Co vše ovlivňuje technický stav ojetin?

Dobrý den,

rozdíl mezi počtem najetých kilometrů a stavem počítadla najetých kilometrů může být až propastný. Jeho manipulací - tedy upravením tachometru na hranici, kterou jsou zákazníci ochotni tolerovat se prodávajícímu dostane lepší prodejnosti a kupujícímu zmanipulovaný údaj, který by měl napovědět a následně určit servisní úkony potřebné při pravidelné servisní kontrole. Myslím, že hodně kupujících by za pravdivý údaj bylo minimálně rádo z těchto důvodů, ale většina se nechá unést magickou hranicí 100000km. Přiznám se, že ani já nevím, kde a jak ta magická hranice 100000km vzala, ale tak jako po revoluci, kdy se sem začala dovážet auta, která měla skoro všechna 133000 km na tachometru tak dnes se hranice posouvá na 90 tisíc najetých kilometrů. Nikoho ale nenapadne, že pohodlnost nejen českých řidičů stoupá a zvyšuje se hranice rentabilnosti jak u benzinových automobilů i u těch, kteří jsou vybaveny dieselovým motorem. Dnes se hranice rentabilnosti diesel vs benzin posuzuje cca do 30000 km ujetých za rok v případě benzinu, nad 30000 km diesel. Se zvyšujícím se rozdílem dražší nafty se tato hranice může zvyšovat. Dalším aspektem by měla při výběru automobilu být i četnost startů a styl jízdy – jestli se vůz využívá pro krátké jízdy po městě nebo daleké jízdy mezi velkoměsty. I interiér bude jinak opotřeben jinak v případě řidiče, který ráno usedne za volant, v poledne obědvá ve Vídni a večeří opět v Čechách. Počet nastoupení a vystoupení z vozu je do deseti za den. V případě, že budete popojíždět po městě, může takový řidič tento počet za jeden den až ztrojnásobit. Takový automobil bude samozřejmě daleko více opotřeben a při nájezdu 150000km bude o poznání v horším stavu než 150000km v prvním případě. Bude mít více opotřeben podvozek, karoserii, interiér, motor, prostě vše. Při výběru ojetiny je tedy důležitá minulost a tu je ne vždy možné prokázat. To samé platí i v případě bývalého firemního automobilu. Na jedné straně s ním může jezdit jeden řidič, který si váží služebního automobilu, chová se k němu slušně, pravidelně chodí na servis, který platí firma a ta se pěkným autem prezentuje a na straně druhé můžou stejný automobil používat tři lidé najednou, využívají toho, že za tři roky dostanou automobil nový, nešetří ho, firma šetří finance na pravidelných servisních kontrolách a to jak automobil vypadá je jim jedno. I takové firmy jsou. A dva stejné automobily ze stejného roku výroby s podobným faktickým nájezdem kilometrů se můžou technický stavem obrovsky lišit.

A tak pokud má vůz na tachometru 150000km za 3 roky, jde spíše o poctivý prodej, je to 50 tis/rok, v případě firmy je 30000 km za rok spíše minimální hranicí, takový obchodní zástupce může za ten rok ujet i přes 70000 km, to potom takový nájezd za tři roky je 210000km.

Při výběru ojetiny je důležitá servisní kniha, z ní by mělo být zřejmé jaký servis byl na voze proveden. Jedná se hlavně o tzv. velké servisní kontroly. Proto se u všech použitých automobilů doporučuje ihned po koupi vyměnit rozvodový řemen, oleje, filtry atd. U hodně automobilů je servisní kniha nedostupná a tak máte dvě možnosti, zhánět a hledat auta pouze s doloženým původem, potom ho doporučuji ale zkontrolovat v příslušném servisu a ověřit si údaje a nebo druhá možnost, nespoléhat na dostupné materiály a nechat tento servis provést technickou prohlídku před koupí. Je ale potřeba s touto investicí počítat před koupí.

Manipulací s údaji na tachometru se stává, že se kupující diví, že u té či jiné značky odejde vodní pumpa ve 120000 km. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že kilometrů mohlo být daleko více. Na druhou stranu se taková závada ve 120000 km může vyskytnout.

V praxi se můžeme setkat s automobily, které mají najeto více jak 500000 km a majitelé jsou spokojení, automobil nevyžaduje nákladnějšího servisu a slouží a slouží