Sluší mu to v ulicích velkoměst, ale zároveň toho hodně dokáže i v terénu, právě takové je Mitsubishi Pajero druhé generace. Po letech intenzivního užívání však bývají zejména turbodieselové motory na pokraji sil.
Mitsubishi Pajero je již od roku 1983 ztělesněním zdatného a výkonného terénního automobilu, v němž však posádka netrpí ani při delších cestách. Takové bývalo jeho hodnocení počátkem devadesátých let. Dnešní nároky na komfort a jízdní vlastnosti (na silnici) jsou však mnohem vyšší, a tak nechť vás nezaskočí, že třeba s motorem 2,5 TD je dlouhá jízda po dálnici dost nepříjemná, jelikož agregát pracuje již v hodně vysokých otáčkách.
Typické pajero (jeho první dvě generace) tak má žebřinový rám, tuhou zadní nápravu, redukční převodovku, mezinápravový diferenciál uzavíraný viskózní spojkou, ale také výkonný podélně uložený motor a bohatou vnitřní výbavu.
První generace (s kódovým označením L040) se vyráběla od roku 1983 do roku 1991. Ač oficiální zastoupení Mitsubishi zde začalo fungovat až počátkem roku 1992, tak i vozy první generace se na našem trhu vyskytují. A to nejen exempláře z individuálních dovozů ojetin. Několik exemplářů japonského off-roadu se sem totiž dostalo prostřednictvím tuzexu. Z populárních osobností, které pajero vlastnily, jmenujme Karla Svobodu či Miroslava Ondříčka.
Kde právě tyto vozy skončily, to dnes nikdo neví, zato je zde široká nabídka ojetých vozů z novější generace (V20) produkované od roku 1991 do současnosti (od roku 2000 však s přídomkem Classic). Mluvme proto právě o nich.
V roce 1991 přišlo toto druhé pajero s moderně zaoblenými tvary, ale s nikterak převratnými motory. Turbodiesel s objemem 2,5 litru a výkonem 73 kW zde pracuje často pod plným zatížením, což jeho životnosti neprospívá. Třílitrový benzínový šestiválec (110 kW) nevynikal živým chodem, ani příznivou spotřebou. Velká změna k lepšímu přišla v roce 1994, kdy se objevil jak 2,8 litrový turbodiesel (s výkonem 92 kW), tak zážehový motor 3,5 V6 (153 kW). Právě s ním předvádí Mitsubishi Pajero vytříbené chování pracanta ve fraku, když kromě terénní jízdy zvládá i sprinty ve městě či rychlé cestování po dálnicích. Daní za to je vysoká spotřeba paliva, často dosahující až dvaceti litrů benzínu na 100 km. Menší „třílitr“ o výkonu 133 kW, jenž přišel o rok později, není o mnoho úspornější.
V roce 2000 se začalo prodávat Mitsubishi Pajero současné, tj. třetí generace. To má samonosnou (i když integrovaným rámem důkladně vyztuženou) karosérii, nižší světlou výšku a nezávisle zavěšená všechna kola, což mu zaručuje mnohem lepší a komfortnější jízdní vlastnosti na silnici. V terénu dokáže také hodně, ale ne úplně vše, co předchozí modely. Proto původní verze zůstala v nabídce jako Pajero Classic.
O spolehlivosti nejnovějšího pajera toho zatím noho nevíme, závady jeho předchozí generace (V20 produkované od roku 1991) jsou však již dobře známy. Na prvním místě figurují vůle v řízení – a to jak v samotné převodce řízení, tak v čepech spojovacích tyčí. Na tuto nectnost často poukazují i německé orgány technického dozoru (TUV). Podstatně dráže vás však vyjde řešení jiného problému, a to prasklé hlavy válců u vznětových motorů. Tato závada vzniká nejčastěji vlivem dlouhodobého plného zatížení motoru a poznáte ji podle nápadně rychlého vzrůstu teploty po studeném startu, stejně jako podle přehřívání motoru při plném zatížení. Zavzdušněné topení či dokonce bublinky výfukových plynů unikající z expanzní nádržky pak jsou zcela průkazné. Někteří majitelé vozů Mitsubishi Pajero dále nadávají na selhávající elektronické nastavování tuhosti tlumičů stejně jako na vadnou signalizaci zařazení terénní redukce.
HODNOCENÍ
SPOLEHLIVOST průměrná
TECHNICKÁ ÚROVEŇ průměrná
CENY OJETIN vysoké
PROVOZNÍ NÁKLADY průměrné až vysoké (zážehové motory)
SERVIS středně dostupný, středně drahý
CHARAKTERISTIKA MODELU
| Karosérie | Terénní automobil |
| Motory | Zážehové vidlicové šestiválce 3,0i 12V (110 kW), 3,0i 24V (133 kW), 3,5i 24V (153 kW) |
| Pohon | Stálý pohon všech kol nebo pohon zadních kol, přiřaditelný pohon předních kol (verze 2,5 TD GL) |
| Rozměry | 4145x1785x1845 mm |
| Rozvor | 2420 mm (3D) |
| Zavazadlový prostor | 1080 l |
| Palivová nádrž | 75 l |
| Oficiální prodej v ČR | Ano |
PLUSY
+ vynikající průchodnost terénem
+ spolehlivost (téměř absolutní u verzí se zážehovými motory)
+ stále atraktivní design
+ dobrá image
MÍNUSY
- vysoká spotřeba paliva (zážehové motory)
- zastaralé a nepříliš odolné vznětové motory (do 2000)
- odskakování zadní nápravy při rychlé jízdě
- vyšší hlučnost (vznětové motory)
JAK ŠEL ČAS
1991: Představení modelu.
1994: Nové motory 2,8 TD (92 kW) a 3,5i V6 (153 kW).
1995: Nový motor 3,0i V6 (133 kW).
2000: Příchod třetí generace modelu, druhá přejmenována na Pajero Classic.· nefunkční nastavování tuhosti tlumičů
· závady elektroniky
· prasklá hlava válců (diesel)
· vůle v převodce řízení
· vůle v čepech spojovacích tyčí
· přetržené manžety poloos s následkem poškození homokynetických kloubů
· přetržený rozvodový řemen
Doporučený model
2,8 TD (92 kW) – od 1994
Přeplňovaný vznětový řadový čtyřválec s nepřímým vstřikováním paliva a osmivetnilovým rozvodem OHC
Důvody: Větší turbodiesel má lepší tah z nízkých otáček, než menší 2,5 litrový sourozenec. Díky celkově vyššímu výkonu proto není tolik namáhán, a tak u něj tolik nepraskají hlavy válců.
Nebrat
3,0i V6 12V (110 kW)
Vidlicový zážehový šestiválec s dvanáctiventilovým rozvodem 2xOHC.
Důvody: Spotřeba možná ještě vyšší, než u výkonnějších čtyřiadvacetiventilových verzí, dynamika nic moc. Zážehová pajera obecně nejsou úsporná, stálý pohon všech kol s relativně vysokými pasivními odpory jistě na tom má svůj podíl.
