Znáte Škodu Skopak? Zvláštní pick-up s laminátovou karoserií vznikl v Pákistánu

Terénní pick-up byl totiž postaven čistě pro potřeby pákistánského lidu, kterému se v 60. letech hodil více než cokoliv jiného odolný užitkový vůz do lehkého terénu.

Do Pákistánu se už v polovině šedesátých let vyvážely Škody 1000 MB a později i modely 100. Do země je úspěšně importovala firma Haroon Industries Ltd.

Její generální ředitel však viděl díru na trhu, do které by skvěle zapadlo užitkové vozidlo schopné pokořit lehký terén. Jednoduše zboží, jež by ocenili obchodníci a rolníci na venkově.

V pákistánském přístavu Karáčí, kde importní firma sídlila, se tedy v roce 1967 zrodila první myšlenka nové Škody Skopak. Zde se také sluší vysvětlit význam prapodivného jména. Nejde o nic složitého, pouze o složeninu slov Škoda (lépe řečeno Skoda) a Pákistán.

Velmi slibnému startu produkce modelu Skopak napomohla i další škodovka, o které se moc neví. Na Novém Zélandu se totiž v roce 1966 zrodila Škoda Trekka, což bylo také lehké terénní vozidlo.

Čtěte také: Škodovka, kterou možná neznáte. Trekka se zrodila před 50 lety na Novém Zélandu

V Pákistánu použili Trekku jako počáteční inspiraci, přičemž u pouhé inspirace nakonec také zůstali. Inženýry projektu totiž Trekka moc nenadchla svým krátkým rozvorem. Situaci rovněž ovlivnila chuť vyrobit něco vlastního a držet své výdělky pevně v rukou.

Když už tedy Skopak neměli v plánu postavit na základech Trekky, Mladá Boleslav poslala do Pákistánu alespoň konstruktéra Josefa Velebného, jenž dříve pracoval právě na Škodě Trekka a pro Skopak dostal za úkol navrhnout konstrukci a karoserii vozu.



Výsledkem bylo uplatnění podvozku z tehdejší Škody Octavia Combi a vytvoření originální kostry, na kterou se upevnili laminátové panely karoserie. Od plechových dílů se upustilo, jelikož laminát byl levnější na výrobu a zajišťoval skvělou odolnost.

Odpadly také problémy s korozí karoserie, a když už se díly poškodily, mohly být rychle vyměněny.

Pod kapotou Skopaku se objevil vodou chlazený čtyřválec o objemu 1,2 litru. Dostupných 47 koní (34 kW) bylo tehdy vskutku dostačujících a terénní schopnosti zajišťovaly výkyvné polonápravy. Poháněna byla zadní kola.

Do dvou let po prvotním nápadu, na jaře roku 1969, vznikl první prototyp Škody Skopak.



Po rozsáhlém testování v rozličných podmínkách byla v roce 1970 v Karáčí spuštěná sériová výroba.

Skopak byl k mání v několika karosářských verzích, ačkoliv všechny vlastně vycházely ze základního pick-upu. Standardní varianta tedy pozbývala dveře a měla sklápěcí čelní okno. Navíc pak mohl zákazník dostat variantu s dveřmi a také různými formami zastřešení.

Nepřehlédněte: Škoda Winnetou měla být sporťák za bezkonkurenční cenu. Skončila ale neslavně

Některé Skopaky tak dostaly oddělitelnou plně laminátovou střechu anebo plátěnou verzi, jež byla upevněna na dodatečné trubkové kostře.

Zájemci si také mohli vybrat, zda má střecha zakrývat jen přední místa či rovněž nákladový prostor, do něhož se následně daly ke stranám umístit dvě podélné sedačky.

Ze Škody Skopak by se možná stal i hit, kdyby už v roce 1971 výrobě nezabránil válečný stav v zemi.

Vyhrocený konflikt mezi západním a východním Pákistánem, do kterého se vložila i Indie, totiž zamezoval bezproblémovému importu dílů ke stavbě vozu, a proto továrna nebyla v provozu.



Po rozvrácení země, kdy z východního Pákistánu vznikla dnešní Bangladéš, už neměl nikdo na výrobu levného, užitkového vozu do lehkého terénu ani pomyšlení.

Některé zdroje uvádějí, že během krátkého období výroby vzniklo přibližně 1400 vozů.

Dnes už můžeme pouze domýšlet, jak by se nadějné pákistánské škodovce dařilo, kdyby dostala více času.