TEST: Modernizovaný Duster je znatelně lepší auto. Ale pořád je to hlavně dříč

Facelift měl přitom jasný cíl, Dacia chtěla Dustera zjemnit, zpříjemnit, zcivilnit. A pravda je, že vůz skutečně dospěl a zkrásněl. Přitom si ale ponechal svůj jedinečný charakter. Pořád zůstává konstrukčně jednoduchým, robustním a odolným autem s prověřenou technikou a sympatickou cenovkou. 

Navenek změn není mnoho. Díky přepracované masce chladiče a novým světlometům Duster vypadá hodnotněji a zvlášť tmavý lak karoserie mu podle mě vyloženě sluší. Přesto lze narazit na detaily, které zřetelně odhalují cenové zařazení rumunského SUV. Třeba plastový střešní spoiler nepůsobí zrovna důvěryhodně.



Mnohem výrazněji prokoukl interiér. Mezi materiály samozřejmě i nadále převládají obyčejné tmavé plasty, přesto interiér působí útulněji. Dusteru prospělo nové čalounění výplně dveří, nejen z estetického hlediska oceníte i výměnu sedadel - ta nová jsou docela pohodlná, i když mají krátký sedák.

Zůstavá tu pro Dacie tolik typický způsob výškového nastavení sedadla. Nejprve je třeba zatáhnout za nepříliš pohledné očko z trochu silnějšího drátu pod sedačkou a pak se buď pokusit nadzvednout zadek, to když toužíte po vyšší poloze za volantem, nebo se naopak zapřít a zatlačit směrem dolů. Ani jedno není moc pohodlné.

Přepracované palubní desce dominuje mohutný středový panel, jehož součástí může být dotykový displej multimediálního systému Media Nav. Pro vrcholnou výbavu Exception jde o standardní prvek, pokud se rozhodnete pro druhý nejvyšší stupeň Arctica, musíte si připlatit. Ve srovnání s jinými automobilkami to ale není mnoho - férových 7500 korun.

Systém Media Nav funguje spolehlivě a není obtížné se v něm orientovat. Přesto není snadné ho ovládat. Dotykový displej je totiž bohužel umístěn dost nízko, což vyžaduje, že k němu řidič musí až příliš sklápět zrak.




Ještě větším problémem je ale slunce. Obrazovka je totiž umístěna prakticky kolmo a při ostrém světla je v podstatě nečitelná. Chápu, že v rámci co nejnižších nákladů nechtěla Dacia "jen" kvůli vhodnějšímu umístění displeje kompletně předělávat palubní desku, ale je to škoda.

Ideální není ani umístění ovladače pro nastavení vnějších zrcátek, který najdeme pod ruční brzdou. I ve vyšších výbavách chybí možnost přitáhnout si volant, se sloupkem řízení lze totiž manipulovat pouze výškově. Rozhodně pozitivní je přestěhování ovladačů elektrického stahování oken ze středového panelu do madla dveří. Novinkou je také ukazatel vnější teploty.

V oblasti prostoru pro posádku se nic nezměnilo, čtyři cestující ve voze najdou dostatek odkládacích ploch, prostoru i pohodlí a zavazadelník nabízí slušný objem 475 litrů. Z kufru naštěstí zmizela lacině vyhlížející "hadrová" roletka a nahradilo ji klasické tvrdší plato.

Dacia se při představování faceliftovaného Dusteru chlubila výrazným vylepšením akustického komfortu. Prý se právě proto důkladně zapracovalo na podvozku, izolaci motoru a těsnění kolem dveří a oken. Jen aby auto nebylo tak hlučné jako předchůdce. Právě na nepatřičnou zvukovou kulisu směřovala řada výtek.

Po modernizaci jich většina utichne. Stejně jako utichl samotný Duster. Změnil se dokonce i zvuk doprovázející zabouchnutí dveří, nezní tak plechově jako dřív. Důležitější ale je, že už není tolik slyšet ani motor. I když vědět o něm stále budete.




Zvlášť za studena se testovaná naftová patnáctistovka ozývá typickým klapáním, po zahřátí se ale její projev výrazně zklidní a neobtěžuje. Tedy až do vyšších otáček, v nichž se turbodiesel utrápeně rozhučí. Jako by mu to nedělalo dobře.

Motor však naštěstí není třeba vytáčet, to nejlepší stejně předvádí do nějakých 2500 otáček. Hnát ručičku otáčkoměru výš v podstatě nemá smysl.

Bohužel je tu jedno "ale". Pokud chcete jet v klidu a tichu na dálnici, vyjde vám i kvůli krátkému zpřevodování šestistupňové převodovky jako ideální cestovní rychlost 110 km/h, běžná "stotřicítka" totiž na zařazený šestý rychlostní stupeň znamená už zhruba 3300 otáček a tedy i zvýšenou hladinu hluku na palubě. Nejde sice o nic nesnesitelného, ale určitě bych se takové kulisy obešel.

Horší je to pak i se spotřebou, ta se totiž v takovém případě pohybuje mezi 8 až 10 litry. Při devadesátce je to však jen nějakých 5 až 6 litrů nafty, což je skutečně velký a nevídaný rozptyl. Celkově se moje průměrná spotřeba po týdenním testu, který zahrnoval jízdu po městě, po dálnici, po okreskách i po nezpevněných cestách v horách, pohybovala lehce nad 7 litry.



Velice příjemným překvapením je podvozek, který sice není příliš připraven na sportování v zatáčkách, ale zvládá pro vůz tohoto charakteru mnohem podstatnější úkol: znamenitě a neslyšně tlumí veškeré nerovnosti. Myslím, že i majitelé mnohem dražších SUV by byli překvapeni, jak moc pohodlný Duster je.

Při přejezdu všech terénních nástrah přitom působí velice robustně a festovně. Odnikud se neozývají žádné rány, auto se přes hrboly a díry jen noblesně a sebejistě zhoupne. Nerovnosti prozradí snad jen občasné rázy přenášené od předních kol do volantu.

Samotné řízení je průměrné - nenadchne, ale ani neurazí. Stejně jako přesnost řazení. A i s bubnovými brzdami na zadní nápravě brzdí Duster víc než slušně.

I když Dacia Duster nepatří mezi skutečné off-roady, můžete se s ní směle vydat i mimo silnice. I přes absenci klasických "teréňáckých" vychytávek a na obyčejných silničních pneumatikách tam toho zvládne opravdu dost.



Základem je pohon všech kol s elektromagnetickou mezinápravovou spojkou (Duster je k dispozici i jako předokolka), který lze využívat v automatickém režimu, kdy jsou poháněna přední kola a zadní se připojí sama v případě ztráty přilnavosti, nebo v módu "Lock". Ten zajistí trvalý přenos 50 procent točivého momentu na zadní nápravu, což se v těžším terénu moc hodí.

Stejně jako světlá výška 210 milimetrů, krátké převisy karoserie a velké nájezdové úhly: přední činí 29,3 °, zadní pak 34,9°. Duster nemá redukční převodovku, ale ani to není velká překážka. Auto totiž místo ní dostalo hodně krátké první dva rychlostní stupně, což ve spojení se slušným točivým momentem naftové patnáctistovky zaručuje solidní off-roadové výkony. Maximum "krouťáku" 240 N.m je k dispozici už v 1 750 otáčkách, takže v náročném - a klidně i kluzkém - stoupání stačí sešlápnout plynový pedál a motor si společně s pohonem všech kol s lehkým autem snadno poradí.




Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že i v terénu plném bláta, vody, zmrzlé půdy a kusů ledu si Duster hravě poradí se všemožnými stoupáními, klesáními, mělčími brody i vyjetými kolejemi. Občas se sice "břichem" dotkl země, ale ani tak se nenechal vyvést z míry. Zvuk, který náraz podvozku doprovázel, navíc naznačoval, že auto je postaveno opravdu festovně.

Závěr je tentokrát docela jednoduchý. Omlazený Duster si ponechal to nejlepší z předchůdce, ale současně spoustu dobrého modernizací získal. Stále však soužití s ním vyžaduje jisté kompromisy především v oblasti komfortu, způsobené snahou o co nejnižší výrobní náklady. Občas prostě musíte přivřít jedno, někdy i obě oči. I to ale tvoří jeho sympatický, bezelstný a hlavně pracovitý charakter.

A pak je tu samozřejmě lákavá cena. Dacia Duster nejlevněji vyjde na 249 900 korun, s pohonem všech kol stojí nejméně 319 900 Kč. Čtyřkolka s turbodieselem pak startuje na 394 900 Kč.

Dacia Duster 1.5 dCi 4x4: Hodnocení a technické údaje
+	poměr cena/výkon
+	robustnost, jízda v terénu
+	pohodlný podvozek
-	volant nastavitelný pouze výškově
-	navigace je příliš nízko
-	laciné detaily
motor	vznětový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1461 ccm
max. výkon	80 kW (109 k) při 4000 ot./min
max. točivý moment	240 N.m při 1750 ot./min
max. rychlost	168 km/h
zrychlení 0-100 km/h	12,9 s
komb. spotřeba	5,2 l/100 km
cena test. vozu	433 800 Kč

Kompletní ceník najdete zde.