Se Smartem je parkování ve městě zábava

Smart je značka malých městských aut, která od konce devadesátých let pod svou ochranou vyrábí koncern Daimler. Vozy se prodávají po celém světě, ale třeba v Česku nikdy nedosáhly příliš velkého úspěchu. Problémem byla příliš vysoká cena za malou užitnou hodnotu. Třetí generace by ale mohla prodejní čísla zlepšit. Cenově je totiž přijatelnější a hlavně mladší řidiče chce nalákat na svěží design.

Nový model se prodává ve dvou karosářských variantách, které své zaměření prozrazují už názvem. Smart ForTwo je určen pro dva cestující, dražší a větší Smart ForFour sveze čtyři. Tentokrát Daimler využil své spolupráce s francouzskou automobilkou Renault, kterou přizval k výrobě. Smart tak sdílí techniku s Renaultem Twingo, což umožnilo snížit náklady na vývoj a výrobu.

Genetická spřízněnost ale není rozhodně na první pohled patrná, minimálně ne tehdy, pokud budete testovaný Smart ForTwo zkoumat zvenčí. Malé městské autíčko se snaží být co nejroztomilejší. K tomu mu dopomáhá možnost volit z celé řady barevných kombinací karoserie a střechy. Zkoušený kousek byl dozdoben také parádními litými koly v černém provedení. Autu sluší nová maska chladiče nebo propracovaná zadní světla. Z hlediska stylu jde o největší skok v celé historii Smartu. Rozdíl mezi první a druhou generací nebyl tak velký. Nicméně i u třetí verze zůstává charakteristický tvar, který si lidé s jiným vozem jen tak nespletou.

Trochu toho Renaultu

V kabině už ale zkušené oko pozná, že se francouzská automobilka na přípravě vozu podílela. Z Renaultu například pochází řadicí páka, tlačítko varovných blikačů, nevzhledné hranaté knoflíky u levého kolena řidiče nebo ovladače elektrického stahování skel na dveřích. Naštěstí kabina svým nápaditým stylem tyto detaily dobře maskuje, navíc ten, kdo v aktuálních Renaultech nikdy neseděl, si ničeho nevšimne.

Je pěkné, jak látkový dekor palubní desky a část potahů sedaček navazují na styl exteriéru. Stylovost je totiž přesně to, co si mladí lidé z města přejí. Potěší i další vtipná řešení. Jde například o budík otáčkoměru a hodin, který stojí mimo přístrojový štít na levé horní straně desky. A je z nějakého důvodu otočný. Nejvíc se ale povedl ovladač klimatizace. Plastovým tlačítkem se jemně posouvá po stupnici teploty, což připomíná ladění starého rádia. Malý volant zase svým středem připomíná volanty Ferrari, jen zde místo rudého tlačítka na startování motoru najdete ovladače tempomatu. Smart se startuje klasickým otočením klíčku v zapalování.

Za barevný dotykový displej s navigací se připlácí v nižších výbavách 45 tisíc korun, v nejvyšší pak jen necelých 18 tisíc. Samotnou navigaci očividně dodal externí výrobce přenosných zařízení TomTom, který už delší čas spolupracuje právě s Renaultem. Není to větší problém, trochu rozverná grafika k autíčku sedí. Zařízení je vybaveno také programem, který čte nejrůznější parametry jízdy a pak vyhodnocuje, zda se řidič chová ekologicky.

Řada lidí, které jsme během týdenního testu ve voze svezli, se obávala, zda se do maličkého Smartu vejde. Strach se ale po usednutí dovnitř rozplynul. Vzhledem k tomu, že jde o auto pouze pro dva cestující, poskytuje jim dostatek místa na nohy i nad hlavou. I z hlediska šířky si není na co stěžovat. Pohodlí je tedy zaručeno i pro urostlejší jedince.

Zajímavě je řešen zavazadelník. Ten se otvírá půleným víkem, podobně jako u Range Roveru nebo BMW X5. Otevření horní skleněné části umožní vkládat rychle malé předměty. Spodní víko unese až 100 kg, takže pomůže s těžšími. Objem 260 litrů na daný typ auta stačí. Pod podlahou kufru ale další ukládací prostor nebo rezervu nehledejte.

Tři válce pod podlahou

Pod podlážkou kufru je totiž uložený benzinový tříválec s litrovým objemem, který pohání zadní kola. Od kufru je oddělený krytem i vrstvou izolace, přesto bychom nedoporučili vzadu převážet zmrzlinu nebo jiné na chladu závislé potraviny. Hřeje.

Poměrně hlučný motor má 71 koní, což ještě není tak zlé. Velmi slabý je ale jeho točivý moment, pouhých 91 Nm. To má za následek, že ani Smart, vážící pod 900 kg, nelze s jeho pomocí označit právě za mrštný automobil. O to hůř, že manuální pětistupňová převodovka je nastavena na velmi dlouhé převody, což dynamice také neprospívá. Na dvojku auto pohodlně jede 50 km/h, aniž by bylo potřeba řadit. Kvůli nedostatku síly tak autíčko paradoxně v městském provozu neexceluje co do mrštnosti. Na startu od semaforů rozhodně první nebude. K dosažení alespoň standardní dynamiky je potřeba motor víc vytáčet. Výsledkem je spotřeba ve městě okolo 6,5 až sedmi litrů benzinu na 100 km.

Opravdový trumf Smartu ale leží někde jinde. Je to jeho miniaturní průměr otáčení. Auto dokáže opsat kruh o šířce pouhých 6,95 metru, což znamená, že s ním budete velmi snadno parkovat v těsných podzemních garážích, snadno a rychle se otočíte do protisměru i na běžné silnici a velmi rychle zaparkujete na ulici. Navíc Smart stále užívá výsad malé délky, takže zaparkuje na místech, kam se jiní nevejdou. První generace vozu se dokonce proslavila tím, že šlo parkovat "čumákem" k chodníku na místech pro podélné parkování. Třetí generace je už větší, ale i tak lze tento trik občas využít. S větším Smartem ForFour to už ale nezkoušejte.

Ačkoliv je Smart ryze městské auto, v ulicích metropole ho občas budou trápit překážky. Problém dělá především velmi krátký rozvor, který má hodnotu pouhých 1 873 mm. To má za následek fakt, že ať už se vývojáři snažili naladit charakter vozu sebelépe, narazili brzy na mantinely. Autíčko s tak krátkým rozvorem je zkrátka odsouzeno k tomu, aby poskakovalo na nerovnostech a trpělo na výmolech. Typicky městské překážky, jako jsou kočičí hlavy nebo retardéry, mu také nedělají dobře. Na to si posádka prostě musí zvyknout.

Smart ForTwo je přesto zábavné vozítko třeba pro ty, kdo se bojí přesednout na skútr. Doporučujeme však pořídit si verzi se silnějším motorem. V nabídce je i s výkonem 90 koní.