DOTAZ: Vážená redakce TipCars, obracím se na Vás s prosbou o radu. Plánuji synovi pořídit jeho první vlastní auto. Známý prodává svoje starší, ale zachovalé Mondeo z roku 2000 s dieselem 1.8 TD. Jelikož vím, že se o něj vždy dobře staral a nikdy si na vůz nestěžoval, je pro mne zatím favoritem. Po pročtení několika recenzí se ale obávám motoru - prý je nespolehlivý a má vážné závady. Má známý výjimečně povedený kus, nebo se dieselového Mondea nemusím bát?
Zdraví Otakar Z.
ODPOVĚĎ: Vážený pane Otakare. Ano, většina majitelů tuto motorizaci označuje za nejhorší motor, který Ford do svých vozů namontoval. Já ale z vlastní zkušenosti tvrdím, že nic není tak horké, jak se zdá. Motor Endura-De (jinak označovaný jako Kent) má svůj základ už v 80. letech minulého století. Lze jej najít pod kapotami starších escortů, fiest a mondeí.
Nás bude zajímat hlavně Mondeo. Popravdě, podle mého názoru to byla od Fordu poměrně velká troufalost montovat ještě v roce 2000 starý diesel s rotačním čerpadlem do tak povedeného auta, jakým je právě Mondeo, v době, kdy konkurence už jezdila na Common-Railech nebo legendárních TDI (Volkswagen). Konstrukčně velmi zastaralý motor se totiž při jízdě příliš jako diesel nechová - v nízkých otáčkách je doslova mrtvý (rozjezdy s vozem při zapnuté klimatizaci vyžadují rázné sešlápnutí plynu), po silném turboefektu ožívá kolem 2 tisíc otáček,od kterých poměrně slušně zatahuje. Po překročení třítisícové hranice ale začíná vadnout. Porovnávat jej s jinými diesely té doby opravdu moc nelze, jeho naladění je přinejmenším "zvláštní".
"Pomstou", jak jej někteří uživatelé nazývají, bych jej ale určitě neoznačil. Problémy, které je potkaly, byly totiž z velké většiny způsobeny zanedbanou údržbou. Já si tento motor troufám označit jako spolehlivý a při slušném zacházení také velmi trvanlivý. Aby tomu tak bylo, je důležité dbát na pravidelnou výměnu oleje a filtrů, každých 60 tis. km výměnu rozvodů (tvoří je 2 řemeny a 3 kladky), kde se opravdu nevyplatí šetřit, jelikož automobilka šedesátitisícový interval stanovila poměrně přesně a rozvody o moc víc nevydrží. Kdo vymění pouze řemen pohánějící vačkovou hřídel a spoléhá na to, že ten ženoucí čerpadlo není tak namáhán a vydrží do dalšího intervalu, brzy zapláče. Po prasknutí totiž shodí i ten pohánějící vačku a následuje totální destrukce motoru. Zastudena není dobré motor příliš zatěžovat a (nejen) po svižné jízdě ho nechat chvíli dochladit na volnoběh, tedy spíše turbodmychadlo. Pokud toto dodržíte a Váš syn má alespoň trochu cit pro auto, neměl by s tímto motorem mít problém.
U vozů s vysokým nájezdem občas zlobí tzv. turbokorektor. Ten zvyšuje dávku nafty vstřikované do válců (v tomto případě do předkomůrek) podle plnicího tlaku turbodmychadla. Po čase v něm ale popraskají membrány a následuje propouštění nafty do sání (především při chodu naprázdno se potom motor čas od času nekontrolovatelně rozběhne do vysokých otáček a hrozí jeho zničení). Oprava turbokorektoru Vás přijde zhruba na 2 tisíce korun. Občas netěsní ruční pumpa na naftu (slouží pro načerpání paliva při úplném vyjetí nádrže) a dochází k následnému zavzdušňování palivové soustavy. Přetěsnění ale stojí pár stokorun. Nakonec je důležité mít v pořádku žhavení, jelikož kvůli své konstrukci ani teplý motor bez nažhavení nenastartuje. Agregát v dobrém stavu ale nemá problém nastartovat ani při teplotách pod -20° C (pokud ano, něco není v pořádku).
Já osobně se tento motor doporučit nebojím. Znovu ale opakuji, že bezproblémový a spolehlivý provoz zažijete nejen s tímto naftovým Mondeem při nešizené údržbě. Spotřebu lze poměrně bez problému udržet okolo 6 litrů nafty na 100 km.
Jinak první generaci Mondea trápí občasné závady elektroinstalace, zvlněné brzdové kotouče, klepající tyčky stabilizátoru přední nápravy a také koroze (nejčastěji prahy a lemy zadních blatníků). Tyto spotřební díly ale stojí v druhovýrobě stokoruny.
Ojeté Mondeo první generace lze sehnat již od 20 tis. Kč. V inzerci TipCars jich jsou necelé dvě desítky s průměrným nájezdem kolem 160 tis. km.