Pán dlouhých cest: Test Audi A6 Avant Quattro s příjemným dieselovým šestiválcem

Radek Pecák - 16. 05. 2023
Auto se hodí prakticky na všechny typy silnic
Auto se hodí prakticky na všechny typy silnic
Záď je sportovně střižená, ale přesto praktický
+ 19
Typický design přední partie značky Audi
Úzká světla jsou hodně široká
Auto je poměrně nízké
Interiér je příjemný a pohodlný
Palubní deska zatím nestárne
Sedačky jsou na dlouhých cestách pohodlné
Vzadu je dost místa
Kufr má pravidelný tvar
Opěradla se sklápějí ve třech částech
Takto lze udělat rychlou přepážku
Případně je k dispozici sada rozdělovníků
Převodovka je mírnou slabinou
Volant má pravidelný tvar a správnou tloušťku
Digitální přístrojový štít
a další dva displeje uprostřed palubky
Jeden displej je i pro ovládání dalších zón klimatizace vzadu
Motor je výborně odhlučněný
Zachoval se knoflík rádia
Řadit lze i manuálně
Výfuky v nárazníku jsou falešné
Ukázka skvělého zpracování detailů
Lidí, kteří chtějí cestovat autem do destinací vzdálených hodně stovek kilometrů, sice zvolna ubývá, stále ale existují. Právě pro ně, jak prokázala naše recenze, je více než vhodný model Audi A6 v karosářské variantě Avant.
Zkoušená verze Audi měla motorizaci 45 TDI. Číslo 45 označuje nejslabší a současně nejlevnější verzi šestiválcového třílitrového turbodieselu, který ale i tak poskytuje výkon 245 koní. To pak stačí na udělení maximální rychlosti 250 kilometrů v hodině a ke sprintu z nuly na stovku během 6,4 sekundy.

Vůz si prohlédněte v galerii, kde pod snímky naleznete popisky s dalšími informacemi.

Na zádi a rovněž v interiéru naleznete nápis Quattro, ale v tomto případě nejsou všechna čtyři kola motorem poháněna nepřetržitě. Při běžné jízdě putuje točivý moment přednostně na přední nápravu, na kola té zadní až v případě potřeby.

Auto jsem testoval na jaře, kdy už po sněhu v našich končinách nebylo ani památky, takže jsem tuto výbavu mohl vyzkoušet třeba jen při rozjezdech na mokré dlažbě do kopce. A tam plně obstála. Pro drtivou většinu motoristů, kteří jezdí po celý rok a třeba i na horských silnicích, to bude rozumná volba.

Silnou stránkou vozů Audi v posledních desetiletích jsou interiéry. Příkladná bývá ergonomie, kvalita materiálů i jejich zpracování. V tomto případě tomu není jinak. Kombinace hliníku, měkčených plastů a kůže byla bezchybná. Centrální multimediální displej je na palubní desce sice docela nízko, což normálně nutí řidiče, který se chce podívat třeba na navigační mapu hýbat krkem, ale testovaná „á šestka“ měla příplatkový head-up displej, takže to tolik nevadilo. Na spodním displeji se nejčastěji ovládá klimatizační soustava, ale můžete na něm prstem také psát cíl své cesty pro navigování.

Vzadu je místa opravdu dost. Až téměř úsměvné mi připadaly dvě prohlubně v zadní části předních opěradel, protože ani kolena lidí s výškou 190 centimetrů sedících za stejně velkými lidmi vpředu tak daleko zasahovat nebudou.

Nad kufrem se přemýšlelo
Nadšený jsem byl také ze zavazadlového prostoru. Podlaha je dlouhá a boky téměř kolmé. Třeba kufry na dovolenou se vám tam budou skládat jedna báseň. Pokud jich povezete méně a hrozilo by jejich poletování po ploše zavazadelníku, můžete je upoutat pomocí speciálních příček. Ty jsou normálně složené pod podlahou a pokud je budete chtít použít poprvé, zabere to nějaký čas a přemýšlení, ale podruhé a potřetí už to bude snadné.

Klady a zápory

Stručně a jasně

propracovaný interiér
úsporný a výkonný motor
komfortní podvozek
chování převodovky
drahé příplatkové prvky
ovládání klimatizace na displeji
Pokud potřebujete převážet hodně věcí nebo nějaký delší předmět, bude se hodit možnost přepravní kapacitu zvětšit díky možnosti postupně sklápět opěradla rozdělená v poměru 40:20:40.

Cestování na cestách se špatným povrchem zpříjemňovalo příplatkové vzduchové odpružení. Funguje tak dobře, že ani po zdolání zpomalovacího prahu, který jsem přehlédl a vjel na něj klasickou městskou padesátkou, nezaznělo zpod auta žádné bouchnutí a otřes byl velmi dobře ztlumený.

Příjemnou stránkou motoru je kromě solidního zátahu také jeho umírněnost v pití nafty. Palubní počítač ukázal na konci testu kombinovanou spotřebu 7,5 litru. To je na skoro pětimetrové auto s automatickou převodovkou a pohonem všech kol příjemná hodnota.

A to jsem většinu cest absolvoval spíše ve svižnějším než ekonomickém módu řízení. Zavítal jsem i na klikaté okresky a ani tam jsem nebyl zklamán. Není to sice dravec, který by se nadšeně vrhal z jednoho esíčka do druhého, ale i takovýmito úseky projíždí bez ztráty bodů.

I díky nádrži s objemem 73 litrů dojedete na jedno natankování do vzdálenosti skoro tisíc kilometrů.

Jedinou menší vadou na kráse je občasné váhání a cukání převodovky. Její činnost urychlí přepnutí do sportovního režimu a důrazné sešlápnutí akceleračního pedálu, ale ani poté nebudou změny převodových stupňů střelhbité. Na druhou stranu, tato lehká nectnost se dá cestovatelskému speciálu odpustit.

Základní technické údaje
Karosérie: pětimístné pětidveřové kombi
Motory/Spotřeba: Zážehový přeplňovaný čtyřválec 2,0/265 koní – 6,8 litru, Zážehový přeplňovaný šestiválec 3,0 – 8,3 litru, vznětový přeplňovaný čtyřválec 2,0/163-204 koní – 5,6 litru, vznětový přeplňovaný šestiválec 3,0/245 – 245-286 koní – 6,6 – 7,0 litru
Převodovky: sedmi a osmistupňové automatické
Vnější rozměry: 4939x 1866x1494 mm
Rozvor: 2924 mm
Zavazadlový prostor: 550 l
Max. rychlost 219 - 250 km/hod
Zrychlení 5,7-9,5 s
Ceny: od 1 530 900 Kč
Tagy