Hyundai i10 – malý, ale přesto překvapivě použitelný

Hyundai i10 se už co nevidět u prodejců objeví ve své třetí generaci. Předchůdce se vyráběl dlouhých sedm let a právě druhá generace byla v porovnání s tou první větší skoro ve všech ohledech. A novinka ve zvětšování dál pokračuje. Je delší i širší, zároveň ale o 20 mm nižší. Vzhled nenadchne, ale ani neurazí. Za mne je lépe volit umírněnější tvary, které se hned neokoukají. Zajímavým detailem jsou kulatá světla denního svícení umístěná v masce předního nárazníku. Jeho tvary spolu s prolisy na přední kapotě se mi osobně líbí, dodávají novému i10 šmrnc a jsou asi tím prvním, co každého při pohledu na auto zaujme.


S prodlouženým rozvorem se zvětšilo hlavně místo pro kolena cestujících vzadu, s místem na hlavu je to už horší. Objem zavazadelníku zůstal na původní hodnotě 252 litrů. Zbytek interiéru je postaven hezky funkčně a příjemně pro každodenní používání. Přehledné je i pracoviště řidiče s 8“ displejem s rozhraním Bluelink, volant lze ale seřídit pouze výškově. Také je škoda těch tvrdých plastů na palubní desce, i když chápeme, že někde se ušetřit musí, a ne každému takové provedení vadí. Ostatně cena, to je taky oříšek. Ta základní je nastavena na 219 900 Kč. Jenže stačí si přidat deset tisíc a už máte větší model i20 (ten ale není samozřejmě tržní novinkou).


Jdeme za volant. Už první stovky metrů po rozjezdu naznačují, že podvozek je naladěn hodně sympaticky. Hezky drží v zatáčkách, ale zároveň z vás na nerovnostech nevyklepe duši. A to máme auto na největším možném rozměru disků, tedy 16“. Fajn je také nastavení řízení s rozumnou asistencí posilovače a příjemnou zpětnou vazbou od předních kol. Pod kapotou testovaného vozu máme čtyřválec 1,2 MPI o výkonu 62 kW. Jde o ideální kompromis mezi slabším litrovým tříválcem s výkonem 49 kW a oturbeným litrem T-GDI (74 kW), který dostanete, pokud si připlatíte za sportovně laděnou verzi N-Line (do prodeje se dostane na jaře tohoto roku). Zpět ale k testované motorizaci. V našem případě je spojena s přesným pětistupňovým manuálem. Kdo chce tohle převážně městské auto vybavit robotizovanou automatickou převodovkou, musí si připlatit nemalých 30 tisíc korun. My raději zůstáváme u manuálu. S motorem si rozumí výborně a řazení je hezky přesné. Komu nevadí manuální řazení, tomu doporučujeme zůstat u této převodovky. A spotřeba? S dvanáctistovkou v ostřejším režimu počítejte s apetitem kolem 6,5 litru na 100 kilometrů.


Jak tedy třetí generaci Hyundai i10 zhodnotit celkově? První jízdní dojmy toho rozhodně neřeknou tolik, co klasický týdenní test. Přesto víme, že prostřední motor v nabídce jede tak akorát a že nejslabší motor bychom doporučili jen na nezáživné městské popojížďky. Víme, že podvozek se povedl a s klidem zvládne i silnější přeplňovaný tříválec. A také víme, že díky nárůstu rozměrů je i10 překvapivě praktickým autem. Za to mu těch pár zmíněných detailů rádi odpustíme.