Alfa Giulietta – první dojmy ze Ženevy

Vůz se jménem volně navazujícím na své předchůdce z　padesátých resp. sedmdesátých let byl předveden v　klasickém rudém odstínu, který jen umocnil estetický zážitek. Design pětidveřového hatchbacku stylově vychází z　povedeného retro sporťáku 8C Competizione a potažmo malého Mita. Patrné je to především zepředu, ve světlech přibyly jen LED diody. Zadek auta je se svými širokými světly o něco konvenčnější a spolu s　celkovým bočním profilem se více blíží dosluhující stočtyřicetsedmičce. Patrné je to třeba na silnějším C sloupku nebo tradičně maskovaných klikách zadního páru dveří. Hezkým detailem je tradiční zelený čtyřlístek na předních blatnících.

Z　interiéru už jsem byl unešený o poznání méně. Prostorové dispozice včetně podprůměrného zavazadelníku jsou velmi podobné předcházejícímu typu 147, zejména místa nad hlavou a před koleny zadních cestujících je stále poskrovnu. Velmi dobrá zůstala sedadla a dle mých zkušeností se stávajícím typem se minimálně opticky o něco zlepšilo dílenské zpracování jednotlivých komponent. Vzhled přístrojovky se ale nebude líbit každému. Zejména v　otázce přehlednosti ovládacích prvků byl učiněn spíše krok stranou než-li vpřed, příliš mě neoslovil ani rozměrný dekorativní pás napříč celou palubkou. Příjemně do ruky naopak padne hlavice šaltpáky a také dráhy řazení jsou na první pohled o poznání kratší než u předchůdce. Nad středními výdechy klimatizace přibyl výsuvným multifunkční displej.

Jak se dnes stává železným zvykem, nabídka motorů bude od počátku čítat výhradně přeplňované agregáty. Trojice zážehových sestává z　dvou výkonových variant jedna čtyřky (88 a 125 kW) a špičkového 1750 TBi v provedení Quadrifoglio Verde se 173 kW. Jedná se o výkonnější provedení motoru 1,8T, který se nabízí v modelové řadě 159 s výkonem 147 kW. Diesely zastupují motory 1,6 a 2,0 JTDM (77 a 125 kW). Standardem u všech motorů bude manuální šestistupňová převodovka.