DotazUvažuji o koupi automobilu v cenové relaci 100 až 110 tisíc. Mělo by se jednat o auto dieselové. Ročně najedu asi kolem 30000 km. Z nabídky mě nejvíce zaujaly auta z roku 98-01 a to typy Peugeot 306 a 406, Renault Mégane a Laguna. Popřípadě v trochu vyšší cenové relaci cca 140 tisíc VW Golf IV z roku 98. Prosím Vás o radu jaký typ vozu by jsme mi doporučil a jak jsou na tom daní výrobci s kvalitou dieselových motorů? Popřípadě Vás prosím o doporučení vozu od jiného výrobce odpovídající mým parametrům.
Odpověď![]()
Ve Vašem případě je nejdůležitějším vodítkem informace, že hodláte ročně najet kolem 30 000 km. Osobně bych si dovolil navrhnout Vámi zmiňovanou variantu- připlatit si, a pořídit VW Golf 4. gen. Zde jsou důvody. Motory 1.9 TDI o výkonech 66 a 81 kW (tedy před náběhem systému PD) jsou dlouhodobě provozně spolehlivé a relativně nenáročné na údržbu. Častější výměna rozvodového řemene i toliko omílané problémy s nefunkční váhou vzduchu jsou dnes z finančního hlediska téměř bezvýznamné ve srovnání s tím, co by budoucího majitele mohlo čekat u většiny konkurenčních motorů v daném stáří a cenové kategorii (zde jen s výjimkou starších motorů od PSA). K dobrému výhledu spolehlivosti se zde navíc přidává až neuvěřitelná úspornost, a pocit dostatečného výkonu i u slabší a rozšířenější varianty se 66 kW. U ní také odpadá potencionální problém s nefunkčním ovládáním VTG turbodmychadla, které je použito u výkonnější verze. Golf TDI sice neseženete vyloženě výhodně, ale za x let jej určitě prodáte s mnohem menším cenovým propadem než kteréhokoliv z jeho konkurentů. A protože ztráta hodnoty tvoří nemalou část celkových provozních nákladů, viděl bych vlastnictví tohoto vozu jako ryze pragmatickou volbu rozumu. Atmosférická varianta 1.9 SDI by mohla vydržet možná ještě o trochu déle, dnešnímu hektickému provozu ale sotva stačí, spotřebu nižší nemá, a její první majitel beztak většinou finančně neustál příplatek za klimatizaci, bez které budou do budoucna vozy téměř neprodejné. Golf 4 má vcelku dobrou prognózu pro najetí velkého množství kilometrů. Je robustní, a v případě dieselu osazený osvědčenou technikou. Právě díky nízké spotřebě a vysoké zůstatkové hodnotě si na sebe „vydělá“ rychleji, než kterýkoliv jiný ze zmiňovaných vozů, a to i přes zvýšené náklady na jeho pořízení. Ani on pochopitelně není prostý nedostatků, ale jako celek bych hodnotil Golf 1.9 TDI 66 kW jako mechanicky i ekonomicky nejméně rizikový ze zde zmíněných možností.
![]()
Renault Mégane je přesným opakem Golfu. Elegantní, pohodlný a relativně levný vůz. Pod jeho kapotou mohl klapat některý z celkem čtyř nabízených dieselů: Nejprve 1.9 d (47 kW) a 1.9 dT (66 kW), oba s nepřímým vstřikem do předkomůrky. Ani jeden nelze doporučit coby bezproblémový. Není žádným tajemstvím, že jim občas praskne
hlava válců, nebo se propálí
těsnění pod ní. Navíc turbodmychadlo verze dT také nemá nijak velkou životnost, čemuž zůstalo věrno i u pozdějších přímovstřikových verzí 1.9 dTi (59 a 72 kW) či 1.9 dCi se systémem Common Rail (75 kW). U nich se navíc přidávají ještě určité specifické závady, jakou je třeba totální škoda na motoru poté, co se rozpadla
napínací kladka plochého řemene a ten se následně ocitl v místech toho rozvodového (1.9 dTi), či dnes již dostatečně známé a nijak ojedinělé problémy vstřikovacího systému CR (1.9 dCi). Bohužel, i kdyby dieselové motory Renault byly spolehlivější sebevíc (tak jako že stejně nejsou), plánu najet s ojetinou při rozumných nákladech třicet tisíc kilometrů ročně se pravděpodobně může postavit do cesty celý zbytek auta (i když výjimky samozřejmě existují). Přesně to samé lze napsat o snad ještě lákavější Laguně. Zde byly instalovány zpočátku
komůrkové diesely o objemu 2.2 d (61 kW) a 2.2 dT (83 kW), zde jsou také známy případy prasklých hlav válců i propálených těsnění pod nimi, sem tam přeskočí rozvodový řemen. Pozdější přímovstřikové verze 1.9 dTi (72 kW) a 1.9 dCi (79 kW) jsou prakticky totožné s těmi v méganu, a to včetně jejich problémů. Jak u ojeté dieselové laguny, tak u méganu riziko přečísluje výhodu komfortního a levnějšího vozu, kromě toho s přibývajícími lety života na zdejších komunikacích lze u nich zaznamenat postupnou ztrátu původní mechanické soudržnosti. V rámci alespoň částečné minimalizace rizika, které s sebou koupě starší dieselové
ojetiny přináší, bych si dovolil navrhnout obrátit pozornost někam jinam (alespoň v této cenové kategorii)...
![]()
Na
Peugeotu 306 jsou léta již docela znát, a nebýt spolehlivostí proslavených komůrkových dieselů 1.9 D (50 kW) a 1.9 TD (66 kW), možná by se nad ním už dávno zavřela voda. Právě onen motor 1.9 TD lze často objevit v nabídce u mnohem pohodlnější, větší a kvalitativně vyspělejší čtyřistašestky, kterou lze v daném cenovém limitu sehnat dokonce ještě v solidním stavu.
Turbodiesel 1.9 TD své stáří maskuje, protože v dobře odhlučněné 406 je jeho akustika stále na přijatelné úrovni, a dodnes nabízí ještě akceptovatelnou pružnost.
Agregát je dlouhá léta označován za spolehlivý, nějaké vyloženě chronické závady opravdu nemá, výjimečně může dojít k propálení těsnění pod hlavou, nebo k přeskočení rozvodového řemenu který ne vlastní vinou přesluhuje. V rozměrnější a hmotnější 406 bude jezdit za
spotřebu kolem 7 litrů, i když zde se pochopitelně nemusí jevit po výkonové stránce tak dostatečně jako u menší 306, přesto bych tento motor doporučil raději v té čtyřistašestce, kvůli znatelně větším kvalitám celého auta. Výhradně do 406 montovaný motor
2.1 TD (80 kW) je z dnešního pohledu možná také ještě vcelku spolehlivý a navíc výkonově optimální, ale za takového „nezmara“ již zkrátka neplatí. U něj se přece jenom častěji objevily prasklé hlavy válců následkem přehřátí, propálené těsnění pod hlavou, u starších ročníků i nefunkční
EGR ventily... Za modernější motory HDI (66 a 80 kW) by bylo potřeba pořádně připlatit, ale pochybuji o tom, že by Vás s nimi z dlouhodobého hlediska potkalo očekávané štěstí... Stejně jako v případě motoru Renault dCi, také zde platí, že jedna věc je solidní výkon, kultivovaný chod a vědomí technického pokroku, a druhá pak stále přítomné riziko kolapsu přecitlivělého
vstřikovacího systému CR, jedno jestli „jenom“ vstřikovačů,
čerpadla, nebo rovnou obojího zároveň... Velkou výzvou pro Common Rail bude jistě i schválené povinné přidávání biopaliv do pohonných hmot...
![]()
Výše zmíněný motor 1.9 TD byl v koncernu PSA takřka inventářem, a lze jej najít u
Citroenu Xsara, který se jeví jako modernější, komfortnější a celkově propracovanější než obdobně veliký Peugeot 306. Nabízel se i pro Xantii, ale ta je už přece jenom staršího data. Z japonských vozů opravdu osvědčený a doporučení hodný diesel nemá v této cenové kategorii snad ani jeden. Z těch
evropských začala po letech naftového moru svítat naděje u Fordu, Focus 1.8 TDdi (66 kW) se zpočátku rýsoval skutečně slibně, s postupem času se ale ukázalo, že to jablko přece jen od stromu nedopadlo dostatečně daleko, škoda...
Shrnul bych to takto: Golf 4. generace s motorem 1.9 TDI ve verzi 66 kW bych pro tento konkrétní případ doporučoval asi nejvíce. Jeho motor je schopen při akceptovatelných servisních nákladech a rekordně nízké spotřebě paliva dosáhnout vysokých kilometrových proběhů. Také celý zbytek auta (ať už se jedná o spojku, převodovku, nebo třeba elektrickou část) vidím v tomto souboji jako relativně nejméně rizikový. Bude tam ale ta potřeba ještě něco naspořit... Pokud by jste upřednostnil přece jen něco komfortnějšího, klidně by to mohl být o dost levnější Peugeot 406 s motorem 1.9 TD, který je ze všech do něj osazovaných agregátů asi tou největší jistotou. Na třetím místě bych doporučil Citroen Xsara se stejným motorem. Zejména pro oba francouzské vozy platí, že spolehlivému motoru možná časem nebudou dostatečnou oporou jiné důležité součásti vozu, ale i tak se stále jedná o dobrou volbu.
