost. Kontroluje sklo přední, skla boční a sklo před třetím brzdovým světlem. Ostatní skla, pokud nejsou poškozena nebo úplně nechybí, technika již nezajímají. Posledním zkoumaným oborem v rámci kontroly STK jsou světla a povinná výbava. Je zkoumána správná funkce veškerého osvětlení vozu a případně mohou být světla technikem i seřízena. Z povinné výbavy bude zkontrolována přítomnost výstražné vesty, trojúhelníku, platnost lékárničky, hever, klíč na kola a rezerva, případně sada na opravení defektu pneumatiky. Mezi povinnou výbavu dále patří náhradní žárovky a pojistky v počtu minimálně jednoho kusu od každého typu použitého na vozidle.

Když se nedaří

Technik mimo již uvedené seřizování světel podle zákona nesmí nic opravovat ani jinak zasahovat do technického stavu k prohlídce přistaveného vozidla. Co tedy řidiče čeká, pokud je v průběhu nalezena vada? Záleží především na závažnosti takové vady. Podle toho dělíme závady vzestupně na tři kategorie. První kategorií označovanou jako závadu typu A je lehká vada. V tomto případě je o problému informován řidič a nález je zapsán do protokolu technické kontroly. Patří sem například odchylka ve sbíhavosti kol řídicí nápravy nebo špatný kontakt spínače obrysových světel. Z nálezu spadajícího do kategorie A pro řidiče ani vlastníka neplyne žádná povinnost takový problém řešit. Horší situace nastává, je-li na voze objevena vážná závada, tedy kategorie B. V takovém případě je vozu odebrána kontrolní nálepka STK ze zadní RZ a vůz dostane dočasnou 30denní. Pokud je v této lhůtě zjištěný problém odstraněn a automobil se přihlásí k opakované kontrole, dojde jen k prověření tohoto nálezu. Vůz tak nemusí prohlídku absolvovat znovu. Mezi závady spadající do kategorie B patří mimo jiné nefunkční spínače osvětlení, nevyhovující tabulka označení převáženého nákladu, nižší než udávaný výkon motoru nebo nadměrná hlučnost výfuku. Nejhorší možný výsledek je nález nebezpečné závady kategorie C. Vozidlo poté okamžitě ztrácí právo pro provoz na pozemních komunikacích a musí být z místa kontroly odtaženo. I zde běží 30denní lhůta, kdy je možné vozidlo opravit a přistavit k částečné kontrole. Závadami kategorie C jsou například nefunkční systémy ABS a EBS, je-li jimi vozidlo ze sériové výroby vybaveno, dále nevyhovující brzdný účinek nebo nefunkční zabezpečení proti neoprávněnému užití vozidla.

Čas jsou peníze

Ceny kontrol pro koncové uživatele jsou nastaveny danou kontrolní stanicí, a tak se mohou různit. Závisí především na kvalitě poskytovaných služeb a na lokální konkurenci. Obecně se ceny za samostatnou technickou kontrolu jednoho automobilu pohybují kolem 750 Kč, případně v rozmezí 1.300-1.500 Kč, je-li zahrnuta i kontrola emisí. U většího počtu vozidel, která by měla kontrolu absolvovat, jsou stanice STK ochotny jednat s obchodním partnerem o ceně. „Určitě jsme ochotní přizpůsobit cenu prohlídky v případě kontroly několika desítek vozů. Myslím si, že to by udělal každý,“ řekl na uvedený dotaz pan Žižkovský, vedoucí STK společnosti TÜV Nord v Praze na Černém Mostě. Zajímá-li zákazníka časová náročnost celého procesu, pak je nutno uvést, že měření emisí zabere asi 30 minut, samotná kontrola na lince STK pak ukrojí celou hodinu. Tento předpoklad ovšem platí jen pro hladký průběh celého procesu. V případě nalezených závad nebo dodatečných měření je nutno počítat s možným zdržením. Jestliže byla na voze nalezena závada kategorie B nebo snad C, je nutno prohlídku opakovat. Pokud tak řidič učiní do 30 dnů, je cena za druhou prohlídku úměrná rozsahu kontroly. Může se pohybovat od 50 do 700 Kč podle rozsahu a náročnosti opakované kontroly. V případě, že vůz s takovýmto nálezem nebyl v určené lhůtě přistaven, musí prohlídku absolvovat znovu celou, a to včetně měření emisí. Zvláštní kapitolou je nařízená zkouška STK, na kterou je vůz poslán, pokud má policista při silniční kontrole podezření na závažnou nebo nebezpečnou vadu. Poplatek 500 Kč za její provedení uhradí v případě nevyhovujícího stavu vozu řidič. Pokud nebyla nalezena žádná závada, uhradí částku policie.

STK v servisu šetří čas

Nejsnazší způsob, jak absolvovat kontrolu STK, je celý proces svěřit svému servisu. „Vůz k prohlídce připravíme a na samotnou kontrolu máme zprostředkovaného partnera,“ uvedla paní Alena Becher z autorizovaného servisu BMW Invelt v Praze. Některé autoservisy provádí celý proces přípravy i kontroly komplexně. „Kontrolu STK provedeme přímo při servisu. Celý úkon zabere zhruba 60 minut a stojí od 1.300 do 1.500 Kč, to vše v závislosti na konkrétním modelu,“ uvedl vedoucí servisu Auto FREIBERG, s. r. o., pan Daniel Kliment.

Tagy