Modena - Italskému konstruktérovi a výrobci závodních a sportovních automobilů Enzovi Ferrarimu, který zemřel před 25 lety, 14. srpna 1988, přichystal osud řadu šťastných i tragických zážitků. Potomek strojaře se už mezi válkami proslavil jako jeden z nejlepších manažerů automobilových závodních stájí. Po roce 1945 se pak jeho jméno stalo synonymem rychlosti a automobilové krásy. Během dlouhého života se ale musel Ferrari vyrovnat i se smrtí řady svých nejbližších.
Enzo se narodil ještě v 19. století, 18. února 1898. Láskou k automobilovému sportu zahořel krátce před desátými narozeninami, když jej otec Alfredo vzal na závod Coppa Florio. Za první světové války ale přišel o otce i bratra a rodinná firma, která předtím slušně prosperovala díky dodávkám pro železnici i opravám automobilů, skončila v troskách.
Po válce se prosadil u automobilky Alfa Romeo, za kterou dokonce závodil. Spíše než za volantem se ale uplatnil jako manažer, v roce 1929 založil stáj Scuderia Ferrari, která už tehdy nesla slavné logo vzpínajícího se hřebce.
Po nepěkném rozchodu s Alfou založil v roce 1948 vlastní automobilku. Jeho cílem ale nebyla výroba běžných vozů, Ferrari toužil "jen" vytvořit ty nejlepší závodní automobily. A to se mu podařilo, v roce 1952 se Alberto Ascari stal poprvé mistrem světa formule 1 a od té doby jezdci ve Ferrari nasbírali přes tucet titulů.
Po smrti syna Dina roku 1956 se Ferrari, proslulý autoritativním řízením, upnul k firmě, která začala kromě závodních aut stále častěji vyrábět i špičkové vozy pro běžné silnice - byť od 60. let pod taktovkou koncernu Fiat.