TEST: Souboj ojetých SUV. Je lepší koupit Škodu Yeti, nebo Nissan Qashqai?

Škoda Yeti a Nissan Qashqai (čte se jako "kaškaj") tak spolu logicky soupeří i na poli ojetin, kde jsou skutečně přímými rivaly.

"Zájemce o městský crossover s dvěma až třemi sty tisíci korun v kapse ani nemá ke Qashqai mnoho alternativ, konkurenční modely na trh přišly až o několik let později a tím pádem jsou dražší, za podobné peníze je k mání jedině škodovácký Yeti," potvrzuje Jindřich Topol, regionální manažer výkupu největšího tuzemského autobazaru AAA Auto.

"Yeti je přitom dlouhodobě nejžádanějším ojetým SUV, v našich autocentrech je poptávanější než druhé a třetí, VW Tiguan a Kia Sportage, dohromady," dodává.

Nissan má oproto Yetimu drobnou výhodu v nižších startovacích cenách ojetých kousků - je totiž na trhu déle.

Přesto je zajímavé, že si oba crossovery slušně drží cenu, jejich hodnota klesá pomalu. Ojetý Qashqai se aktuálně prodává za částky od nějakých 160 tisíc korun, Yeti začíná na zhruba 190 tisících. A díky úspěchu obou aut najdeme v nabídce ojetin celou řadu verzí - předokolky, čtyřkolky, benzíny, nafťáky, exempláře s chudší výbavou i luxusnější kousky.

A samozřejmě v obou případech také auta před faceliftem i po něm, ojetý Qashqai navíc můžete mít už i ve druhé generaci, která dorazila na konci roku 2013.

My ale zůstaneme u generace první, jež je na poli ojetin pochopitelně zastoupena výrazněji. Srovnání s Yetim začněme rozměry, které jsou u obou soupeřů velice podobné. V tabulce najdete hodnoty pro vozy po faceliftu (Nissan byl omlazen v roce 2010, Škoda v roce 2013).

	Nissan Qashqai	Škoda Yeti
Délka	4330 mm	4222 mm
Šířka	1780 mm	1793 mm
Výška	1615-1627 mm	1671-1691 mm
Rozvor	2630 mm	2578 mm
Objem zavazadlového prostoru	410 l	415 l

Jestliže rozměry si jsou tito soupeři podobní, design je rozdílný, jak jen může být. Zatímco Qashqai dostal konvenční linie a křivky, které sází na jistotu a líbivost, Yeti je vyloženě svůj - zejména hranatou karoserií s kolmou zadní stěnou.

Také interiéry se na pohled výrazně liší. Zatímco škodovka přišla s tradiční palubní deskou, kterou opticky rozděluje horizontalní linie, v Nissanu "palubka" vypadá, jako by byla z jednoho kusu plastu. Díky tomu také působí podstatně robustněji. A současně i laciněji - to kvůli všudypřítomnému tvrdému plastu. Líbí se mi ale obrovská přihrádka před spolujezdcem.

Jak si obě auta jsou blízká rozměrově, tak podobně prostorné mají i interiéry. Rozdíly jsou doslova milimetrové.

Obě nabídnou dostatek místa i na zadních sedadlech - český zástupce je tam ale lépe s prostorem nad hlavou. Qashqai i Yeti poberou pět dospělých cestujících, i když vyloženě stoprocentní komfort tři pasažéři na zadních sedačkách mít nebudou.

Škodovka má proti svému soupeři jeden významný trumf. Zadní místa totiž tvoří tří samostatná a posuvná sedadla, která se navíc dají z vozu vyndat. Tohle řešení tak umožňuje nejen zvolit si vlastní úroveň komfortu, ale především dokáže měnit velikost zavazadlového prostoru.

V základu má kufr Yetiho objem nejméně 415 litrů (posunutí všech zadních sedadel co nejvíc dopředu ho zvýší až na 510 litrů), u Qashqaie výrobce udává 410 litrů. Zavazadlový prostor v Nissanu je širší a delší, ale zase je k němu horší přístup, vadí zejména víko, které se otevírá do nízké pozice. Vejde se pod něj jen člověk s výškou do 180 centimetrů.

Yeti má samozřejmě výhodu v prakticky kolmé zádi, takže jeho zavazadelník naložíte víc "do výšky".

A když z vozu vyjmete zadní sedadla, dostanete přepravní kapacitu až 1760 litrů, u Nissanu po sklopení zadních opěradel vznikne prostor pro 1515 litrů nákladu. Oba vozy pak potěší drobnými kapsami po stranách kufru, do nichž se dají uložit menší předměty, aby během jízdy necestovaly po zavazadelníku.

Prohlídku interiéru zakončíme poznámkou k zadnímu páru dveří. Všiml jsem si, že do Qashqaie se hůř nastupuje. Na vině jsou podběhy, které víc zasahují do dveří.

Obě auta jsou k dispozici s poměrně bohatou nabídkou motorů a s různými druhy pohonu: jsou tu dieselové i benzinové agregáty, verze s pohonem předních kol, čtyřkolky, kusy s manuální převodovkou i s automaty.

Některé varianty se přitom samozřejmě povedly lépe, jiné hůř. Yetiho i Qashqaie sice lze obecně považovat za poměrně spolehlivá auta, přesto mají svoje mouchy.

U Nissanu například nemá dobrou pověst naftový motor 1.5 dCi (známý z mnoha modelů aliance Renault-Nissan), u něhož majitelé často hlásí "odchod" spojky, vstřikování, dvouhmotového setrvačníku nebo EGR ventilu.

V případě Škody zase mají pokaženou pověst zážehové turbomotory 1.2 TSI a 1.4 TSI. Tady jsou na vině hlavně problematické rozvody, konkrétně riziko vytahaného rozvodového řetězu. Velká část vozů však má už odolnější řetěz včetně rozet, takže pokud chcete Yetiho s jedním z těchto agregátů, "rozvodovou historii" si zjistěte.

Napínák rozvodů a rozvodový řetěz trápí také starší kousky silnějšího motoru 1.8 TSI. U něj si také hlídejte spotřebu oleje a objevit se mohou i visící ventily.

V případě Qashqaie byste se neměli spálit se základní benzinovou šestnáctistovkou (s výkonem 114 koní, po modernizaci 117 koní), jenže ta je k dispozici výhradně s pohonem předních kol. A navíc musíte počítat s nepříliš oslnivou dynamikou. Spotřeba by se měla v průměru pohybovat okolo 8 až 10 litrů na 100 kilometrů.

Špatnou volbou by nemusel být diesel 1.6 dCi o výkonu 130 koní, ten však dorazil až v posledních měsících výroby první generace, takže vozů s touto jednotkou je na trhu málo.

Pro zájemce o Qashqai s pohonem všech kol tak často zbývá tak jen naftový dvoulitr o výkonu 150 koní (110 kW). Není špatný, ani z uživatelského pohledu, ani co se spolehlivosti týče. Pozor především na opotřebení spojky a dvouhmotového setrvačníku, zvlášť u čtyřkolek.

Právě tímto motorem ve spojení s šestistupňovou automatickou převodovkou a pohonem všech kol bylo vybaveno zkoušené auto. Turbodiesel má dostatek síly a potěší i poměrně kultivovaným chodem. Zato spotřeba není z nejlepších, během testu se pohybovala okolo osmi a devíti litrů na sto kilometrů. 

V případě Yetiho představuje asi nejlepší volbu dvoulitrový turbodiesel, který je k dispozici v několika výkonových verzích. Zde se ještě sluší připomenout, že se do českého SUV montovaly naftové dvoulitry dvou rozdílných rodin: nejprve EA189 (to jsou jednotky známé z aféry Volkswagenu s obcházením měření emisí), od roku 2015 pak EA288. Ty starší samozřejmě v nabídce ojetin výrazně převažují.

Dvoulitrové turbodiesely netrpí nějakými fatálními či chronickými problémy, jen je třeba si pohlídat tradiční záležitosti, tedy vstřikovače, EGR ventil či filtr pevných částic. A samozřejmě poslouchejte (stejně jako Qashaqaie), jestli na volnoběh "nebouchá" dvouhmotový setrvačník.

Dvoulitry v Yetim nemají vyvažovací hřídele, takže do velké míry odpadly potíže s mazáním. Obecně se u motorů 2.0 TDI dále doporučuje zkrácení intervalu výměny oleje, ideálně na 15 tisíc kilometrů.

Příjemná je přitom už nejslabší varianta s výkonem 110 koní (81 kW), hodí se však spíš k autu s pohonem předních kol, ke čtyřkolce raději zvolte výkonnější provedení - zvlášť když nevíte, jak se předchozí majitel či majitelé k vozu chovali a jestli auto zbytečně netrápili.

Jinak jízdně, pokud nebudete nikam pospíchat nebo nehodláte Yetiho používat jako "tahouna", 110koňová verze i s pohonem všech kol by vám mohla stačit. Nejslabší dvoulitr, který je mimochodem sympaticky klidný a tichý, lze mít výhradně s manuální převodovkou - předokolka využívá pětistupňovou skříň, čtyřkolka pak šestistipňovou.

Spotřeba se u zkoušené ojetiny pohybovala okolo 6,5 až 8 l/100 km.

Spolehlivou volbou by mohl být i turbodiesel 1.6 TDI, jenže ten byl k dispozici pouze pro sníženou verzi s pohonem předních kol.

Základní rada je pro obě auta stejná. Ale vlastně platí pro všechny SUV a crossovery. Nejdříve se zaměřte na podvozek. Větší světlá výška a případně i pohon všech kol svádí k výletům do térenu a někteří majitelé si podobný vůz už třeba i koupili s cílem občasných výletů mimo asfalt - například k cestám na chalupu v hůř přístupné oblasti. A vy nikdy nemůžete vědět, jak se k vozu předchozí majitel choval, jestli bral na příjezdové polní cestě ke své chatě na vůz ohledy a šetřil ho, nebo se k němu choval jako čuně.

Yeti a Qashqai přitom nejsou po technické stránce žádnými off-roady, proto zkontrolujte, jestli není spodek vozu nějak otlučený, zda nejsou odřené kryty podvozku, jestli nejsou poškozená ramena, výfuk, prohlédněte si také stav obou náprav. Qashqai může mít problémy se zadní nápravou - především s opotřebovanými tlumiči.

Během jízdy se pak soustřeďte na vůle v řízení a nežádoucí projevy během jízdy, které by mohly poukázat na vůle v geometrii nebo právě opotřebované tlumiče a další díly podvozku či zavěšení.

Obě SUV mají nestálý pohon všech kol, po většinu času jsou předokolkami a zadní nápravu připojují při prokluzu předních kol. Qashqai sice umí po aktivaci režimu Lock stálý pohon všech kol, ale ne stoprocentně. Elektronika totiž "zadek" automaticky odpojí po překročení 50 km/h nebo při přehřátí systému.

Čtyřkolka v Nissanu využívá elektromagnetickou lamelovou spojku, u níž právě existuje riziko přehřátí. Jinak je ale spolehlivá a prakticky bezúdržbová.

Složitější Haldex s elektrohydraulickou lamelovou spojkou, který najdeme v Yetim, už jistou péči vyžaduje. A platí to pro čtvrtou (ve vozech před faceliftem) i pátou generaci (po faceliftu).

Zejména je potřeba každých 60 tisíc kilometrů měnit olej, klidně i dřív. Také se podívejte, zda z Haldexu olej neuniká a vyzkoušejte si, jestli se zadní náprava na kluzkém povrchu (třeba na štěrku) připojí rychle - při prudkém startu by přední kola neměla výrazně hrabat.

Pokud toužíte po automatické převodovce, raději se u Yetiho vyhněte sedmistupňové dvouspojkové převodovce DSG. Šestistupňová s mokrými spojkami je spolehlivější. A samozřejmě i tady platí, že je potřeba v převodovce pravidelně měnit olej, opět po zhruba 60 tisících kilometrech.

Mezi potenciální nepříjemné problémy Yetiho patří například vadné otevírání panoramatické střechy (u starších vozů, na jaře roku 2013 dostal Yeti upravený rám střechy, což snad potíže vyřešilo), někteří majitelé také u aut se střešním oknem hlásí zatékání vody do interiéru a narazit lze i na exempláře s korozí karoserie - zejména na prazích.

Několik bolístek má také Qashqai. A některé také souvisejí s vodou. Starší kusy totiž trápilo nepříliš odolné těsnění kolem čelního skla, takže do vozu pronikala voda a usazovala se v něm vlhkost, která si samozřejmě zrovna moc nerozumí s elektronikou.

I proto si někteří majitelé stěžují na časté chyby a hlášky upozorňující na problémy s elektronikou. Objevují se i případy nefunkčního žhavení u naftových motorů, což opět souvisí s elektronikou.

Otravnou nepříjemností pak mohou být různé pazvuky vycházející z palubní desky nebo drnčení od zadních dveří. Zde je na vině zřejmě horší kvalita zpracování.

Škoda Yeti i Nissan Qashqai patří mezi nejlépe jezdící crossovery, co můžete koupit. Jízdní vlastnosti se samozřejmě u jednotlivých motorizací trochu liší, obecně ale platí, že s Nissanem dostanete houpavější projev, měkčí naladění podvozku a také méně hbitosti a "ostrosti".

Qashqai se prostě víc naklání v zatáčkách a má větší sklon k nedotáčivosti. I tak se ale jízdním projevem docela blíží normálním hatchbackům.

Zajímavé přitom je, že není bezvýhradně pohodlný. Nissanu občas dělají problém nerovnosti, auto na nich odskakuje a od podvozku do kabiny sem tam pronikají nepříjemné rázy. Dojem z jízdy pak samozřejmě ovlivňuje velikost kol a pneumatik.

To samé platí také o Yetim. České SUV je ale ve srovnání s Nissanem citelně tužší a tvrdší. Zadní náprava (a je skoro jedno, jestli je víceprvková nebo ne) také na nerovnostech občas "bouchá".

Na druhou stranu je ale škodovka svižnější v zatáčkách, v nichž působí "sportovněji" a lépe se drží zvolené stopy. Na hladké silnici proti jejímu projevu nemůžete říct ani popel. A má také lepší řízení, to v Nissanu je poněkud otupělé.

Že jsou Nissan Qashqai i Škoda Yeti povedenými crossovery, dokládají nejen počty prodaných nových aut, ale také velký zájem o ojeté kusy a jen pomalu klesající cena.

Z mého pohledu je vítězem české SUV, které boduje zejména praktickým a variabilním interiérem i jízdními vlastnostmi. Na druhou stranu chápu, že někdo může mít výhrady k jeho hranatému designu, který se asi nedá označit jako líbivý.

Pokud tedy vzhled Yetiho jednoduše nepřekousnete, Qashqai by mohl být dobrá alternativa.

Na závěr ještě odpověď na otázku, která vám určitě vrtá hlavou: Co že to znamená "ten kaškaj"? Vězte, že Nissan svůj bestseller pojmenoval podle íránského kmene kočovných pastevců.