Zachycuje krásu rallye. Dvorní fotograf Red Bullu se těšil do Prahy

Není hvězdou z plakátu. Jeho tvář zná málokdo. Přesto je pro rallye životně důležitý a největší hvězdy na něj nedají dopustit.
V České republice nyní dokumentuje průběh Středoevropské rallye.

Jaanus Ree pochází z Estonska. Jako sportovec bojoval s větrem, vodou a proti soupeřům. Věnoval se windsurfingu. K profesi fotografa ho zavála náhoda: zranění. "Tehdy jsem si půjčil foťák od přátel, vymyslel jsem si, že jsem od novin a udělal pár snímků z lodě určené pro média," vypráví Ree.

Brzy mu došlo, že kariéra fotografa je to, co mu vyhovuje. Od té doby fotil nejrůznější akce a závody. Visel z útesu nad oceánem, plaval s kamerou v několikametrových vlnách. Nejčastěji se však pohybuje na dohled burácejících motorů při rallye. Je hlavním fotografem Red Bullu, promotéra šampionátu WRC.

Během jednoho podniku, který obvykle trvá čtyři dny, nafotí zhruba tisícovku snímků. Z toho víc než polovinu hned smaže. Nosí s sebou vybavení v hodnotě přesahující milion korun. Zatímco piloti si testují silnice, on prochází mapy a vybraná místa, aby věděl, co ho čeká a kde fotka získá speciální nádech.

"Řídím se tím, že chci lidem ukázat, co vidím během rallye. Proto často fotím divná místa jako staré autobusy, domy, stánky s tacos," vysvětluje estonský fotograf, jenž s fotografií z Mexika z roku 2017 vyhrál anketu o rallyeovou fotku desetiletí.

Na otázku, která ze současných hvězd rallye se nejraději fotí, má hned odpověď. "Dani Sordo a Sébastien Ogier. S nimi se pracuje snadno." S krajanem Ottem Tänakem, někdejším mistrem světa, se zná z letišť a letadel. Často cestují stejnou linkou.

"Myslím, že jsem absolvoval už asi 130 závodů v rámci mistrovství světa," líčí s tím, že nejvíce se mu líbilo v Argentině a Mexiku. "Krajina je tam úplně jiná než u nás. Některá místa mi připomněly scény z filmů s Indiana Jonesem," říká Ree.

Největší drama a strach zažil v Rusku. S autem uvízl v závěji. Kolem jen hluboký les, žádná světla, o signálu ani nemluvě. "Slyšel jsem vytí vlka. Ušel jsem dvacet kilometrů několika směry a nic. Naštěstí pak jela sněhová fréza. Prodali mi i naftu, vytáhli ji z nádrže," usmívá se.