TEST: Renault Captur je chytře postavené auto do města. A taky módní doplněk

Captur přitom patří mezi ta „úplně nejvíce městská" SUV, narozdíl od většiny konkurence totiž nenabízí pohon všech kol. Mimo asfaltové cesty tak pomůže jen světlá výška 200 milimetrů. Jde tedy v podstatě jen o trochu vyšší hatchback.

To ale vůbec nevadí, malé crossovery se stejně do terénu většinou nepodívají a řidiči, či spíše řidičky, na nich oceňují jiné vlastnosti.

V Renaultu to evidentně vědí, proto ke Capturu přistupovali s cílem vytvořit především pohledné, roztomilé „autíčko", které bude hrát na emoce budoucích majitelek, a soustředili se tak na věci, které ocení především právě ony.

Na vzhled například... Francouzská automobilka na designu v poslední době výrazně zapracovala a všechny její nové modely dokážou opravdu zaujmout – testovaná novinka není výjimkou.

Navíc, a to je možná ještě důležitější, nabízí opravdu široké možnosti individualizace. Zájemce totiž není omezen jen na výběr laku a vzoru kol, ale může si přát například i barevné provedení střechy, na níž si navíc může zvolit vybraný grafický motiv, či vybrat barvu rámečků kolem masky chladiče, disků kol a podobně. Renault se chlubí, že má v nabídce až 200 různých variant vnějšího vzhledu. To je slušné, ne?

Budoucí majitelce tak nic nebrání v tom, aby si z Capturu vytvořila módní doplněk podle svého přání.

Podobně je tomu i v interiéru, výrobce tentokrát uvádí celou stovku možností, jak si kabinu vyfintit. Můžete mít například na volantu dekor sladěný s motivem na střeše. Různě vzorované a různě barevné lze mít třeba i potahy sedadel.

A tím se dostávám k další přednosti Renaultu Captur, kterou je docela chytře vymyšlený interiér. Například již zmíněné potahy sedadel lze pomocí systému suchých i tradičních zipů snadno odepnout, hodit do pračky a jednoduše vyprat. Anebo je vyměnit za jiné, odlišně barevně vyvedené. Tenhle nápad se mi líbí, akorát si přeji, aby suché zipy fungovaly spolehlivě i po několika odepnutích.



Pochválit musím i přihrádku před spolujezdcem. Narozdíl od běžných aut totiž nejde o klasickou schránku v palubní desce, ale rovnou o pohyblivý šuplík. Díky tomu je jeho objem 11 litrů snadno přístupný. Tedy pokud vedle řidiče či řidičky nesedí někdo s dlouhýma nohama. V takovém případě vysunutí šuplete mohou snadno překážet kolena.

Design přístrojové desky je stejný jako u menšího Clia, což znamená, že vypadá moderně a docela přátelsky. Materiálům dominuje tvrdý plast, ale nějak mi to u podobného auta nevadí.

Mnohem důležitější je šikovně využitý vnitřní prostor. Captur měří na délku 4122 mm, široký je 1778 mm a vysoký 1568 mm. Nápravy jsou od sebe vzdáleny 2606 mm. Pro srovnání, Clio je dlouhé 4062 mm a rozvor je u hatchbacku o sedmnáct milimetrů kratší.

Na tomto půdorysu vzniklo docela prostorné auto, vpředu je všechno maximálně v pořádku a vzadu v případě potřeby vypomohou posuvná zadní sedadla – hýbat s nimi můžete v rozsahu 160 mm. Díky tomu se do druhé řady pohodlně usadí i vyšší cestující.

Na zavazadla je k dispozici 377 litrů, ale objem lze díky posuvné lavici snadno zvětšit na 455 litrů. A když zadní sedačky sklopíte, dostanete nákladový prostor o objemu 1235 litrů. Skvělé.

Renault pro Captura přichystal jen tři pohonné jednotky, všechny mají přeplňování turbodmychadlem. Základem je zážehový tříválec 0,9 TCe (90 koní), výkonnější čtyřválec 1,2 TCe pak nabízí 120 koní. Vznětové motory zastupuje pouze jednotka 1,5 dCi s výkonem 90 koní.

Testovaný Captur měl pod kapotou silnější z benzinových jednotek. Zajímavé je, že výrobce tento agregát nabízí pouze s dvouspojkovou automatickou převodovkou EDC. A je to trochu škoda. Samotný motor se povedl, dynamicky je pro podobný vůz plně dostačující, navíc je tichý a klidný. Ale s manuální převodovkou by jistě fungoval lépe. Automat EDC totiž občas zazmatkuje a překvapí podivnou reakcí – například podřazením při jízdě z kopce. Jinak ale řadí hladce a jemně. Do města to vlastně není úplně špatná volba, pokud často jezdíte delší trasy, zvolil bych diesel s manuální převodovkou.



Mírným zklamáním pro mě byla spotřeba, k udávané hodnotě 5,4 l/100 km v kombinovaném cyklu jsem se ani při velké snaze nepřiblížil, nejčastěji jsem jezdil za 7,5 litrů. To je docela velký rozdíl. Ve městě a na dálnici se spotřeba přehoupla i přes osm litrů.

Výhrady mám i k samotné jízdě. Captur je, podobně jako Clio, už ze své podstaty jednoduché auto, proto nelze čekat, že bude mít nějak sofistikovaný podvozek. Přesto si myslím, že nemusel být tak „uskákaný". Z pozice za volantem se zdá být všechno v pořádku, ale když jsem na zadní sedadla posadil dva cestující, po několika desítkách kilometrů na českých silnicích si začali stěžovat na drobnou nevolnost.

Nevím, možná ten den snědli něco špatného, nebo mají jen citlivé žaludky, ale pravda je, že Captur si s hrboly a příčnými nerovnostmi neporadí zrovna ideálně. Určitě mohl být pohodlnější. Možná by pak nebyl tak stabilní a jistý při rychlých změnách směru (na hladkém povrchu), ale od podobně stavěného auta přece snad nikdo nečeká sportovnost... Naopak velice příjemným překvapením je řízení, které není přeposilované a úplně „tupé".

O městských „esúvéčkách" si můžeme myslet, co chceme, ale skutečnost je taková, že je o ně čím dál větší zájem. A ať přemýšlím, jak přemýšlím, nevidím důvod, proč by jim nemohl Renault Captur v prodejích třeba i dominovat. Je pohledný, díky možnostem individualizace se bude líbit především ženám, je prostorný a chytře vymyšlený. Taky docela dobře jezdí a není ani příliš drahý. V základním provedení s tříválcem stojí 299 900 korun, testovaná dvanáctistovka s automatem začíná na 379 900 Kč. Diesel startuje na 359 900 Kč.

Kompletní ceník najdete zde.

Renault Captur 1,2 TCe: Hodnocení a technické údaje
+	zajímavý vzhled
+	možnosti individualizace
+	chytrý a prostorný interiér
-	"uskákaný" podvozek
-	občas zmatkující převodovka
-	vyšší spotřeba
motor	zážehový čtyřválec, přeplňovaný
objem	1197 ccm
max. výkon	88 kW (120 k)
max. točivý moment	190 N.m
max. rychlost	192 km/h
0-100 km/h	10,9 s
komb. spotřeba	5,4 l/100 km
cena test. modelu	469 300 Kč