Je Mazda MX-6 správná koupě?

Tomáš Dusil - 27. 05. 2009
DotazDobrý den, donedávna jsem byl vlastníkem Mitsubishi Eclipse 2l benzin, r.v. 93 - vyklápěcí světla atd...Spokojenost, kdysi jsem měl Mazdu 323F mrkačku, a obě vozidla jen potvrzuji Japonskou preciznost a výdrž motorů.Nedávno jsem havaroval a své Mitsubishi zlikvidoval a teď se poohlížím po něčem dalším. Velice mě zaujala Mazda MX-6 2.5-6V rok výroby 92, 93. Auta se prodávají přibližně kolem 50ti tisíc, vypadají velice atraktivně, silnějšího motoru se nebojím (nepředpokládám že spotřeba bude nějak brutální, přeci jen Japonci to uměli :)U mnoha těchto aut udává prodávající stav tachometru kolem 200tisíc, mě se to zdá moc, dotaz zní, jakou má životnost motor tohoto modelu, čím případně trpí tyto modely a na co bych si měl dát při koupi největší pozor.A případně je-li reálné zodpovědět mi otázku: Zdali si tímto krokem polepším, nebo to vyjde nastejno, nebo je to krok zpět (myšleno v porovnání s Mitsubishi Eclipse, rv. 90-95)Děkuji za odpověď.

Odpověď

Mazda MX-6 dodnes mnohé oslovuje (mě nevyjímaje) svým atraktivním designem, což platí i o interiéru. Technickým základem pro stavbu tohoto kupé se stala platforma GE, již tento vůz sdílí nejen s kulatým typem 626, ale i se svým dvojčetem Fordem Probe II, či atraktivní Mazdou Xedos 6. Pod pojmem „společná platforma“ si většina lidé představuje mimo jiné i shodné podvozkové skupiny, což je ale krajně zavádějící. Alespoň v tomto případě. MX-6 tak má jinak tvarovaná spodní příčná ramena přední modifikované nápravy typu McPherson, než třeba 626 a troufnu si říci, že i než zmíněný „malý“ Xedos. Na nějakou záměnnost proto v tomto případě zapomeňte. Důvod je prostý. Jen tak je totiž možné zajistit opravdu sportovní jízdní vlastnosti, jež od MX-6 každý očekává, a ke kterým má 626 dosti daleko. Bohužel zmíněné s sebou nese komplikaci v případě, že je třeba podvozek repasovat. Sortiment druhovýroby je spíše omezený a originální díly patří k těm dražším. Při zkušební jízdě bych tak určitě věnoval pozornost různému bouchání, které by mohlo později vyjít docela draho.
Po celou dobu produkce byla MX-6 poháněna dvojicí zážehových motorů značně se lišících nejen konstrukcí a potažmo počtem válců, ale i jízdním projevem. Menší dvoulitr s výkonem nijak oslnivých 85 kW je spíše tahounem, než sportovcem. Ochotně spolupracuje z nejnižších otáček, avšak po překročení 4500 min-1 s ním již není mnoho řeči. Síla v tu chvíli začne citelně polevovat, takže je lepší přeřadit a dále jej otáčkami netrápit.
Z přesně opačného spektra je hladce se vytáčející, čtyřvačkový, celohliníkový 2,5 litr koncepce V6 chlubící se výkonem 119 kW. Od spodu sice chraplavě nezabere jako menší agregát, avšak pojem „gradace výkonu“ je u něj naplněn vskutku v plném rozsahu. To znamená, že čím vyšší otáčky máte, tím více táhne. Dokonce i když se ručička otáčkoměru přiblíží červenému poli, stále máte pocit, že nemá dost. Jeho touhu po otáčkách se dále podporují poměrně krátké převody pětistupňové skříně.
Jak správně píšete, zážehové motory Japonci skutečně umějí, takže bych se životnosti jako takové ani u jednoho z motorů nebál. Je však otázkou, co od majitele k dalšímu přežití vyžadují. A zde je třeba říci, že u šestiválce je toho poměrně dost. Naprosto nezbytná, ba spíše životně důležitá, je u něj pravidelná výměna toho správného oleje. Tím je ten splňující normu SAE 5W-30, nebo 10W-30, API SG a měnit by se měl vždy po ujetí 10 000 km, nebo jednou za rok. Problém je, že u takto starých ojetin tohle jen málokdo dělá, takže výsledkem je zvýšená spotřeba oleje, ke která má motor vinou krátkých pístů (jejich malá výška vzhledem ke zdvihu) tak jako tak sklony. Kdo hladinu pravidelně nehlídá, velmi riskuje jeho zadření. Ležérnost při pravidelné údržbě, či dlouhodobý podstav oleje, má negativní vliv i na životnost hydraulických zdvihátek, která tak mohou klepat. Přesto ne všechno, co z motoru klepe musí být zmiňovaná zdvihátka. Bolestí motorů Mazda obecně jsou zapalovací kabely. Jejich probíjení při kontaktu s kovovými částmi také vyluzuje cvakavý zvuk, doprovázený chodem na snížený počet válců. A do třetice cvakání může způsobovat i volná takzvaná frikční pružina stejnojmenného převodu. Ten slouží pro přenos pohonu z výfukových vačkových hřídelí na sací (ty prvně jmenované pohání ozubený řemen). Zmíněná závada se stává hlavně při neodborné výměně rozvodů, která by se měla provádět po ujetí 100 000 km. Mazda MX-6 má však i jiné problémy. Třeba korozi karosérie, hlodající zejména na lemech zadních blatníků, někdy však i jinde.
Zkrátka najít zachovalou MX-6, která by předvedla vše ze svých dobrých vlastností, je rok od roku těžší. Co se týče odpovědi na vaši poslední otázku, tak s Elipse první generace zkušenosti nemám. Osobně mi tento vůz přijde zastaralejší, než MX-6, byť motory (nejčastěji 2,0 DOHC 16V) a podvozek (vzadu „víceprvek“), jsou na vysoké technické úrovni. Kdybych si měl vybrat, volil bych jednoznačně Mazdu. Ta ač vykazuje některé závady je přesto v globálu vcelku spolehlivým vozem. Za mnohé z nich totiž nemůže konstrukce jako taková, nýbrž přístup majitele v kombinaci se značným počtem kilometrů. Přeji šťastnou ruku při výběru.

Tagy