Dobrý den,
pokud jste dříve vlastnil Audi A8 4,0 TDI tak se alespoň mohu vystříhat obšírného varování na adresu provozních nákladů vrcholného bavoráku, neboť v podobných sférách jste se pohyboval i se zmíněným Audi a máte tedy představu i zkušenost. Začnu tedy s první otázkou, týkající se trakce. Po většinu roku vás nemusí nějaký zadní pohon u BMW vůbec znepokojovat, protože zvláště u velké a těžké E65 pojedete na suchu i na mokru (při plusových teplotách) se stejnou jistotou, jako u bývalého A8 Quattro. Limity podvozku leží tak vysoko, že se na ně trochu příčetný řidič prakticky nedostane, a kdyby ano, tak citlivě nastavený stabizační systém většinou dokáže zabránit nejhoršímu.
Co se týká využitelnosti auta se zadním pohonem v zimních podmínkách, tak se to nedá nějak paušalizovat, neboť záleží na mnoha věcech: třeba na váze auta a jejím rozložení na nápravy, na kvalitě vzorku a šířce pneumatik (široké pneumatiky jsou vysoce kontraproduktivní), zdařilosti naladění protiprokluzových a stabilizačních systémů a samozřejmě i na konkrétních adhezních vlastnostech sněhu. Ať jsou jejich vzájemné kombinace jakékoliv, prakticky vždy nakonec platí, že velké těžké auto se zadním pohonem a velmi širokými pneumatikami bude při jízdě sněhem nebo sněhovou břečkou určitě znevýhodněno víc, než třeba menší auto s předním pohonem. Sám soukromě jezdím právě s vozy s motorem vpředu a pohonem zadní nápravy, a tak už pokládám za samozřejmé, že s příchodem bílé zimy prostě musím vzít rozum do hrsti a adekvátně přispůsobit jízdní styl. Nestydím se za to, když mě neprohrnutým levým pruhem dálnice předjíždí pobavená posádka Felicie, protože vím, že auto s klasickou koncepcí pohonu si svého „Černého Petra“ si vybírá právě v tomto období.
Pokud byste chtěl malé porovnání například právě s minulou generací A8 4,2 TDI, tak motor bavoráku je kultivovanější, ale kupodivu se pomaleji vytáčí. Sečteno s vyšší hmotností (cca 150 až 200 kg v neprospěch BMW) mu tak při sprintu z místa A8 velmi lehce ujede. Pokud by ale rozhodovaly subjektivní pocity posádky o síle motoru, zdá se 745d bez konkurence. Zátah od nějakých 2000 otáček je tak impozantní, že se mu dle mého názoru Audi nemůže rovnat a to stejné bych tvrdil i o pětilitrovém desetiválci TDI v Phaetonu. Kdo hledá tah lokomotivy, je u pozdějších verzí 745d s výkonem 242 kW na té nejlepší adrese. V této věci by mezi naftovými sedany mohla konkurovat jedině nová A8 4,2 TDI, s kterou mám zrovna teď čerstvou zkušenost, to by ale nesměla mít tak hyperaktivní osmistupňovou automatiku, která v rámci boje proti emisím neustále sráží otáčky někam k volnoběhu. Obvyklá spotřeba 745d je zhruba deset litrů na sto.
Po stránce spolehlivosti motoru u 745d, tak žádné fatální a chronické mechanické závady nejsou ve větším měřítku pozorovány. Nicméně stále je třeba mít na paměti, že těchto takto motorizovaných sedmiček jezdí naprosté minimum, takže dostatečně reprezentativní vzorek není možné získat. Zato reálným faktem zůstává, že tyto osmiválce obsahují prakticky ve dvojnásobném množství všechno to, co obvykle ruinuje majitele ojetých dieselů. Výměnu rozvodů byste při nájezdu kolem 300 tisíc kilometrů měl raději preventivně absolvovat stejně jako ve zmíněném Audi, neboť oba krátké řetězy (každá řada válců má svůj „vlastní“) jsou poměrně subtilní a zvláště v těchto monstr-dieselech už na nich bude opotřebení znát, stejně jako na napínacích lištách. Bude to ovšem naprosto banální investice v porovnání s tím, že tou dobou už bude v autě velmi pravděpodobně instalována několikátá sada turbodmychadel (2x 43 000 korun bez DPH a práce), filtrů pevných částic (2x 35 000 bez DPH a práce), piezoelektrických vstřikovačů (8x 7600 bez DPH a práce), EGR ventilů (2x 6000 bez DPH a práce), o běžném „spotřebním“ materiálu jako pneumatiky, brzdy, tlumiče, hadice atd. raději ani nemluvě. Po stránce spolehlivosti pohonné jednotky je ale tato E65 745d proti prvnímu 740d v E38 určitě znatelným skokem kupředu. Tedy alespoň zatím se to tak jeví…