Seat Toledo (1999 – 2004)
Druhá generace Seatu Toledo se na trhu objevila v roce 1999. Předchozí model byl laděn jako vyloženě rodinný vůz. Tomu odpovídaly jízdní vlastnosti i prostorové poměry. Druhá generace měla ovšem jiný úkol. Stát se sportovnější alternativou k ostatním koncernovým konkurentům. Za základ samozřejmě posoužila podvozková platforma Golfu čtvrté generace. Z toho přímo vyplývá nabídka prostoru. Na zadních sedadlech je tedy trochu méně místa pro nohy cestujících, zejména pokud jsou přední sedadla posunuta výrazně vzad. To jsou ale informace, které jste již určitě četl v testech Octavie první generace či VW Golf a Bora. Zavazadelník nabízí vynikající objem 500 litrů, který je, samozřejmě v možnostech sedanu, dobře využitelný. Při sklopení dělených zadních sedadel je k dispozici solidní přepravní kapacita. Podvozek je u běžných výbav laděn spíše komfortně, pokud se jedná o verzi Sport, tam najdete tužší naladění s příznivým vlivem na jízdní projev. Oproti předchozí generaci se velice zlepšilo provedení interiéru a kvalita materiálů, která plně odpovídá tehdejším koncernovým zvyklostem. Rovněž antikorozní ochrana je na vynikající úrovni. Jedná se o spolehlivý vůz, který by Vás, zejména v kombinaci se zážehovým motorem, neměl překvapit drahými závadami. Tím se zároveň dostáváme k volbě vhodného motoru. Vámi zmiňovaná pohonná jednotka splní všechna očekávání týkající se dynamiky. Disponuje výkonem 132 kW a slušným průběhem točivého momentu, rozumné spektrum využitelných otáček je cca mezi 2 – 5 tisíci. Spotřeba se samozřejmě bude odvíjet od Vašeho jízdního stylu. Troufám si tvrdit, že i při častém využívání výkonového potenciálu se budete nejčastěji pohybovat mezi 9 – 11 litry na 100 km, při klidných jízdách v rámci rychlostních limitů to bude zhruba mezi 7 – 8 litry. I z hlediska spolehlivosti se jedná o povedenou pohonnou jednotku. Z častých závad snad zopakuji pouze zapalovací cívky či selhání mazání, což se ale projevuje u vozů se zanedbanými výměnami oleje. K tomu může dojít následkem ucpání sacího koše.
Ford Focus ST 170 (2002 – 2004)
První generace Fordu Focus měla premiéru v roce 1998. V předchozích recenzích jsme již přinesli spoustu důležitých informací. Já se tedy omezím pouze na jejich zopakování a spíše se budu zabývat odlišnostmi „ostré“ verze. Ford Focus je zajímavý designem, jízdními vlastnostmi a spolehlivostí. Tyto tři přednosti a jejich současný „výskyt“ není u každého vozu samozřejmostí. Interiér vozu je na poměry třídy prostorný, sedadla jsou dostatečně dimenzována a jsou pohodlná. Přístrojová deska má velice netradiční tvary, z hlediska ergonomie je ale vše v pořádku. Někomu mohou vadit tvrdé plasty, zejména pak ten černý lesklý na středovém panelu. Zde je určitě vhodné zmínit odlišnosti od běžné verze. Ford Focus ST 170, který je zákazníkům k dispozici od roku 2002, má vynikající anatomická sedadla, hliníkové pedály a hlavici řadicí páky a přístroje s bílým podkladem. Zmíněná sedadla jsou i pro sportovní svezení dostatečná, jako závadu bych snad uvedl příliš vysokou pozici sezení, a to i v nejnižší poloze. Další odlišnosti v interiéru již nehledejte. Venku najdete například jiné prahy či spojlery a v sérii dodávané sedmnáctipalcové disky z lehké slitiny. Podvozek se vyznačuje znatelně tužším naladěním a vůz disponuje krátce odstupňovanou převodovkou. Brzdy jsou velice slušné a dobře dávkovatelné. Velice důležitý je také motor. U Fordu Focus se jedná o zážehový šestnáctiventilový agregát, který s atmosférickým plněním dosahuje výkonu 127 kW při 7 tis. otáčkách a točivý moment vrcholí hodnotou 196 Nm při 5500 otáčkách. Jedná se o povedenou pohonnou jednotku, která překvapuje plynulým zátahem až do zásahu omezovače, rozsah použitelných otáček je mezi 2 – 7 tisíci. Pouze zvuk je trochu hrubší. Tento motor je vcelku spolehlivý, při koupi ovšem dejte pozor na vozy, které byly provozovány „nadoraz“. Spotřeba bude jako obvykle velice závislá na stylu jízdy, v porovnání s výše popisovaným 1.8 T bych ale přece jen počítal cca s 1 - 2 litry na 100 km navíc. Pružnost sice chválím ve vztahu k obdobně výkonným atmosférickým dvoulitrům, turbomotor má ale přece jen jinou charakteristiku, výrazněji zatahuje již v nižších otáčkách a komu takové svezení stačí, bude potěšen úsporou paliva. Vzhledem k tomu, že u ostatních částí vozu nebyla použita jiná řešení či odlišná technika, můžete pro seznam obvyklých závad čerpat z již dříve zveřejněných recenzí Fordu Focus, které najdete na stránkách TipCars.com.
Závěr
Pokud je pro Vás sportovní svezení (v rámci možností daných kategorií a cenou) tím nejdůležitějším, Ford Focus je opravdu velice dobou volbou a těžko hledá konkurenta. Seat Toledo bych označil spíše jako komfortnější a rodinnou volbu. Škoda, že Vámi nastavená cenová hranice není ještě trochu vyšší. Tam už by se dalo uvažovat o aktuální generaci Renaultu Mégane Sport s vynikajícím turbomotorem o výkonu 225 koní, či nejvýkonnější civilní provedení aktuálního modelu Opel Astra, s taktéž výborným přeplňovaným dvoulitrem a výkonem 200 koní. V podobné cenové hladině se také občas objeví jiný zajímavý vůz – Alfa Romeo 147 3.2 GTA. Nabízí 250 koní, slušné jízdní vlastnosti, krásný zvuk, a vzhledem k tomu, že Alfě v poslední době kazí pověst zejména čtyřválcové zážehové motorizace, ani z hlediska spolehlivost nebudete na špatné adrese. Pokud se ovšem budeme striktně držet nastavené cenové hranice, může být dobrou volbou též Honda Civic Type-R s vynikajícím zážehovým čtyřválcem 2.0 16V s výkonem 147 kW (200 koní) a šestistupňovou převodovkou. Získáte výborné jízdní vlastnosti a tradiční spolehlivost, kterou se toto provedení neliší od běžných motorizací. V ČR je jich v nabídce velice málo, ovšem v zahraničí je to lepší, za ceny začínající na cca 9 tisících eur.