Test ojetého Fordu Puma. Je to SUV, ale svým stylem odlišné od konkurence

• Ford Puma - galerie plná detailů
• Netradičně řešený zavazadlový prostor
• Na ovládání si zvyknete hned
• Vyhřívání, klimatizace a navigace
• 125 koní a poměrně nízká spotřeba
Ford Puma se světu představil v roce 2019. Tedy ve formě SUV, protože toto jmého automobilka s modrým oválem použila již dříve u malého sportovního kupé. Nyní má auto logicky vyšší stavbu karosérie a dva páry dveří na boku. Ale například tvar předních světlometů odkazuje na původní Pumu.

Právě světla a také tvar masky chladiče a navazující kapoty způsobují, že Puma se na svět tváří s jakýmsi rošťáckým úsměvem. Je to ve světě dnešních sportovně-užitkových vozů docela výjimka. Většina nabízených modelů totiž naopak na svět hledí nasupeně a předstírá, že se jedná o auto s téměř stejnými offroadovými vlastnosti jaké má například americký Hummer.

U autorizovaného dealera Ford Kačmáček jsem si pro test zánovní ojetiny vypůjčil auto, které bylo do provozu zaregistrováno v listopadu roku 2022. Za necelého půldruhého roku stačila tato Puma najezdit 21,5 tisíce kilometrů.

Při vizuální prohlídce jsem nenašel nic, co by ukazovalo na to, že se nejedná o zcela nové auto. Na karosérii nebyla žádná promáčklina a škrábanec, také interiér neměl chybu. Šedostříbrné prošití na volantu, hlavici řadicí páky nebylo roztřepené, čalounění sedaček bylo prosté známek ošoupání, také kůže na volantu vypadala jako čerstvě potažená.

Neobjevil jsem dokonce ani známky škrábanců na plastech kolem místa řidiče, spolujezdce. Ba i vzadu bylo vše v podobném stavu, jako když automobil sjel z výrobní linky v Rumunsku.

Vzhledem k tomu, že Puma měří na délku méně než 4,2 metru, je jasné, že se od ní nedá očekávat ohromný zavazadlový prostor a ani nadprůměrný prostor pro zadní cestující. Za dvojici předních pasažérů, kteří ale rozhodně nedostatek místa pociťovat nebudou, si pohodlně sednou lidé s výškou do 180 centimetrů. Ti urostlejší už budou tlačit koleny do předního opěradla a hlavou do čalounění stropu.

Zavazadlový prostor je v Pumě jiný než v drtivé většině jiných aut. Pokud totiž otevřete víko, nespatříte prostor, který by vás úplně nadchnul. Jenže, zatímco drtivá většina jiných aut mívá pod podlážkou prostor pouze na povinnou výbavu, případně ještě na rezervní kolo, v Pumě se zde nachází poměrně hluboký a rozměrný kvádr. Je oplastovaný a dokonce na dně je „špunt". Můžete sem tedy vložit třeba špinavé boty a oblečení po návratu z náročného výletu a doma pak tuto vanu vypláchnout hadicí.

Většinu běžných řidičů potěší, že uspořádání ovládacích prvků kolem místa řidičů je řešeno tradičním způsobem. Volant má normální kruhový tvar, hlavice řadicí páky dobře padne do ruky, klimatizace se ovládá kolečky a tlačítky a třeba i systém start&stop lze vypnout stiskem ovladače na středové konzole.

Dokonce i po stranách centrálního displeje jsou knoflíky pro zesilování a zeslabováni zvuku nebo přelaďování stanic. Osobně mi vůbec nevadí, že parkovací brzda se musí aktivovat zatažením za klasickou páku a nestačí pouze zmáčknout "čudlík" a že před nastartováním je zapotřebí zasunout klíček do spínací skříňky.

Výbava tohoto konkrétního kusu navíc byla ideální pro ty, kteří nemají moc v lásce zimu. Rozmrazit sklo se tedy dalo díky jeho vyhřívání. Řidič si navíc ještě může zahřát ruce na vyhřívaném volantu a oba přední cestující i svá těla v rovněž vyhřívaných sedačkách. V létě se zase bude hodit automatická klimatizace a při cestách v neznámém prostřední vestavěná navigace.

Sedačky jsou ve Fordech obvykle dostatečně velké i formované tak, aby podepřela těla cestujících v zatáčkách. Jen bych se přimlouval k možnosti výškově nastavovat také bezpečnostní pásy.

I když chápu, že vzhledem k hlavně městskému způsobu používání tohoto vozu by mnozí ocenili automatickou převodovku, ve Fordech je většinou manuální řazení jednotlivých převodových stupňů snadné. Nejinak tomu bylo i v této konkrétní Pumě. Brzdy po sešlápnutí pedálu reagovaly velmi rychle a s dostatečným účinkem, líbilo se mi také poměrně strmé řízení a příjemně nastavený podvozek. Ten není tak tvrdý jak například ve Fiestě, ale zase ani přehnaně rozměklý.

Motor, který byl přeplňovaný litrový tříválec s výkonem 125 koní, což je rozhodně dostatečná hodnota pro běžné ježdění v českých podmínkách, zajistí samozřejmě po zařazení adekvátního převodového stupně, také bezpečné předjetí pomalejších vozidel.

Příjemným zjištěním byla také spotřeba. Během městského pojíždění ukazoval palubní počítač spotřebu 5,8 litru, na dálnici s povolenou maximální rychlostí 130 kilometrů v hodině rovných šest litrů na sto kilometrů a v kombinovaném režimu jsem v cíli našel na displeji hodnotu 5,5 litru.

Právě na příjemnou hodnotu městské spotřeby má ponejvíce vliv mildhybridní pohonný systém. Jeho součástí je elektromotor, který dokáže pomáhat spalovacímu agregátu, přičemž využívá elektřinou vyrobenou předtím díky rekuperaci během zpomalování. Jeho činnost ale vlastně nijak nezaregistrujete.

Současná generace Kugy ještě letos podstoupí modernizaci a například bude k mání rovněž s čistě elektrickým pohonem. Modernizace přinese více výbavy, ale současně také více digitalizace, která každému úplně nemusí konvenovat. Navíc pochopitelně také stoupne cena. Proto se koupě podobné, lehce ojeté Pumy, může právě nyní jevit jako dobrá příležitost.