Suzuki SX4 S-Cross: první jízdní dojmy

Automobiloví výrobci všech značek a kontinentů velmi rychle pochopili, že jediným skutečně rostoucím odvětvím je minimálně v Evropě kategorie kompaktních SUV a podle toho to také na letošních velkých autosalonech vypadalo. Se svými novinkami se vytasili Renault nebo Peugeot, Opel nebo Nissan přikládají pod oheň již o něco déle. Suzuki je značkou, jejíž modely se s oblibou vymykají zažitým konvencím a je obtížné je napasovat do nějaké masové škatulky – vzpomeňme Grand Vitaru, Jimny a taky dosavadní SX4. Auto s možností pohonu všech kol, robustní prostornou karoserií a odolnou mechanikou si za dlouhá léta prodeje našlo na domácím trhu spoustu spokojených zákazníků. Není proto divu, že nový model SX4 S-Cross jej nepřijíždí (aspoň prozatím) nahradit, ale mezi konkurenčními „esúvéčky“ míří o něco výš do společnosti 2008, Capturu, ale třeba taky Mokky nebo Yetiho.

Rozměry novinky jsou pro Suzuki tradičně trochu „intergalaktické“. 4 300 mm délky znamená o 30 mm kratší karoserii, než má Nissan Qashqai, na druhou stranu o 22 mm delší v porovnání s Opelem Mokka, respektive o 77 mm delší než Škoda Yeti. Pro tuzemské harcovníky bude jistě velmi potěšující základní velikost kufru 430 litrů, se kterou S-Cross strčí do kapsy spoustu konkurentů včetně Yetiho.

Pod kapotou najdeme až na pár výjimek prověřenou techniku, a to je jen dobře. O pohon se stará po jedné vznětové a zážehové jednotce o zhruba shodném zdvihovém objemu 1,6 litru. Klasickou atmosférickou šestnáctistovku Suzuki netřeba více představovat, stejně jako DDIS - vznětovou alternativu původem z Fiatu. Oba motory mají stejný také výkon 88 kW, rozdíl je v převodovkách, když pro benzín je k mání patřičně natažený pětikvalt a bezstupňový automat CVT, v dieselu se svezete se šesti ručně řazenými rychlostmi.

Významných inovací doznal systém pohonu všech kol, který sice pracuje na podobných principech jako v případě klasické SX4 (elektromagnetická mezinápravová spojka), rozšířil se ale o integraci se systémem jízdní stability, který se nyní aktivně podílí na patřičné distribuci výkonu. Hlavní volič skýtá možnosti Auto, Snow a Sport, ve spojení se „sněžným“ režimem je zde pak ještě všeříkající tlačítko LOCK, které teoreticky rozdělí hnací síly mezi přední a zadní nápravu v poměru 50:50, v praxi přichází častěji do hry kontrola trakce používající brzdy při zábraně prokluzu některého z kol. Sportovní mód přivodí svižnější odezvu na přidání plynu a v utažené zatáčce pošle více výkonu na zadní kola na úkor zásahu stabilizace, která sice nejde vypnout, ale nechá vás se alespoň trochu odvázat.

Samostatnou kapitolou je vzhled novinky. Osobně musím přiznat, že první osobní setkání (když pominu autosalon) mě možná i vinou pošmourného počasí zrovna dvakrát nenadchlo, zejména když povážíme, že jde o Suzuki. Tohle není sportsman typu Kizashi nebo Swifta a i letitá SX4 vypadá vedle novinky stále víc svěže. Design zkrátka není špatný, ale od produktu téhle sympatické japonské značky bych přeci jen čekal o něco víc - považte nemastnou neslanou příď, nevýrazný boční profil s velkými plechovými plochami, v nichž se i sedmnáctková kola skoro ztrácí, a v neposlední řadě zadek, který mezi konkurencí taky zrovna nevyniká. Na druhou stranu, pro praktického "čecháčka" asi nebudou takové detaily, jako je vzhled, úplně rozhodující...

Tím spíš, že pojetí interiéru si drží vysoký standard v intencích zvyklostí firmy Suzuki. Je tedy jednoduchý, bez zbytečných kudrlinek, avšak bytelný a funkční. Ocenil jsem příjemný posed vpředu spjatý s obligátně dobrým výhledem, mačkat se nebudou ale ani pasažéři na zadní lavici, snad jen toho místa nad hlavou by mohlo být více. O velkorysém kufru už byla řeč, dodejme, že jeho pravidelné rozměry jsou velmi praktické, stejně jako klasická dojezdová rezerva na dně.

Na silnicích i polňačkách v okolí Monínce jsme v intenzivním dešti krátce vyzkoušeli obě motorizace, a to vždy v kombinaci s manuálním řazením. Vznětový čtyřválec překvapil skutečně příkladným odhlučněním a lineární distribucí výkonu. Není to sice žádný trhač asfaltu, už od nízkých otáček ale sympaticky pružně reaguje a vytáčení je efektivní v podstatě až k červenému poli. Převodovka je v tomto případě rozdělena na "kratší" a "delší" polovinu, kdy první tři kvalty umožní i nějaké to povyražení, čtyřka až šestka jsou naopak hodně do úsporna; takto vybavený S-Cross by teoreticky neměl konzumovat víc než pět litrů na sto. O něco více mě bavila atmosférická šestnáctistovka pálící benzín. Má sympatický živý zvuk, celkem ochotně jde do otáček a v těch opravdu vysokých umí i docela svižně upalovat. Vše je samozřejmě trochu rozředěno nataženými převody pětirychlostní převodovky. Ani zde by spotřeba neměla být vysoká a dle údajů výrobce by se mohla vejít do šesti litrů v kombinaci - podle všeho je to ale jen teorie. Ani jízdně není S-Cross vůbec špatný, když nabídne podvozek, který velmi dobře absorbuje i větší terénní nástrahy, a nadprůměrně jisté řízení. Schopnosti v terénu jednoznačně limituje nízká světlá výška (170 mm), ale s offroadovými radovánkami v téhle kategorii ani nikdo nepočítá, byť třeba zrovna trakci má tohle Suzuki velmi dobrou - samozřejmě mluvím o čtyřkolce, verzi s pouze předním pohonem jsme nezkoušeli.

Kardinální otázkou je pochopitelně cena. Předokolku s benzínovým motorem pořídíte za rozumných 359.900 Kč, vůbec nejdražší turbodiesel s pohonem všech kol a špičkovou výbavou Elegance začíná na 579.900 Kč. Jednoduché počty říkají, že diesel je vždy o 70.000 Kč dražší benzínu, za čtyřkolku přihodíte 50.000 Kč, za automat 30.000 Kč. U Suzuki předpokládají, že zlatým středem bude benzínová čtyřkolka s druhou nejlepší výbavou Premium za 489.900 Kč.