Je ojeté Volvo XC70 D5 s automatem to pravé?

Vámi vybrané Volvo XC70 z　roku 2002 rozhodně k　poctivým Volvům patří. Je to téměř shodný automobil s　modelem V70, oproti kterému má vyšší světlou výšku (210mm), automaticky připínatelný pohon zadních kol systémem Haldex, přídavné plasty zvenku a praktické držadlo na středovém tunelu pro spolujezdce. Když jedete s　Volvem V70, máte v　jakémkoliv jízdním režimu ať už ve městě či na dálnici pocit, že sedíte doma v　obýváku. V　tomto autě jsem si častokrát na německé dálnici uvědomil, jak subjektivně lze vnímat rychlost. Ve 180km/h v　Octavii II jsem se sice necítil nebezpečně, ale auto se různě vlní, reaguje na boční vítr, takže jste permanentně v　mírném napětí z　chování vozu. Při 200km/h jsem se ve Volvu V70 cítil naprosto bezpečně a pohodlně. Auto i v této rychlosti drží perfektně směr i v poryvu větru nebo při přejetí nerovnosti v　zatáčce. Prostě řídíte, jste v　pohodě a nic vás zbytečně neruší ani nevyvádí z　rovnováhy. Podobně je to i s　XC70, ze kterého máte navíc lepší výhled. Těch pár centimetrů do výšky navíc je docela znát a zejména při malých rychlostech máte pocit, že jste tak trochu „nad“ ostatními auty. Nepočítám-li samozřejmě dnes již běžná SUV všech možných, někdy i nemožných značek.
Volvo XC70 bych definoval jako silniční automobil doplněný o pohon všech kol. O to více potěší jeho chování na kluzkém povrchu a v lehčím terénu. Systém pohonu všech kol řešený připojováním zadní nápravy přes spojku Haldex zde funguje perfektně. Nepocítíte žádné nakopávání nebo nečekaný ústřel zádě se spožděním po přidání plynu a prokluzu předních kol. Zadní kola zabírají ve stejný okamžik, kdy přední začnou ztrácet trakci a to naprosto plynule. Celé auto se vždy chová srozumitelně a předvídatelně. Při zapnutém DSTC nemáte XC70 šanci dostat mimo zvolenou stopu i při necitlivém zacházení s　plynem a v　zatáčce. Když dupnete na brzdu s jednou stranou auta na ledu a druhou na asfaltu, XC70 ani nenaznačí jakoukoliv směrovou úchylku a jede přesně tam, kam míříte volantem. Někdy se za volantem XC70 můžete až nudit, protože tohle auto dělá všechno co chcete a navíc naprosto v　klidu, i když venku padají trakaře přes které musíte zrovna projet.
Na co je potřeba si u Volva XC70 dávat pozor? Moc toho není, začnu tedy u automatické převodovky.
Automaty od Volva patří mezi ty spolehlivější. Je však třeba mít na paměti, že jakákoliv automatická převodovka je velmi citlivá na zacházení a tomu je přímo úměrná její životnost. Rozhodně nechci nikoho zrazovat od koupě Volva XC70 s　automatem, protože málokterý pohon je mi tak příjemný jako právě tento v XC70. Navíc převážná většina těchto aut je vybavena automatickou převodovkou. Nicméně jedná se o rizikovější, relativně drahý díl a je velmi na místě správnou funkci automatické převodovky před koupí důkladně prověřit. Na to si určitě vemte s　sebou někoho, kdo tato auta zná a ví, jak má automat správně řadit. Při špatném zacházení může automat klidně odejít kolem 150-200tis.km.
Pohon 4x4 je celkem spolehlivý, ale není dimenzován na časté využívání na hranici trakčních možností auta. Občas se řeší vadný snímač tlaku na Haldexu, což je záležitost za pár tisíc korun. Když auto jezdí často v　terénu na výrazně proměnlivém povrchu, protočí se díky prudkému připojení zadních kol občas tisícihran na hřídeli u úhlové převodovky nebo to nevydrží úhlová převodovka jako taková. Oprava pak vyjde na celkem nepříjemných 35tis.Kč (cena ve značkovém servisu Volvo).
Motor D5 včetně jeho spolehlivosti jsem již popisoval v　článku „Volvo XC90 – jak si vede na trhu ojetin?“. Spotřebu má tento 120kW agregát ve Volvu XC70 s　automatem kolem 7-8l/100km, což jsou velmi příznivé hodnoty na tak velké a rychlé auto.
Koupě ojetého Volva XC70 není třeba se obávat, ale vzhledem k　větší citlivosti automatické převodovky i pohonu 4x4 na zacházení hledejte raději automobily s　průkaznou servisní historií nejlépe z　první ruky. Ještě se dají najít. Cena 250-300tis.Kč bude za takové auto z　let 2002 – 2004 běžná.

Ing. Aleš Zich

autor je odborným konzultantem v oblasti nákupu vozidel

Auto AZ Consulting