Fiat Brava – na co si dát pozor?

---

Odpověď

Vážený čtenáři,
Fiat Brava se, společně se svým třídveřovým „sourozencem“ Fiatem Bravo, objevil v nabídce italského výrobce koncem roku 1995 jako nástupce Fiatu Tipo. Bravo i Brava okamžitě vzbudily pozornost, zejména odvážným designem interiéru a exteriéru. Za zmínku také stojí poměrně výrazné odlišení tří a pětidvéřové verze – a to nejen názvem, ale i zcela jinou zádí. Troufám si říct, že tento počin byl v roce 1996 po zásluze odměněn titulem „auto roku“.
Nabídka motorů v prvním roce výroby zahrnovala benzínové agregáty 1.4 12V, 1.6 16V a 1.8 16V a pro třídvéřový model také pětiválcový dvoulitr, který vozu uděluje velice slušnou dynamiku. Dieselové motory byly zprvu zastoupeny pouze klasickými předkomůrkovým agregáty – nejprve 1.9 D, o rok později pak přibyl 1.9 TD a 1.9 TDS. Všechny motory byly pro Bravo a Bravu vyvinuty nově a nabídka byla postupně doplňována a obměňována. Za nejhorší variantu je možno označit 1.4 o výkonu 55 nebo 59 kW. Vinou špatné konstrukce (poddimenzování) hydraulických zdvihátek ventilů dochází k rychlému opotřebení vačkové hřídele. Nedodržování předepsaných intervalů výměny, používání nekvalitního oleje, nebo kombinace obojího, příchod této závady urychlí. Ale o této nectnosti jste se již jistě v tohoto modelu dočetl. Spotřeba motoru také žádnou výhodu nepřináší, šestnáctistovka potřebuje stejný příděl paliva a odvede daleko spolehlivější službu. Zřejmě i z tohoto důvodu byl motor v roce 1998 nahrazen motorem 1.2 16V o výkonu 60, resp. 59 kW. Dalším motorem v nabídce je právě Vámi vybraný 1.6 16V o výkonu 76 kW. Tento motor nabízí slušný zátah ze všech otáček, má hezký zvuk a nízkou spotřebu paliva (zejména ve srovnání s 1.4 12V, nebo naopak 1.8 16V. Na rozdíl od „čtrnáctistovky“ rovněž netrpí žádnou typickou závadou. Troufám si říct, že se pro tento vůz opravdu jedná o optimální motorizaci. Výkonnější 1.8 16V, 83 kW má, jak jsem již zmínil, spotřebu daleko vyšší a nenabízí adekvátní rozdíl v dynamice. Pro milovníky nafty ještě uvedu, že nejprve se v roce 1995 objevil předkomůrkový diesel o výkonu 48 kW, v roce 1996 pak následovaný přeplňovanými motory 1.9 TD s 55 kW a 1.9 TDS o výkonu 74 kW. Moderní vznětové motory, u Fiatu označované JTD, se v nabídce objevily v roce 1998 a jednalo se o jedno z prvních uvedení nového systému „common-rail“.

Pokud se podíváme na podvozek, tam již italští konstruktéři maličko šetřili – Brava je postavena vlastně na stejné podlahové platformě jako předchůdce Fiat Tipo, samozřejmě řádně upravené. Vepředu jsou použity závěsy typu McPherson, vzadu klasická vlečená ramena. Jedná se o tradiční řešení pro rodinný hatchback, nenáročné na výrobní náklady, ani na prostor. Naladění je poněkud tvrdší, což na českých okreskách i ve městě asi pocítíte, budete si ale moci dovolit občasné ostřejší projetí zatáčky.

Karoserie vozu dostala kompletní pozinkování, takže se nemusíte obávat tolik kritizované bolesti starších Fiatů - rychlé koroze. Oproti předchozím modelům skutečně výrazný posun k lepšímu. Výtky ovšem směřují k tloušťce použitých plechů a také k nekvalitním lakům.

Interiér vozu je prostorný, vzadu se bez problému usadí 3 dospělí pasažéři. Zavazadlový prostor pětidvéřové Bravy nabízí objem 380 litrů, což lze označit za slušný průměr. Designem a ergonomií interiér skutečně v době svého vzniku vynikal, bohužel rovněž nekvalitními plasty a mizerným dílenským zpracováním. Nedá se říci, že by něco občas vrzalo, interiér na nerovnostech opravdu neskutečně „drnčí“ a skoro máte snahu jej za jízdy po městské dlažbě držet, aby se to celé nerozpadlo…. Já sám jsem v průběhu minulých let vlastnil 3 exempláře, všechny vyrobené v roce 1997, a tento problém mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti. Přiznejme si ale, v každém autě, které má něco najeto, občas něco vrzne. Nekvalita použitých materiálů se projevila i v exteriéru. Například plastové kličky dveří se po čase stráveném na slunci a dešti doslova rozpadají. A o nekvalitním laku jsem se již zmiňoval v předchozím odstavci.

Je ale nutno uvést, že Fiat Brava a Bravo podstoupil v roce 1999 modernizaci, která mimo jiné směřovala ke kvalitě použitých materiálu a k lepšímu dílenskému zpracování. Exempláře vyrobené od roku 1999 mají tedy jiné materiály v interiéru, drobných retuší se dočkal také exteriér (nárazníky, maska chladiče). Také vámi vybraný motor postupně dostal vylepšenou elektroniku a jiné zpřevodování, díky čemuž dále poklesla spotřeba.

V otázce bezpečnosti Fiat Brava příliš nepřesvědčí, nárazové testy absolvoval se ziskem pouhých dvou hvězdiček. A to nebyl ani v roce 1998 dobrý výsledek.

V jsme se již Fiatem Brava podrobně zabývali, nebudu tedy opakovat seznam častých závad, pouze se pokusím zhodnotit Váš konkrétní výběr vozu a odpovědět na konkrétní dotazy. Na výfuk si opravdu dejte pozor, koroduje velice rychle. Většinou vydrží 3 – 4 roky, poté je nutná výměna. Jsou samozřejmě k dispozici díly z druhovýroby, výfuk kvalitativně srovnatelný s originálem přijde na cca Kč 6.000,--.

Klíčky k Fiatu Brava by měly být celkem 3. Dva běžné – v modré barvě a jeden červený – tzv. servisní.

Fiat Brava vyrobený v roce 1999 s motorem 1.6 16V a najetými 95 tisíci kilometry je dle mého názoru, i přes výtky v článku uvedené, velice dobrou volbou. Exemplář z roku 1999 již bude po všech výše uvedených modernizacích, navíc díky pověsti automobilky jsou ceny ojetých vozů velice nízko. Výběr v autobazarech je také dostatečný, a to jednak díky slušnému prodejnímu úspěchu, který byl v pozdějších letech podpořen mohutnými slevami, tak díky velkému počtu individuálních dovozů.