Zapsal se do dějin Porsche, v Česku pak neuspěl. Jaroslav Juhan žil skvělý život

Po druhé světové válce společně s bratrem začali podnikat (například vyráběli motorové tříkolky a dováželi italská auta a motorky). František pokračoval v závodění, ale v roce 1948 včas rozeznal nebezpečí spojené s nástupem komunistů k moci a emigroval. Jaroslav zůstal v republice ještě tři roky a pak se také vydal „za kopečky“.

Na vozy, se kterými byl zejména v padesátých letech spojený, se podívejte do komentované fotogalerie.

V cizině byl bez prostředků, ale už uměl využívat své známosti z dřívějších let. Chtěl se stát zástupcem značky Alfy Romeo v Kanadě, ale měl problémy ze získáním víza. Naopak do Guatemaly obdržel potřebné povolení k vycestování bez problémů.

Obživu mu měla opět zajišťovat auta. Jenže jaká? Napadlo ho oslovit značku Porsche. Se synem slavného Ferdinanda se také znal ještě z předválečných let. A tak se stal zástupcem Porsche pro Jižní Ameriku. V té době ještě byla tato značka prakticky neznámá, ale zásluhu na to, že se proslavila ve střední Americe, má právě Čech Jaroslav Juhan. 

Na obchody šel hodně „po svém“ - na úvěr koupil nějaký exemplář Porsche a přihlásil se do závodu. Už samotná účast v závodě byla reklamou, ale Jaroslav byl i schopný závodník a často sbíral vítězství a umístění na stupních vítězů. Vždy prý ale jezdil tak, aby auto nepoškodil a mohl ho se ziskem prodat. Značný podíl na jeho úspěchu měla také auta s logem Porsche. I když jejich motory byly malé a poměrně slabé, lehké vozy s vynikajícími jízdními vlastnostmi byly schopné porážet i "nadupanější" soupeře. I když byly i kvůli dovozním daním vozy Porsche drahé, lidé je začali kupovat. Juhan se proto záhy stal nejlepším dealerem automobilky.

V roce 1953 zajistil účast továrního týmu Porsche na závodě Carrera Panamericana, který měřil tři tisíce kilometrů. Byl pokládán za nejnebezpenější závod na světě a vedl od severní hranice Mexika s USA až po tu jižní s Guatemalou. Sám se účastnil také, ale do cíle pro poruchu nedojel. Již o rok později ale skončil druhý.

Právě první část názvu tohoto závodu se poté, údajně na popud právě Jaroslava Juhana, dostala do označení nejprve speciálních modelů Porsche a nakonec i klasické "devětsetjedenáctky".

V Guatemele se oženil s dcerou švýcarských emigrantů a pár let se jim dařilo velmi dobře. V zemi se však změnily politické poměry, nastala měnová reforma a Jaroslav Juhan byl opět chudý.

Zamířil zpět do Evropy a obchodnické štěstí ho neopustilo. Vydělal peníze na přesměrování dodávky Jaguarů E-Type a jejich následném prodeji, zabýval se také obchodem s modely značek Lotus, Jaguar a Aston Martin.

Zůstal v kontaktu s lidmi ze sportovního oddělení Porsche, a určitou dobu koketoval také také s týmem F1 Lotus.

Nápadů měl během celého svého života spoustu. Například vymyslel speciální systém pro vyprošťování vozů uvízlých v hlubokém sněhu. Prý se těchto háků, které se jednoduše nasadily na kola, prodalo 100 tisíc souprav. Také si nechal patentovat dvě pneumatiky namontované na jednom společném ráfku. Mělo to usnadňovat vozům, které běžně mají široké pneumatiky, jízdu na mokré vozovce. Vydělal na tom milióny dolarů.

Po roce 1989 měl v úmyslu svými kontakty pomoci v úspěchu na západních trzích některým podnikům v Československu. Ovšem v Jawě neuspěl, stejně jako v Tatře. Spolupracoval na projektu "kancelářské" Tatry 613 a prosazoval projekt sedmimístného rodinného vozu se vzduchem chlazeným motorem vzadu. Ale i k tomu se tehdejší vedení v Kopřivnici postavilo zády.

Jaroslav Juhan se dožil necelých 90 let. Celý jeho život barvitě popsal spisovatel Jan Králík v knize Jaroslav Juhan - život bez brzd.