Nejlepší benzínový čtyřválec?

Petr Šikl - 23. 07. 2008
V redakci se nám sešly dva dotazy ohledně zážehových čtyřválcových motorů. Dnešní poradna proto má dvě části. V první se pokusím zvolit z daného výběru nejlepší pohonnou jednotku a v druhé prozradím, který agregát mě v poslední době mile překvapil.

Dotaz č.1: Dobrý den Motory mne baví, netroufnu si však o sobě tvrdit že se v nich příliš vyznám a ani moje zkušenosti nejsou velké. Můj dotaz zní takto: Jaký je nejlepší zážehový čtyřválcový motor? Z hlediska spolehlivosti a odolnosti, výkonu, dynamiky, spotřeby? Je mi jasné, že každý motor je jiný a tudíž vhodný pro jiné účely, jiného řidiče a jiný vůz. Ale mne by spíše zajímal Váš subjektivní názor. Mohl by to být 1.5 motor od Hondy VTEC z Civicu, 1.4 od Nissanu, 1.8 od Fordu, nebo například 1.0 i VVT-i od Toyoty? Děkuji za případnou odpověď, Pavel

Dotaz č.2: Jaký benzínový čtyřválec "pro běžné řidiče" Vás poslední dobou potěšil svým projevem a spotřebou? Dík za odpověď


Dobrý den, Váš dotaz je velmi zajímavý a po přečtení jsem hned začal pátrat ve své paměti, který agregát ve mě zanechal pozitivní dojmy a splňuje Vámi vypsaná kritéria. Začnu tedy popořadě.

Patnáctistovka VTEC z Hondy Civic je znamenitý motor, který se vyznačuje šestnáctiventilovým rozvodem OHC s proměnným časováním ventilů a vícebodovým vstřikováním paliva. Tato kombinace zaručuje výkon 84 kW a zároveň při klidném jízdním stylu i úsporný provoz. V praxi s ním lze jezdit při dodržování rychlostních limitů v průměru i za 6,5 l/100 km. Při razantním stylu jízdy je Civic sedmé generace schopný prohnat nejednoho silnějšího konkurenta, čemuž poté odpovídá i spotřeba. Žádné závažnější chronické poruchy jsem u tohoto motoru zatím nezaznamenal. Za ještě lepší volbu považuji šestnáctistovku VTEC s výkonem 118 kW, která se objevila pod kapotou v páté a šesté generaci Civicu a také v třetí generaci modelu CRX. Velkou výhodou je velmi solidní zátah již od nějakých 1600 otáček, který graduje po překročení dvoutisícové hranice, kdy se dostavuje 90% výkonu a nepolevuje až k hranici osmi tisíc. Motor je spolehlivý za předpokladu, že byl pravidelně po deseti tisících kilometrů (nebo 1/2 roce) pravidelně měněn motorový olej. Navíc je potřeba nešetřit a dopřát motoru kvalitní polosyntetický olej. A to vše při rozumné spotřebě (jízda v rámci rychlostních limitů = 7,5 l/100 km).

Čtrnáctistovka od Nissanu montovaná do Almery první generace (do roku 2000) produkovala výkon 64 kW. Opět byla použita šestnáctiventilová technika a rozvod DOHC včetně vícebodového vstřikování paliva. Motor nevyžaduje žádnou zvláštní péči a patří v Almerách z konce devadesátých let k nejrozšířenějším. A po právu. Oproti tehdejším konkurentům poskytovala Almeře nadprůměrnou dynamiku a dodnes se vyznačuje vysokou spolehlivostí. S příchodem druhé generace byl zvětšen i zdvihový objem na 1,5 litru díky čemuž vzrostl produkovaný výkon na 66 až 72 kW, ale na dynamice těžší Almery se to neprojevilo. Ba naopak. Navíc mírně stoupla i spotřeba.

Ford 1.8 - zde předpokládám, že myslíte osmnáctistovku Duratec HE s výkonem 81 kW, resp. 92 kW. Tento motor je nepřímým nástupcem oblíbených agregátů Zetec, které byly poháněny ozubeným řemenem. Nástupce Duratec HE je poháněn řetězem, takže odpadá výměna řemenu každých 90 tis. kilometrů. Díky hliníkové konstrukci je lehčí a také úspornější. Pětkrát uložený klikový hřídel přispívá ke kultivovanému a sametovému chodu. Motor existoval v několika provedeních. Základ tvořila osmnáctistovka, zlatý střed dvoulitr s rozdílným vrtáním a shodným zdvihem klikového hřídele a nabídku uzavírala verze o objemu 2,3 litru, která však nepatřila k zrovna úsporným. Ke dvoulitrové verzi se dnes ještě dostaneme ...

Agregát od Toyoty 1,0 VVT-i je nejvíce zastoupen v modelu Yaris, kde odvádí znamenitou práci. Oproti ostatním litrovým konkurentům pouze se třemi válci se vyznačuje příkladnou kultivovaností a díky proměnnému časování ventilů a šestnáctiventilovému rozvodu i solidní pružností. Pro běžné jízdy si často vystačí se spotřebou nižší než 5,5 l/100 km. Navíc jeho zdvihový objem spadá do nejnižší sazby povinného ručení.

Z Vámi uvedených motorů mě nejvíce fascinuje projev patnáctistovky VTEC od Hondy. Jeho dvě různé charakteristiky mi vyhovují.


Mnoho dobrých motorů konstruktéři automobilek strkají do stále těžších a nafouklejších vozidel čímž ztrácejí na svém kouzlu. Spotřeba vyšší hmotností a větším aerodynamickým odporem mírně roste a modely ztrácejí na pružnosti. Dobrou zprávou je, že za poslední rok se objevila řada automobilek, které konečně začaly snižovat u svých modelů hmotnost. První svěžím vánkem byla Mazda s dvojkovým modelem a posléze šestkou. Z Evropských aut zazářila třeba nová Ibiza.

Poslední dobou mě při testech čtyřválcových benzínových pohonných jednotek překvapil dvoulitrový čtyřválec MZR od Mazdy, který se vyznačuje velmi dobrou charakteristikou a umí být v zásadě úsporný. Dobrou práci odvádí v trojce i šestce. Navíc patří díky použití rozvodového řetězu mezi vůbec nejspolehlivější pohonné jednotky současnosti (jedná se o motor vyvinutý společně s Fordem, mechanický základ je totiž naprosto identický - u Fordu je označován obchodním názvem Duratec, řada HE). Naleznete ho například v Mondeu druhé a třetí generace, Focusu druhé generace atd.).

Úplně naposledy mě nejvíce fascinovala zbrusu nová šestnáctiventilová dvanáctistovka od Chevroletu. Ano, čtete správně. Před dvěma lety to u mě její osmiventilová předchůdkyně naprosto schytala. Otravovala hlukem, trpěla nepřiměřenou spotřebou a nebyla pro Aveo dosti výkonná. Novinka je naprosto jiná. Umí být relativně úsporná, vyniká naprosto vynikající kultivovaností a poskytuje konečně odpovídající až překvapující výkon.

Mezi další zajímavé testované motory v poslední době patří přeplňované agregáty. Velmi mile mě překvapila 1.4 T-Jet ve Fiatu Bravo. Milým motorem je i turbomotor 2,3 DISI montovaný do ostrého modelu Mazdy 3 nebo CX-7, kde se sice tolik neprojevuje, ale po stránce výkonu je dostatečnou motorizací. Až na tu spotřebu ... S "normálnějších" agregátů mě překvapila šestnáctistovka v Peugeotu 207 SW, která produkovala velmi solidní zvuk i výkon a jezdila za stále přijatelnou spotřebu (holt spolupráce na vývoji motoru s BMW se nezapře). Dobrou volbou je i 1.8 T.S. v Alfě Romeo GT. I po letech vyniká solidní spotřebou a lineárním zátahem. Většina ostatních testovaných motorů ve mě nezanechala hrubší vzpomínky, takže o nich nemá cenu psát. Vlastně ano, 1.8 TSI (TSFI) od koncernu montovaný do Škody Octavie mě mile překvapil a považuji ho za nejlepší možnou motorizaci pro rozšířenou Octavii.

A jaký benzínový čtyřválec považujete za nejlepší vy? Podělte se o své názory v diskusi pod článkem...

Tagy