Test ojetého Superbu III: Pohodlí na dlouhých cestách a interiér pro estéty

Pokud uvažujete o pořízení vozu automobilky Škoda a máte rozpočet do 400 000 Kč, můžete stát třeba i před následující volbou: Buď si koupíte zbrusu novou Fabii, ovšem pouze s litrovým motorem a výkonem maximálně 70 kW, nebo si za velmi podobnou cenu pořídíte Škodu Superb třetí generace s motorem poskytujícím dvojnásobný výkon. Navíc ve spojení s automatickou převodovkou a spalující místo benzínu jako ve Fabii naftu.

Jen se musíte smířit s tím, že jde o pět let starý exemplář, se kterým již jeho předcházející majitel najel lehce přes dvě stě tisíc kilometrů. Takovýto vůz, který jsem podrobil testu, je aktuálně v nabídce mezi prověřenými ojetinami společnosti Havex Auto s cenovkou 398 000 Kč včetně DPH.

Detaily testované Škody Superb si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.Vnější obhlídka exempláře s bíle lakovanou karosérií typu liftback dopadla dobře. Na karosérii žádné stopy po poškození (i když jedna drobná oprava dílů na přídi po malé havárii prý v minulosti proběhla), všiml jsem si jen místy lehce odřených disků kol.

Také vnitřek byl prost na první pohled viditelných škrábanců, ošoupaných míst nebo zašpinění. A to je docela s podivem, protože interiér auta byl kompletně světlý. Béžová barva se nacházela na čalounění sedaček, spodní části palubní desky i obložení dveří. Jen koberečky a vrchní část palubky byla tmavá.

Dvě stě tisíc kilometrů se nikterak nepodepsalo na stavu kůže na volantu nebo na hlavici voliče páky automatické převodovky. Objevil jsem jen menší poškození kožené výplně prostřední části sedáku řidiče.

Čtyřválcový dvoulitrový turbodiesel v této Škodě Superb hned po nastartování ihned přešel do kultivovaného chodu. Tím by se ale budoucí majitel neměl nechat ukonejšit. Auto mělo na tachometru přes 207 000 kilometrů a kolem 210 000 by měl podstoupit výměnu rozvodů.

Není to sice záležitost za stokoruny, ale neměla by přesáhnout hranici 10 000 Kč. Pak navíc můžete s klidným svědomím najezdit s tímto autem další statisíce kilometrů, protože podle odborníků nejsou v současnosti takovéto superby v provozu s nájezdem 500 000 kilometrů žádnou velkou výjimkou.



Testovaný vůz měl karosérii liftback, která je méně oblíbená než kombi. Je pravdou, že kombi se více hodí těm, kdo často převážejí větší a vyšší předměty. Pokud si ale toto auto kupujete hlavně na delší služební cesty, kdy budete do kufru nakládat maximálně nějaké ty kufry a pár tašek, nebude to žádný problém. Zavazadlový prostor má totiž velmi rozsáhlou plochu a také litrová kapacita se v oblasti po linii oken oproti verzi kombi moc neliší.

Při řízení - auto jsem testoval na nejrůznějších silnicích v Podkrkonoší a na Liberecku - jsem si uvědomil, jak moc se svět aut v posledních několika letech změnil. Přestože dřívější majitel při pořizování tohoto vozu rozhodně moc nešetřil (o čemž svědčí třeba zmíněné kožené sedačky), měl Superb ve výbavě třeba ještě analogový přístrojový štít. Dnes jsou totiž standardem i mezi podstatně menšími auty digitální přístrojové ukazatele.

Také jsem nalezl jen dva konektory USB typu A, což už se dnes mnohým může jevit jako nedostačující počet. Jeden byl umístěný v přihrádce ve spodní části středu palubní desky, druhý pak v přihrádce pod loketní opěrkou.

Byl jsem trošku smutný z toho, že si nemůžu naladit na rádiu oblíbenou sportovní stanici, protože ta vysílá jen digitálně. Určitou komplikací může být i to, že mapové podklady jsou ještě nahrány na paměťové kartě vložené do čtečky v přihrádce před spolujezdcem.

A také už dnes mnoha lidem pohybujícím se v hustém provozu bude vadit, že auto nemá k dispozici (v té době příplatkový) systém pro upozornění na souběžně jedoucí vozidla nacházející se v takzvaném mrtvém úhlu. A ani neukazovalo na displeji za volantem v dané lokalitě platné rychlostní limity. To samozřejmě nevadí, pokud jezdíte po známých trasách, ale může to znervóznět, když se vydáte do jiných míst.



To, že nebyly přítomné ani jiné asistenční systémy – například pro upozornění na překročení daného rychlostního limitu nebo pro udržování vozidla ve zvoleném jízdním pruhu, bych já osobně ani nepostrádal.

Motor s výkonem 190 koní poháněl prostřednictvím sedmistupňové dvouspojkové převodovky pouze přední kola. Někdo to může brát jako určitý nedostatek, na druhou stranu, po většinu roku má tento pohon výhodu v úspornějším provozu a i na hory vás v zimě takový vůz dostane, pokud samozřejmě nešetříte na nesprávném místě a dopřejete mu kvalitní zimní pneumatiky.

Na většině povrchů a komunikací je Škoda Superb třetí generace velmi pohodlné auto. Zejména v této verzi s turbodieselem od něj neočekávejte nějaké velké sportovní výkony. Nicméně, síly na předjíždění má dost a dost, na německé dálnici můžete stále ještě se slušnou s výkonovou rezervou cestovat tempem mezi 180 – 200 kilometry v hodině.

Velmi solidní míru pohodlí zajistí jednak kvalitní mohutné sedačky a jednak poměrně měkce naladěný podvozek. Ten (i bez adaptivních tlumičů) velmi dobře funguje i na dosti proděravělém silničním povrchu. Jen nesmí nastat situace, že kromě děr je asfalt různými směry také promačkaný. Pak je najednou auto poměrně nervózní a řidič je přinucen zvolnit a daleko více se na ovládání soustředit.

Spotřeba se v dlouhodobém režimu v našich podmínkách dá bez problémů udržet pod hranicí sedmi litrů. Pouze v hustém městském provozu počítejte se zhruba sedmilitrovým úbytkem nafty každých sto kilometrů a na dálnici pak se šestilitrovým.

U tohoto auta, které samozřejmě po celých pět let podstupovalo předepsané servisní úkony, jsem nezaznamenal ani sebemenší problémy s brzdami nebo řízením. Ujeté statisíce kilometrů také vůbec nepřinesly nějaké skřípání uvolněných plastů nebo pazvuků od podvozku.