Dojezd už problémem není. Test modernizovaného Volkswagenu ID.3

Elektromobily u nás stále nejsou ve velké oblibě. Přesto se jim jedna nedá upřít. I v průběhu jejich životního cyklu se je automobilkám daří vylepšovat a zvyšovat tak například jejich dojezd, zkracovat čas potřebný čas na dobíjení. Navíc, jejich cenovka se poté nezvyšuje, spíše naopak.

Jedním takovým příkladem je Volkswagen ID.3. Svého času se o něm mluvilo o jakési elektrické náhradě klasického spalovacího Golfu, ale takový věhlas zatím rozhodně tento automobil nezískal. Poměrně brzy, již po třech letech od uvedení do prodeje u nás, přišel čas na modernizaci.

Na to, jak vůz vypadá po faceliftu, se podívejte do komentované fotogalerie.S termínem facelift je ve světě automobilů obvykle spojená také změna vzhledu toho kterého vozidla. Mění se komponenty jak na vnějším povrchu karosérie, tak také uvnitř. V tomto případě je ale zásah do designu jen minimální. Vlastně nyní novější provedení ID.3 poznáte podle zdánlivě delší kapoty. Před čelním sklem už totiž na ni nenavazuje trošku podivný černý plast. Ten, nejen podle mého soudu, nebyl ani pěkný, ani účelný. Takže teď auto v přední části působí tak nějak logičtěji, aerodynamičtěji a vůbec pohledněji. Částečně i díky změněné spodní části nárazníku, která zase vypadá výrazně agresivněji.

Na oficiální video představující novou verzi VW ID.3 se podívejte zde:

Druhou věcí, kterou lidé na tomto voze kritizovali, byl lacině vyhlížející interiér. Zejména nízká kvalita plastů by byla pro dřívější modely největší evropské automobilky zcela nepřijatelná. Teď už to naštěstí neplatí. Kolem předních cestujících jsou měkčené plasty, které na dotek působí příjemně a vizuálně atraktivně.

Bohužel jsem si nemohl nevšimnout, že se zatím ve vývojových dílnách nezabývali změnou koncepce ovládání různých funkcí. A tak je tedy stále volič převodovky přichycen k přístrojovému štítu za volantem, komfortní i zábavní funkce se ovládají dotykem na centrálním displeji, případně pohybem prstu na dotykové liště pod ním a na dveřích jsou pro spouštění okének vpředu i vzadu pouze dvě tlačítka. S nimi je pak ještě spárováno třetí, kterým volíte zda chcete tato tlačítka využít v danou chvíli pro ovládání skel v předních nebo v zadních dveřích. Praktické to není ani trochu.

Naštěstí alespoň obrazovka již reaguje výrazně bryskněji a třeba navigování na dlouhých cestách, kdy je zapotřebí i několik nabíjecích zastávek, je podstatně logičtější. Elektronický mozek dokáže třeba spočítat, zda je výhodnější nabíjet jednou dlouze nebo dvakrát po kratší dobu, řidič také dostává informace o tom, zda je či není tak která dobíjecí stanice v danou chvíli volná. V této souvislosti se také hodí informace o tom, že maximální nabíjecí výkon stoupl po modernizaci z původních 125 na 170 kW.

V praxi, jak jsem si ověřil, lze tak během půlhodinového připojení k ultrarychlé dobíjecí stanici dobít auto z 10 na 80 procent během půl hodiny. Pokud tedy zastavíte na rychlý oběd, můžete během něho získat dojezd na dalších přibližně 350 kilometrů. A jedná se o reálné číslo, ne pouze teoretické. Ovšem garantovat to můžeme pouze pro příjemné klima, které u nás panovalo během přelomu léta a podzimu a pochopitelně pro auto s větší ze dvou nabízených baterií. Testoval jsem totiž exemplář se zabudovanými akumulátory s celkovou využitelnou kapacitou 77 kWh. K dispozici je i levnější verze s bateriemi 58 kWh.

I po modernizaci je pochopitelně interiér velmi prostorný a vhodný i pro dlouhé cestování čtveřice nadprůměrně urostlých lidí. Objem kufru nezaostává za hodnotami obvyklými pro hatchbacky ve velikosti nižší střední třídy. Pod přední kapotou se na rozdíl od některých konkurentů žádný úložný prostor nenachází. Nabíjecí kabely tak můžete uschovat pouze dozadu. Třeba do prostoru mezi oběma úrovněmi podlahy zavazadelníku.

Volkswagen ID.3 je vždy poháněn pouze jedním elektromotorem, který má na starosti roztáčení zadních kol. Výkon agregátu je dostatečný a okamžitý nástup točivého momentu zásadně zkracuje dobu potřebou pro rychlé a bezpečné předjetí nějakého pomalejšího vozidla.

Příjemné je, že spotřeba není velká a zásoba energie v baterii vystačí podle hodnot dlouhodobého průměru spotřeby na téměř kompletních pět se kilometrů. To platí zejména, pokud se dokážete vyhnout dálnicím. Pokud byste naopak vyjeli celou kapacitou baterii pouze na autostrádách, tak byste dobíjecí zastávku museli hledat už po nějakých 320-350 kilometrech.

Silnou stránkou ID.3 je ticho panující v interiéru. Dobře utlumený je totiž hluk od kol i svist vzduchu proudícího kolem ve vyšších rychlostech.

Líbilo se mi rovněž naladění podvozku, které nevybočuje ze stylu, jakým i jiné Volkswageny jezdí i desítky let. To znamená, že na některých rozbitějších silnicích působí odpružení poněkud tvrději, ale zato má řidič jistotu, že i po najetí na nerovnost v zatáčce auto pojede tím směrem, jakým řidič vyžaduje.

Pohon vzadu přináší kromě například dynamických rozjezdů ještě jednu pozitivní vlastnost. Tím je malý poloměr otáčení díky možnosti velkého „rejdu“. Parkování v podzemních garážích je pak snazší.

Karosérie: pětimístný pětidveřový hatchback

Motory/Spotřeba: Elektromotor 204 koní – 15,4 kWh/100 km

Převodovky: automatická

Vnější rozměry: 4261x 1809x1612 mm

Rozvor: 2771 mm

Zavazadlový prostor: 385/1267 l

Max. rychlost: 160 km/hod

Ceny: od 999 900 Kč