Jaký je Mercedes-Benz třídy C (W202)?

Z dnešního pohledu pro plno lidí již možná zastaralý model první generace třídy C od Mercedesu ztratil prestiž a lesk své hvězdy a v　tomto směru nemá cenu o něm uvažovat. Pokud ale někdo hledá kvalitní a spolehlivý automobil v　cenové hladině 50-100 tis. Kč, který dokáže ještě dnes bez problému a přiměřeným cestovním komfortem zdolávat 20-30 tis. km ročně, může zde být na správné adrese. Jestliže navíc upřednostňujete klasickou koncepci s　motorem vpředu a pohonem zadních kol, moc jiných automobilů na výběr není a Mercedes-Benz třídy C generace W202 stojí určitě za pozornost.
Tento model vstoupil do výroby již v　roce 1993 jako nástupce úspěšné 190-ky (W201), v　průběhu výrobního cyklu byl neustále modernizován a vylepšován a v　roce 2000 byl nahrazen další generací interně označovanou W203. Kombi, představené v　roce 1996, vydrželo ve výrobě ještě o jeden rok déle a díky tomu se pod jeho kapotu dostaly některé motory z　nové generace a šestistupňová manuální převodovka. Nabídka pohonných jednotek byla skutečně velmi široká. Zážehové čtyř, šesti a osmiválce a vznětové čtyřválce a pětiválce s　nepřímým vstřikováním i nový čtyřválec s přímým vstřikováním Common Rail ve dvou výkonových verzích. Konkrétně se jednalo o tyto modely:

Jak již bylo řečeno, v　průběhu celého výrobního cyklu byl popisovaný automobil průběžně modernizován. Rozhodně stojí za zmínku změna a vylepšení kvality interiéru v　roce 1995, společně se zdokonalením do té doby kritizovaného ventilačního systému. Od roku 1996 mají automatické převodovky pět stupňů. K　výrazné modernizaci došlo v　roce 1997, kdy kromě změny vnějšího vzhledu (jiné nárazníky) a zavedení bočních airbagů, byla obměněna motorová paleta – čtyřválec 2,3 byl nahrazen šestiválcem do V　o objemu 2,4 l a řadový šestiválec 2,8 byl vystřídán o 3 kW silnějším vidlicovým. Oba nové šestiválce dostaly tříventilovou techniku a dvě svíčky na každý válec. U sportovní varianty AMG byl řadový šestiválec 3,6 l nahrazen vidlicovým osmiválcem 4,3 l. V　tomto roce se rovněž objevil první Common Railový čtyřválec 220 CDI. V　roce 1999 bylo standardně zavedeno ESP, i když stabilita podvozku i bez něj je příkladná.
Nevýhodou základních modelů je často jejich chudá výbava. Za plno prvků, které většina uživatelů dnes považuje za běžnou věc (el. ovládání zrcátek, sklopné sedačky…), se tehdy ještě muselo připlácet. Pokud Vám bude stačit dynamika základních čtyřválců, není již jiný důvod si ho nekoupit. Tyto motory, všechny ze stejné řady, jsou příkladně spolehlivé a servisně nenáročné. Všechny si nárokují přibližně 9 l paliva na 100km. Z　tohoto úhlu pohledu je jasné, že nejlepší volbou mezi nimi je verze 2,2 popřípadě 2,3. Přeplňovaná 2,3 (pro některé trhy měl tento motor snížen zdvihový objem na 2,0) má samozřejmě v　porovnání s　atmosférickými verzemi lepší dynamiku, ale spotřeba roste na úroveň šestiválců a i když velmi výjimečně, ale hrozí problém s　dmychadlem. To už je lepší volbou některý ze　spolehlivých šestiválců, nejlépe 2,8 V6, který dokáže být o něco málo úspornější než jeho řadový předchůdce a nabízí velmi slušnou dynamiku a zároveň jsou všechny šestiválcové motory v　porovnání s　čtyřválci výrazně tišší a vyznačují se vysokou kulturou chodu.
Z　celé řady použitých vznětových motorů stojí za to se při výběru zaměřit pouze na dva – moderní 220 CDI, který je tichý, nárokuje si do 6 l / 100km a slušně zatahuje již od nízkých otáček. Ovšem vzhledem k　věku těchto automobilů je zde velmi vysoké riziko nutnosti repase vstřikovačů. Cena tohoto úkonu již dnes nesahá do astronomických výšin, ale vzhledem ke zbytkové hodnotě těchto automobilů bych volil velmi spolehlivý a servisně mnohem méně náročný 2,5 TD. Jeho spotřeba bude sice přibližně o litr vyšší než u CDI, ale tím jeho negativa končí. Je silný, svojí pružností si nezadá s　benzínovými šestiválci, zdaleka není tak citlivý na kvalitu nafty jako motor CDI a v　podstatě nemá žádné výrazné slabiny.
Všechny motory použité v　této první generaci třídy C mají ventilové rozvody poháněné řetězem a po úpravě v　roce 1995 lze mluvit o použití jen kvalitních materiálů na celém automobilu. Tato generace ještě patří mezi „staré dobré“ Mercedesy, s　kterými mohl jejich majitel jezdit denně deset let bez nutnosti oprav. Bohužel již i nejmladší exempláře tuto hranici překročily a při výběru můžete narazit v　našich bazarech na zvýšený počet zanedbaných exemplářů, kterým jejich poslední majitelé již nedopřáli patřičný servis. Doporučuji tedy se spíše vyhnout nejslabším naftovým verzím a ze zbylých variant se zaměřit na vyhledání zachovalého vozu s　vyhovující výbavou. Při správném a trpělivém výběru lze ještě nalézt dobrý kus připravený spolehlivě sloužit a jeho servis Vás bude stát jen o málo více než na obyčejné vozy, ale kvalita, jízdní komfort, dynamika silnějších verzí a spolehlivost za to stojí. Zde nepřiplácíte jen za prázdnou značku, ale za skutečně kvalitně a technicky na výši vyrobený automobil.