Citroen Saxo, Fiat Punto nebo Opel Corsa?

Vážený čtenáři,

vzhledem k tomu, že o všech Vámi vybraných modelech zde již bylo mnoho napsáno, a dokonce proběhlo i srovnání, omezím se u každého vozu pouze na krátkou charakteristiku, a blíže popíši vybrané motorizace včetně jejich výhod či nevýhod pro Váš účel využití.

Citroën Saxo

Do svého výběru jste zařadil Citroën Saxo. Jedná se o malý vůz, který se představil v roce 1996. Jeho technický základ je ovšem společný s Peugeotem 106, který je na trhu již od roku 1991. Z toho v podstatě vyplývá zásadní nevýhoda oproti dvěma dalším konkurentům, a sice konstrukční zastaralost. Ta se projevuje mimo jiné i na horší pasivní bezpečnosti, Saxo prošlo nárazovým testem v roce 2000 a získalo při něm 2 hvězdičky. Tento vůz je také ze všech tří zde srovnávaných nejmenší. Je ale pravda, že Saxo je „zevnitř větší než z venku“, 4 dospělé osoby se celkem pohodlně usadí a zavazadlovým prostor o objemu 280 litrů je také pro danou třídu více než dostatečný. Na trhu se tento vůz převážně objevuje buďto s benzínovou motorizací 1.1 40 kW, od roku 1998 pak 44 kW, popřípadě s dieselem s označením 1.5 D o výkonu 40 kW. Jedná se o klasický agregát se vstřikováním do předkomůrky. Je ale vcelku spolehlivý, neobtěžuje posádku vysokým hlukem a jeho spotřeba se v praxi pohybuje mezi 5 až 6 litry na 100 km.

Opel Corsa C

Další vůz o kterém uvažujete, je Opel Corsa, dle let výroby a cenové relace typ C, který je v nabídce od roku 2000. Zde je nutné říct, že se jedná o konstrukčně daleko novější automobil. A to je samozřejmě vidět na designu karoserie i přístrojové desky, použitých materiálech i na pasivní bezpečnosti. Opel Corsa C získal v nárazovém testu v roce 2002 čtyři hvězdičky, což byl v té době velice dobrý výsledek. Navíc je větší, než Citroën Saxo, z čehož plyne více prostoru v interiéru. Zavazadlový prostor naopak 20 litrů ztrácí.

Z motorizací jste do svého výběru zařadil benzínový tříválcový motor 1.0 se čtyřmi ventily na válec a výkonem 40 kW. Tento motor jistě plně postačuje pro jízdu městem, pro občasné vyjížďky po dálnici se ovšem nehodí. Chybí mu výkon a jeho zvuk ve vyšších otáčkách je nepříjemný. Čtyřválec 1.2 16V o výkonu 55 kW je podstatně výkonnější a byl by pro Vaše využití vozu asi nejlepší variantou. Oba tyto motory mají rozvody poháněné řetězem, jsou spolehlivé a celkem úsporné. Jako dieselovou variantu pro tento vůz jste vybral motor 1.7 DTi. Jedná se o motor, dodávaný japonským výrobcem Isuzu, konkrétně jeho výkonnější variantu 55 kW. Jedná se o modernější turbodeisel, než v případě Citroënu Saxo. Je vybaven přímým vstřikem paliva, nikoliv ovšem systémem common-rail, ale radiálním čerpadlem. Jedná se o úsporný a spolehlivý motor, u kterého Vám nehrozí žádná typická závada. Z Vámi vybraných motorizací pro Corsu (1.2 12V a 1.7 DTi) bych rozhodně volil variantu vznětovou.

Je ale pravda, že Opel Corsa C, zejména pak se vznětovým motorem, bude v současné době trochu nad Vámi stanovenou cenovou hranicí.

Fiat Punto II

Jako poslední se ve Vašem výběru objevuje Fiat Punto, konkrétně jeho druhá generace. Tento vůz se na trhu objevil v roce 1999 jako pokračovatel první generace, uvedené v roce 1993, a ve faceliftované podobě je stále v prodeji jako nový. Je pravda, že po stránce designu nevyniká tolik, jako generace první, zato však potěší spolehlivostí. Ať je již pověst automobilky Fiat v tomto směru jakákoliv, Punto druhé generace se rozhodně povedlo. Nabízí solidní vnitřní prostor, jehož výrobce dosáhl mimo jiné vertikálnějším umístěním sedadel. Také zavazadlový prostor o objemu 297 litrů je možno označit jako velice dobrý. Interiér vozu je po designové stránce velice zdařilý, kvalita zpracování je rovněž daleko lepší než u první generace (obecně se ale stále jedná o průměr). V nárazovém testu, který Punto II absolvovalo v roce 1999, získalo čtyři hvězdičky za ochranu pasažérů a dvě za ochranu chodců.

Do svého výběru jste zařadil benzínový motor 1.2 a dieselové agregáty 1.9 D a 1.9 JTD. Benzínový motor 1.2 se v puntu objevuje jako 1.2 8V o výkonu 60 koní, resp. 1.2 16V s výkonem 80 koní. Oba motory se vyznačují příznivou spotřebou paliva – v praxi okolo šesti litrů na 100 km. Jsou spolehlivé, odolné a mají i celkem hezký zvuk. Šestnáctiventil pak vozu uděluje velice dobrou dynamiku a dle mého názoru se jedná o optimální volbu pro Vaše občasné využití nejen ve městě, ale i na dálnici. Ze vznětových motorů bych se nejprve zmínil o motoru 1.9 D. Tento motor již sloužil v předchozí generaci Punta. Je hlučný, neúměrně zatěžuje přední nápravu a neposkytuje dostatečný výkon. Spotřeba se sice také bude pohybovat mezi 5,5 – 6,5 litru na 100 km, do budoucna Vás ale mohou překvapit některé investice. Rovněž vysoká sazba povinného ručení hovoří proti. Dále k pohonu Fiatu Punto druhé generace slouží moderní vznětový motor 1.9 JTD (od začátku výroby do roku 2002 s výkonem 59 kW, později 62 kW). Tento motor je tichý, kultivovaný a úsporný. O výši povinného ručení a riziku větších investic ovšem platí to samé, jako u výše jmenovaného agregátu 1.9 D.

Závěr

Z hlediska konstrukčního stáří vozů, spolehlivosti a servisní nákladnosti vybraných motorů, pasivní bezpečnosti, cen náhradních dílů a servisních prací bych jako nejlepší volbu z Vámi navržených označil Fiat Punto druhé generace se zážehovým motorem 1.2 16V.