Tvary Škody Favorit vznikaly před 40 lety. Klidně to mohlo dopadnout úplně jinak

• Vývoj auta za 28 milionů
• Videorecenze Škody Favorit (1988)
• Favorit pro běžné lidi až před Sametem
Premiéra druhé Škody Favorit (stejnojmenný vůz se totiž vyráběl v Mladé Boleslavi již před druhou světovou válkou) se uskutečnila 17. září 1989 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně.

Této události však předcházelo mnoho důležitých a někdy docela dramatických událostí. Například shánění designéra na ženevském autosalonu v březnu roku 1983 poté, co i komunističtí vládci tehdejšího socialistického průmyslu naznali, že v tuzemských podmínkách úplně konkurenceschopný vůz vzniknout nemůže.

Tehdy z toho vyšlo vítězně italské studio Stile Bertone, které za sebou v tu dobu mělo již řadu mistrovských děl. Připomenout můžu například Lamborghini Miuru nebo Lancii Stratos.

Pak už šly věci docela rychle, jak se připomíná v knize Kronika Škoda Auto. 1. června 1983 přijel do Mladé Boleslavi Giuseppe Bertone a podepsal zde smlouvu v hodnotě tehdejších 28 milionů korun. Jeho úkolem bylo vyvinout pro Škodu vůz s karosářskými verzemi sedan, kombi, hatchback a kupé. Současně měl vyvinout a vyrobit vzor interiéru a dodat 19 prototypových karosérií.

Na to, jak vypadaly některé návrhy designu, se můžete podívat do přiložené fotogalerie:



Je třeba říci, že Bertone nemohl začít pracovat na úplně čistém stole. V té době se již řadu let ve Škodě pracovalo na voze s pracovním názvem Škoda 781, tedy na malém automobilu s motorem vpředu a pohonem předních kol. Připravené podvozkové platformy se pak odvezly do Itálie a posloužily jednak pro vytvoření interiéru a jednak i tvarů karosérie.

Hlavním strůjcem designu exteriéru budoucí nové Škody byl v italské firmě Francouz Marc Deschamps. Ze svých návrhů ovšem podle autorů Kroniky Škoda Auto musel postupně slevovat.

Například místo jednoho velkého stěrače čelního skla musel nakonec přistoupit k řešení se dvěma menšími. Stejně tak se nemohl Favorit vyrobit s jím navrženými nízkými předními světlomety. Tuzemská továrna Pal Nový Jičín totiž uměla jen takové, které byly vysoké 160 milimetrů. Příď se proto přepracovávala.

Některé představy ale museli korigovat sami škodováčtí konstruktéři, jejichž tým vedl Petr Hrdlička - otec současného šéfa vývoje podvozků a motorů vozů Škoda Martina Hrdličky.

„Bertone nám udělal jakýsi povrch, kůži karoserie. Dal novému autu styl a vůbec ho nezajímalo, jak se budou otevírat dveře, na jakých pantech budou viset, jestli nám karoserie praskne nebo nepraskne," vzpomíná například v publikaci tehdejší vedoucí konstrukce karosérie Bohumil Drbohlav.

Návrhů možné podoby vozu byly nakonec desítky. Přesto se nakonec dospělo k oboustranně schůdnému řešení a již 20. srpna 1984 dodal Bertone prototyp 0 s ručně vyklepanou, ale plně funkční karosérií. Dokonce uvnitř byl i motor a další díly pohonné soustavy, avšak schopen jízdy tento vůz zatím nebyl.

K tomu došlo až poslední den roku 1984. Tehdy se v prototypových dílnách mladoboleslavské automobilky podařilo dokončit první vůz Škoda 781 (jméno Favorit dostalo auto až později) s téměř finální verzí karosérie a schopností absolvovat ověřovací zkoušky.

Ty pak od roku 1985 probíhaly jak na kopřivnickém polygonu automobilky Tatra, tak i v běžném silničním provozu. Tam ovšem s karosérií zamaskovanou velkými kusy polystyrenu.

Už tenkrát dokázali vývojáři určité jízdní testy nasimulovat v laboratoři Ústavu pro vývoj motorových vozidel v Praze. Postupně se tak spělo k datu slavnostní premiéry. Po ní velmi pomalu nabíhala sériová výroba. Nejprve se Favority dodávaly státním organizacím a podnikům, první soukromníci si mohli objednané Favority převzít až v září roku 1989.