Elektřina jako pohon se v autech objevuje od počátku jejich historie, nikdy ale takové řešení nedospělo do stadia, kdy by bylo vhodné k masovému rozšíření. Spalovací motory v běžných vozech mají výhodu v dlouhém, až tisícikilometrovém dojezdu a husté síti čerpacích stanic. Naopak elektromobily potřebují připojit do zásuvky na mnoho hodin a kvůli nízké kapacitě baterií příliš daleko nedojedou.
Vidina řidiče, že bude někde mezi poli shánět zásuvku, ho samozřejmě od pořízení elektromobilu odrazuje. Výrobci se proto snaží handicap zmírnit. Průkopníkem v tom je americká automobilka Tesla miliardáře Elona Muska. Začala nejprve se sportovním modelem Tesla Roadster, pak se ale vydala cestou luxusního sedanu a nebývale zabodovala.
Luxus bez emisí
Tesla Model S konkuruje luxusním automobilům, jako je BMW řady 5 nebo Mercedes-Benz třídy E. Díky silnému elektromotoru má zrychlení jako sportovní auto a velká kapacita baterií umožňuje dojezd až 450 kilometrů na jedno nabití. I zde je ale nabíjení spojeno s problémem. Z běžné zásuvky domácí sítě trvá asi osm hodin. A tak Musk vymýšlel, jak umožní majitelům luxusního sedanu, aby mohli cestovat i na větší vzdálenosti než jen v okolí bydliště.
Tesla proto začala v USA stavět rychlonabíjecí stanice. Nejprve v Kalifornii, kde je po elektromobilech velká poptávka, pak rostly na východním pobřeží a nyní by už měly být takřka ve všech pevninských státech země. Stanice umožňuje auto dobít za třicet minut, což je podle Tesly průměrná doba, kterou Američan stráví na benzínové stanici, i když tankuje běžné palivo. Listuje časopisy, popije kávu, odskočí si...
Elektrický Amsterdam
Možnost, že elektromobil konečně ujede prakticky jakoukoliv vzdálenost, představuje obrovský úspěch, a tak Tesla nyní prodává v USA elektromobily ve velkém. Překvapivě se jí daří také v Evropě, zejména v Norsku, kde Tesla Model S s cenou přesahující v přepočtu dva miliony korun předběhla v prodejnosti i běžný Volkswagen Golf.
V severské zemi ale za úspěchem Tesly nestojí rychlé nabíjecí stanice, nýbrž obrovská podpora státu. Majitel elektromobilu nemusí platit silniční daň a může jezdit i pruhem vyhrazeným autobusům. Také další vyspělé evropské státy podporují majitele ekologických vozů. Ve Velké Británii nemusí řidič elektromobilu platit mýto za vjezd do centra Londýna, v Nizozemsku zase stát nákup takového vozu podpoří částkou až sedm tisíc eur, tedy asi 180 tisíci korunami.
A díky podpoře i v Nizozemsku počet elektromobilů roste. V centru Amsterdamu najdeme snad v každé ulici dobíjecí stanici. Většina z nich už je vytížená. Nizozemci mají v oblibě plug-in hybridní vůz Opel Ampera (Chevrolet Volt), který sice není klasickým elektromobilem, umožňuje ale ujet na elektrický pohon zhruba 70 kilometrů - pak se zapne spalovací motor. Také na hybridní vozy se vztahují státem podporované výhody.
Ne nadarmo si proto k představení své letošní novinky, elektromobilu BMW i3, vybrala mnichovská automobilka právě Amsterdam. Vůbec poprvé se tak elektrický model BMW dostává do sériové výroby a to znamená, že si ho lze pořídit také v Česku. Vůz velikosti Škody Fabia ovšem stojí 900 tisíc korun.
BMW i3 je přelomový automobil. Jeho stavba kombinuje materiály, jež byly donedávna výsadou supersportovních vozů nebo přinejmenším velmi drahých aut. Spodní modul BMW i3 je vyroben z hliníku a ukrývá v sobě elektromotor, baterie a vše nutné k jízdě. Horní část auta je pak tvořena z takzvaného CFRP, plastu posíleného uhlíkovým vláknem. Odlitek je velmi pevný, ale zároveň lehký. Auto váží pouze 1 195 kilogramů, přitom na palubě veze pořádný balík baterií.
Před amsterdamským hotelem nedaleko Rijksmusea usedáme do vozu, což přináší překvapení při otevírání dveří - ty zadní se otevírají protisměrně. Konstruktéři "ušetřili" jeden sloupek a do auta se nastupuje snadno. Má to ale háček. Lidé vpředu nesmí být připoutaní, bezpečnostní pás, který je ukotven právě do protisměrných dveří, by je nechtěně uškrtil. Kabina vozu je vzdušná, futuristicky střižená a na materiálech je vidět, že jsou kvalitní a recyklovatelné.
Rozjet se poprvé s elektromobilem je zážitek. Řidič zvyklý na klapot motoru zprvu nevěří, že se auto může prakticky bez zvuků dát do pohybu. A k tomu ještě pěkně rychle. Elektromotor umístěný spolu s bateriemi vzadu (pohání zadní nápravu) má k dispozici točivý moment 250 Nm dostupný téměř okamžitě po sešlápnutí plynu. Díky tomu auto zrychluje na stovku za 7,2 sekundy a dokáže posádku příjemně přitlačit do sedaček. Maximální rychlost je 150 kilometrů za hodinu.
BMW má tři jízdní režimy - Comfort, Eco a Eco pro. Upravují například reakci plynového pedálu nebo klimatizaci tak, aby vůz šetřil energii. Lze ji získat i rekuperací při brzdění, tedy přeměnou kinetické energie na elektrickou. Ta je tak silná, že za celou dobu projížďky jsme použili brzdový pedál snad pouze jednou nebo dvakrát. Na chování komfortního vozu si řidič rychle zvyká, protože automobil je svižný i při vysokých rychlostech. Na dálnici se už ale ozývají pneumatiky, tak jako u jiných aut. Zážitek z tichého motoru se tím snižuje.
Mnichovský elektromobil by měl ujet na jedno nabití až 200 kilometrů v nejekologičtějším režimu, běžně ovšem zvládne jen 160 kilometrů. Při cestování po městě to stačí, máme-li kde nabíjet. My jsme ale podlehli dynamice motoru a auto jsme příliš nešetřili. Baterie se skoro vyprázdnila už po 90 kilometrech. Majitel BMW i3 se bude tedy muset hodně přemáhat, aby jízdě nepodlehl, a vůz nezůstal stát s prázdnou baterií.
Je zřejmé, že BMW i3 není pro každého. Rozhodně ne pro obyvatele paneláků, kteří jen těžko mohou nabíjet baterie prodlužovačkou spuštěnou z osmého patra. Majitel tedy potřebuje garáž a nejlépe i to, když na místě častého cíle, třeba v zaměstnání, má také k dispozici elektrický zdroj. Z běžné zásuvky se auto nabije za osm hodin. BMW bude k vozu dodávat i speciální rychlodobíjecí stanice. Pořídit si bude možné také průhledné solární kolektory pro dobíjení čistou energií. Stát mají okolo 300 tisíc korun.
Právě pořizovací náklady jsou velkým nedostatkem elektromobilu. Vysoká cena za poměrně malý vůz je snesitelná v zemích, kde stát prodej ekologických aut podporuje. V Česku ale zatím nic takového nefunguje a vzhledem k výši státního dluhu se to ani nedá očekávat. Pro Čecha tedy elektromobil zůstává luxusem, který se mu nevyplatí kupovat proto, aby uspořil na jízdních nákladech. Na běžné cestování, třeba na chalupu, bude muset mít český řidič ještě vůz se spalovacím motorem. Ať už kvůli krátkému dojezdu elektromobilu, nebo jeho malému kufru s objemem 260 litrů.
Dokud tedy cena neklesne a dojezd se neprodlouží na únosnou míru, zůstanou elektromobily v Česku výsadou několika zapálených a zároveň bohatých milovníků nejmodernějších technologií.
3 otázky pro Karla Kadlece,
majitele společnosti CarTec Group, která do Česka dováží elektromobily BMW i3
Model i3 je prvním sériovým elektromobilem od BMW. Mají taková auta budoucnost, nebo dáváte přednost jinému druhu pohonu?
Elektromobily mají velikou budoucnost pro městskou dopravu, a to z ekologického hlediska i vzhledem k ekonomice provozu. BMW i3 je prvním elektromobilem, který je takto koncipován od začátku, nikoliv jen běžný benzínový model předělaný na elektromobil. Karbonová karoserie, baterie umístěné pod podlahou mezi nápravami a další "vychytávky" dělají z vozu BMW i3 opravdové auto budoucnosti.
Jak na i3 reagují čeští zákazníci, už máte objednávky?
I když čeští zákazníci zatím neměli možnost se ve vozidle svézt a příležitosti vidět jej naživo byly sporadické, zájem je opravdu podivuhodný. Bohužel pro příští rok BMW vyhradilo pro Českou republiku pouze sto kusů vozidel, obávám se, že poptávka nebude uspokojena.
Má elektromobil šanci trvale uspět i v Česku, když stát jeho kupce nijak nezvýhodňuje, na rozdíl od jiných zemí EU?
Určitě, zodpovědní lidé se i u nás začínají chovat ekologicky. Samozřejmě s takovým vozem málokdo počítá jako s jediným autem buď do firmy, nebo domácnosti. I když příští rok nebude těchto modelů dostatek, věřím, že osloví jak malé, tak i velké firemní zákazníky, kteří budují povědomí ekologické zodpovědnosti.
