Fiat Panda II. (2003-2012)

Co je zač?
Fiat malá auta umí, dokonce ho můžeme označit za specialistu segmentů mini a malých aut. Povedeným modelem je například Panda, která v první generaci vydržela na trhu jen těžko uvěřitelných 23 roků, přičemž její design se za celou dobu téměř vůbec nezměnil. A následovníku v podobě Pandy druhé generace se podařilo na úspěšný model navázat (od uvedení na trh jich sjelo z výrobních pásů přes 2 milionů kusů). Nová Panda se začala prodávat v roce 2003 a vytrhla Fiatu doslova trn z paty (zachránila ho před krachem). Panda se vyráběla nejprve s benzínovými motory 1.1i/40 kW a 1.2i/44 kW. Diesel 1.3 Multijet měl být pod kapotou také, ale automobilka ho z důvodu výrobních kapacit nestačila vyrábět. Proto se Panda poháněná 1.3 MultiJet 16V/51 kW objevila v showroomech až během roku 2004. Na podzim téhož roku přišla spartánská verze s pohonem všech kol (Panda 4x4) a luxusněji vybavená varianta Panda 4x4 Climbing. Začátkem roku 2006 Fiat uvedl Pandu 4x4 Cross s elektronickou uzávěrkou diferenciálu a koncem roku Pandu 100 HP poháněnou benzínovou čtrnáctistovkou o výkonu 74 kW. Stojedna-koňová Panda dostala snížený podvozek, šestistupňovou manuální převodovku a bohatší výbavu. Od roku 2007 je dostupná panda s pohonem na CNG (u motorů 1,2/37 kW a 1,4/57 kW) nebo verze jezdící na LPG (1,2i/44 kW). V roce 2008 přijíždí Panda Eco, která s motorem 1,1/40 kW dosahuje průměrné spotřeby rovných 5 l/100 km, což bylo o 0,7 l/100 km méně než u klasické verze. Snížení spotřeby bylo dosaženo úpravami aerodynamiky, přeprogramováním řídící jednotky, použitím pneumatik s nižším valivým odporem a dalšími dílčími úpravami. Rok 2009 znamenal menší facelift, přičemž motor 1,2i/51 kW začal plnit po malých úpravách emisní normu Euro 5. Stejně na tom byl i turbodiesel 1,3/55 kW, který dostal filtr pevných částic. Rok 2011 znamená konec pro benzínovou čtrnáctistovku a jedenáctistovku, přičemž Fiat představuje na autosalonu ve Frankfurtu třetí verzi Pandy. Ta se do prodeje dostává na jaře letošního roku (2012), přičemž druhá generace se stále prodává pod názvem Panda Classic. V Česku je dostupná s benzínovou dvanáctistovkou o výkonu 50 kW, ve verzi 1.4 CNG/51 kW nebo 57 kW a variantě Climbing 4x4 s motory 1.2i/50 kW a 1.3 MultiJet/55 kW.

Karoserie:
-5 dv.

Motorizace:
Benzín:
(zážehové řadové čtyřválce)
1,1 Fire 8V, 40 kW (od 09/2003)
1,2 Fire 8V, 44 kW (od 09/2003)
1,2 Fire 8V, 51 kW (od 10/2010)
1,2 Fire 8V 4x4, 44 kW (od 10/2004)
1,2 Fire 8V 4x4, 51 kW (od 10/2010)
1,2 Fire 8V CNG, 44 kW (od 01/2007)
1,2 Fire 8V LPG, 44 kW (od 04/2009)
1,2 Fire 8V LPG, 51 kW (od 11/2010)
1,4 Fire 16V, 74 kW (od 10/2006)
1,4 Fire 16V, 57 kW (od 09/2010)

Diesel
(přeplňované vznětové řadové čtyřválce)
1,3 MultiJet, 51 kW (od 09/2003)
1,3 MultiJet, 55 kW (od 06/2006)
1,3 MultiJet 4x4, 51 kW (od 10/2004)
1,3 MultiJet 4x4, 55 kW (od 09/2010)


Stručná historie:
2003: zahájení výroby modelu (motory 1.1i, 1.2i)
2004: představení verze 4x4 a luxusnější verze 4x4 Climbing
2005: 1.3 Multijet modernizován (Euro 4), stylová verze Cross (4x4) s elektronickou uzávěrkou diferenciálu
2006: sportovní varianta 100 HP a verze Natural Power spalující zemní plyn
2007: motory 1.2/37 kW, 1.4/57 kW CNG a 1.2i LPG
2008: příchod úsporné verze Panda Eco 1.1/40 kW
2009: modernizace, pohon 4x4 dostal elektrohydraulickou regulaci místo viskózní spojky
2010: motor 1.2i 51 kW splňuje Euro 5, nový diesel 1.3 Multijet 55 kW, konec motoru 1.1i/40 kW
2012: příchod nové generace, druhá generace stále v prodeji jako Panda Classic

Jaká je?
Panda těží ze své hranaté karoserie dlouhé pouhých 3,5 metrů maximum prostoru a zároveň patří mezi dobře postavená mini auta. Panda vyniká příkladnou spolehlivostí, která je dána zejména celkovou jednoduchostí vozidla, přesto jí oproti větším autům nic nechybí. Oproti kolínským trojčatům (Citroën C1, Peugeot 107, Toyota Aygo) se chlubí Panda stahovatelnými bočními okny, plnohodnotnými pátými dveřmi, uzavíratelnou přihrádkou před spolujezdcem či možností vnitřní cirkulace vzduchu. To jsou vše věci, které dělají oproti konkurenčním vozidlům z Pandy plnohodnotný malý vůz. Panda převeze čtyři dospělé a ještě nějaké to zavazadlo.

Jak jezdí?
Panda září zejména ve městě, kde působí díky krátkému rozvoru a slušnému rejdu jako štika ve vodě. U základních verzí z počátku výroby si dejte pozor na absenci posilovače řízení, bez kterého se nadřete. Opakem je pak příplatkový posilovač řízení Dualdrive, který po stlačení tlačítka na středovém panelu přepne na městský režim City, a poté můžete při parkování otáčet volantem jedním prstem. Panda nejezdí vůbec špatně. Je však nutné počítat s náchylností na boční vítr, horší stabilitou při ostřejší jízdě a také při vyšších rychlostech na dálnici. Za tímto projevem stojí především vyšší karoserie, vyšší zdvih pérování a malá kola, která vymetou každou díru. O něco hůře se na silnicích chovají základní verze, které nejsou vybaveny příčným stabilizátorem. Pokud se s Pandou nejezdí ostře, poskytuje v rámci své třídy velmi dobré jízdní vlastnosti. Ocenění zaslouží zejména ticho na palubě. U Pand pohaněných čtrnáctistovkou byl podvozek přitvrzen a mírně upraven (Panda dostala například brzdy z většího Punta). Panda 100 HP tak jezdí ještě lépe, zejména pak ve vyšších rychlostech a v zatáčkách. Na druhou stranu je nutné na českých komunikacích počítat s omezeným komfortem odpružení. Verze 4x4 oceníte za snížených adhézních podmínek. Pohon všech kol je řešen pomocí viskózní spojky s dvěma nápravovými diferenciály, přičemž v roce 2009 nahradila viskózní spojku elektrohydraulická mezinápravová spojka montovaná k zadnímu diferenciálu.

Co se kazí?
Podvozek Pandy je jednoduchý a odolný. Vpředu nalezneme zavěšení typu McPherson, vzadu torzní příčku s dvojicí krátkých ramen. Jediným slabším místem jsou poměrně dlouhé tyčky předního příčného stabilizátoru, které postihují s vyšším kilometrovým nájezdem vůle a při přejezdu nerovností se ozývají klepáním. Rušivé zvuky mohou způsobovat i přední tlumiče, na které teče voda a korodují (uložení tlumičových vzpěr doporučuje řada servisů namazat mazivem). Zadní tlumiče nemají zrovna dlouhou životnost (do roku 2006). Pokud dochází k jejich přetěžování, nevydrží příliš dlouho. Dobře na tom není ani výfukové potrubí, které rychle koroduje, stejně tak olejová vana. Problémy se nevyhýbají ani elektrickému posilovači řízení (jde těžko) nebo otevírání zadních dveří, kde nejčastěji stávkuje mikrospínač. Občas nefunguje ani centrální zamykání nebo elektrické stahování oken (oboje bylo výsadou až lepší výbavy, takže u běžných verzí tyto problémy nehrozí). Pokud v kabině po zahřátí motoru na provozní teplotu ucítíte olejový zápach, na vině je trhlina v odvětrávacím potrubí motoru. Mezi další častější závady patří pískání ventilátoru topení, vadné konektory airbagů (řešeno svolávací akcí) či vadné zapalovací kabely. Vlhkost se objevuje ve světlometech. Panda patří k nadprůměrně spolehlivým vozidlům, které neplní servisy. Díky tomu jsou i originální díly (na poměry kategorie mini) dosti vysoké.

Co vybrat?
Benzínové motory trápí občas netěsné vstřikovače benzínu, což se projevuje zápachem benzínu kolem vozu. Základní benzínovou jedenáctistovku Fire s výkonem 40 kW bych mohl doporučit, je spolehlivá a po stránce výkonu postačí v pohodě na městský či příměstský provoz. Bohužel ve spojení s tímto základním motorem chybí Pandě příčný stabilizátor a většinou i posilovač řízení. Proto raději sáhněte po osmiventilové dvanáctistovce Fire s výkonem 44 kW, která u Pandy zaručuje dostatečnou dynamiku i mimo město. Její spolehlivost je doslova legendární. Motor nezničí ani prasklý rozvodový řemen, neboť ventily a písty na sebe nedosáhnout. Výměnu rozvodového řemene ovšem není třeba oddalovat, vyměnit se dá do dvou tisíc korun. Každých 40.000 km je potřeba podle výrobce kontrolovat vůle ventilů, které se vymezují mechanicky přesnými podložkami. V praxi však Panda tento zásah nevyžaduje ani po dvojnásobné porci kilometrů. Avšak kontrolu nepodceňujte, hrozí totiž podpálení ventilů. Jedinou bolístkou motorů Fire jsou korodující plechové olejové vany, díky kterým po letech provozu hrozí riziko ztráty maziva. Šestnáctiventilová čtrnáctistovka s výkonem 74 kW je průměrně spolehlivá. Oproti dvanáctistovce je však nutné bedlivě dodržovat výměnu rozvodového řemene (při jeho prasknutí se motor potká). Stejně tak je nutné hlídat stav oleje, jelikož necelé tři litry olejové náplně je sakra málo.

Vznětová třináctistovka MultiJet je pro Pandu až příliš luxusním pohonem. Vysoký cenový rozdíl oproti benzínovým motorům dokázal spolehlivě odlákat od malého dieselu většinu zákazníků. Ve spojení s pohonem všech kol může však diesel dávat smysl. Přesto platí, že MultiJet není tak spolehlivý jako benzínové pohonné jednotky. Předepsaná výměna oleje po 30.000 km může být pro řadu motoristů nehlídající stav hladiny oleje (kontrolka hladiny na přístrojovce chybí) problémem. Třináctistovku trápí měřič hmotnosti nasávaného vzduchu a vyšší spotřeba oleje (zejména při vyšším namáhání). Vstřikovací systém je navíc velmi náchylný na kvalitu nafty, proto se rozhodně nevyplatí tankovat v různých JZD. Pozornosti by také neměla ujít spojka, která má v případě dieselu nižší spolehlivost.

Závěr:
Testovanou Pandu limitovaly v teplých červencových dnech zimní, navíc úzké pneumatiky, které téměř v každé zatáčce pískaly. Spojení námi zkoušené verze s benzínovou dvanáctistovkou o výkonu 44 kW a robotizovanou převodovkou se zdaleka vyhněte. Skvělý motor zcela deklasuje robotizovaná převodovka Duallogic, která řadí všelijak, jen ne plynule. Jízda s ní tak není zrovna příjemná. Duallogic řadí velmi rozvážně a hodně pomalu. Při snaze o rychlejší rozjezd je motor na jedničku přetočen a s velkým časovým odstupem je zařazen druhý rychlostní stupeň. Zlepšení nenastává ani při manuální volbě rychlostního stupně. Přes nepřívětivý "automat" se mi dařilo s Pandou jezdit v běžném provozu kolem hranice pěti litrů na sto kilometrů (v případě manuální převodovky není problém dosahovat spotřeby o litr nižší). Až rychlejší jízda znamenala spotřebu o 1,5 vyšší. Využijete-li maximum schopností Pandy, ani potom spotřeba nepřesáhne hranici 9,0 l/100 km. V případě Pandy volte rozhodně manuální převodovku, u testované robotizované převodovky je vyšší riziko případných závad.

Plusy:
+ spolehlivost
+ prostornost
+ solidní variabilita
+ ergonomie
+ výhled z vozu
+ nízké provozní náklady
+ manévrovatelnost
+ odhlučnění (tichá jízda)
+ jednoduchost a odolnost podvozku
+ možnost verze 4x4, popř. továrního pohonu CNG či LPG
+ spolehlivé, pružné a úsporné benzínové motory

Mínusy:
- menší kola citlivá na výmoly
- objem palivové nádrže (jen 35 litrů, u verze 4x4 dokonce 30 litrů)
- malá zpětná zrcátka (do roku 2009)
- absence posilovače řízení a otáčkoměru u základních verzí
- neklid na příčných nerovnostech
- omezená stabilita při vyšších rychlostech
- horší aerodynamika
- absence příčného stabilizátoru u základní verze
- robotizovaná převodovka Duallogic

Automobil k testu zapůjčila autopůjčovna Budget.cz