V Kopřivnici dokončili kopii netradiční tříkolky. ČTK
Nabídka
Vozy k pronájmu a leasingu
Nejoblíbenější hledání
Vozy k pronájmu a leasingu
Unikátní tříkolka je hotova. Teď zamíří z Kopřivnice na Floridu
ČTK
-
18. 12. 2014
Naše téma
Kopřivnice - Zvláštní vozidlo jménem Dymaxion ukazuje jednu slepou větev automobilového průmyslu. Tříkolka s aerodynamickou karoserií ve tvaru kapky se zrodila v USA ve třicátých letech minulého století, ale poté, co při zkušební jízdě při nehodě zahynul řidič, byl projekt zrušen. V Kopřivnici vznikla jeho replika.
Postavili ji pracovníci renovátorské firmy Ecorra, kteřá ji vyrobili pro Lane Motor Museum v Nashvillu. Do USA automobil odešlou ještě tento týden.
Vůz dlouhý zhruba šest metrů, jenž má vpředu dvě kola a vzadu jen jedno, mohl údajně převážet až 11 pasažérů. Práce na něm zabrala zhruba tři roky.
Ve 30. letech byly vyrobeny pouze tři vozy, z nichž se v jednom americkém muzeu dochoval jediný. Renovátoři vyrobili duplikát jednoho z nedochovaných vozů díky kvalitní dokumentaci. "Měli jsme knihu, hodně fotografií a snažili jsme se přiblížit tomu prvnímu modelu. Největší problém byl s čelními skly," řekl majitel Ecorry Vítězslav Hinner.
Vůz byl výtvorem amerického architekta Buckminstera Fullera, který se v době hranatých vozů po první světové válce snažil vytvořit aerodynamické auto. Dymaxion mohl jet rychlostí až 140 kilometrů v hodině a vážil zhruba dvě tuny. Jeho čisté linie se však nepotkaly se špičkovými jízdními vlastnostmi.
"Má to výhodu, že se to otočí v podstatě na pětníku. Ale tím pádem když člověk udělá nějakou rychlou operaci s volantem při přímé jízdě, může se to převrátit," uvedl Hinner. Ostatně nehody byly důvodem, že éra Dymaxionu skončila dřív, než pořádně začala: při zkušební jízdě zahynul řidič a investoři se od projektu odvrátili. A tak se vůz do sériové výroby nedostal.
Ani podle pracovníka Ecorry Jaroslava Špačka není řízení Dymaxionu snadné. "Je to zvláštní v tom, že člověk vytočí volant, vepředu se ještě moc nepohne a vzadu už je dva metry stranou. Než si člověk zvykne, tak je problém udržet vůbec rovný směr," řekl Špaček.
Renovátoři na voze odpracovali přes 3000 hodin. Dřevěnou konstrukci stroje vytvořil Mirko Hrazdíra z Lelekovic u Brna. "Z Ameriky přišel podvozek s motorem a my jsme se snažili zajistit obal a propojení, celé oplechování a hlavně ať to funguje," řekl Hinner.
Podvozek bylo nejprve nutné upravit. "Bylo to vysoké, muselo se to snižovat, musela se třeba posouvat řadicí páka o 30 centimetrů, aby se tam dalo dostat za volant, a takové různé úpravy, které ve výsledku vůbec nejsou vidět," popsal práce Špaček.
Hinner řekl, že vůz nyní poputuje do Amsterdamu, pak do Tennessee a odtud po vlastní ose na Floridu na obrovskou výstavu aerodynamických vozů. Lane Motor Museum v Nashvillu v Tennessee sbírá vozidla s neobvyklými konstrukcemi, kuriozity a jinak zajímavá auta. "Našeho investora zajímají právě ty slepé uličky, kam všude automobil šel, a nedošel," řekl Hinner. Ecorra už pro muzeum pracovala na sněžných sáních Tatra a vozidle Helica poháněném vrtulí.
Vůz dlouhý zhruba šest metrů, jenž má vpředu dvě kola a vzadu jen jedno, mohl údajně převážet až 11 pasažérů. Práce na něm zabrala zhruba tři roky.
V Kopřivnici dokončili kopii netradiční tříkolky.
Ve 30. letech byly vyrobeny pouze tři vozy, z nichž se v jednom americkém muzeu dochoval jediný. Renovátoři vyrobili duplikát jednoho z nedochovaných vozů díky kvalitní dokumentaci. "Měli jsme knihu, hodně fotografií a snažili jsme se přiblížit tomu prvnímu modelu. Největší problém byl s čelními skly," řekl majitel Ecorry Vítězslav Hinner.
Vůz byl výtvorem amerického architekta Buckminstera Fullera, který se v době hranatých vozů po první světové válce snažil vytvořit aerodynamické auto. Dymaxion mohl jet rychlostí až 140 kilometrů v hodině a vážil zhruba dvě tuny. Jeho čisté linie se však nepotkaly se špičkovými jízdními vlastnostmi.
Vzácný Dymaxion z roku 1933.
"Má to výhodu, že se to otočí v podstatě na pětníku. Ale tím pádem když člověk udělá nějakou rychlou operaci s volantem při přímé jízdě, může se to převrátit," uvedl Hinner. Ostatně nehody byly důvodem, že éra Dymaxionu skončila dřív, než pořádně začala: při zkušební jízdě zahynul řidič a investoři se od projektu odvrátili. A tak se vůz do sériové výroby nedostal.
Ani podle pracovníka Ecorry Jaroslava Špačka není řízení Dymaxionu snadné. "Je to zvláštní v tom, že člověk vytočí volant, vepředu se ještě moc nepohne a vzadu už je dva metry stranou. Než si člověk zvykne, tak je problém udržet vůbec rovný směr," řekl Špaček.
V Kopřivnici dokončili kopii netradiční tříkolky.
Renovátoři na voze odpracovali přes 3000 hodin. Dřevěnou konstrukci stroje vytvořil Mirko Hrazdíra z Lelekovic u Brna. "Z Ameriky přišel podvozek s motorem a my jsme se snažili zajistit obal a propojení, celé oplechování a hlavně ať to funguje," řekl Hinner.
Podvozek bylo nejprve nutné upravit. "Bylo to vysoké, muselo se to snižovat, musela se třeba posouvat řadicí páka o 30 centimetrů, aby se tam dalo dostat za volant, a takové různé úpravy, které ve výsledku vůbec nejsou vidět," popsal práce Špaček.
V Kopřivnici dokončili kopii netradiční tříkolky.
Hinner řekl, že vůz nyní poputuje do Amsterdamu, pak do Tennessee a odtud po vlastní ose na Floridu na obrovskou výstavu aerodynamických vozů. Lane Motor Museum v Nashvillu v Tennessee sbírá vozidla s neobvyklými konstrukcemi, kuriozity a jinak zajímavá auta. "Našeho investora zajímají právě ty slepé uličky, kam všude automobil šel, a nedošel," řekl Hinner. Ecorra už pro muzeum pracovala na sněžných sáních Tatra a vozidle Helica poháněném vrtulí.