Renault Grand Scénic 1.9 dCi - je spolehlivý?

Dobrý den,

o Renaultu Scénic druhé generace jsme ještě příliš informací neuvedli. První generací jsme se ale v našich recenzích zabývali již několikrát a to velice podrobně. Je ale pravda, že pro informace Vám mohou posloužit poradny i recenze zabývající se Renaultem Mégane druhé generace, z něhož konstrukčně i technicky vychází.

Objevil se na trhu v roce 2003 a jeho generační obměna tedy následovala se zhruba půlročním zpožděním za Méganem druhé generace. Jak jsem zmínil výše, technický základ je opět stejný, naprosto shodná je i nabídka motorů, úrovně výbav a použité materiály.

Nejprve se zkusíme podívat na klady a na srovnání s předchozí generací. Renault Scénic, tak jak je jeho dobrým zvykem, opět nabízí interiér, který je přímo předurčen pro pohodlné rodinné cestování a převážení zavazadel. Opět musím pochválit vynikající variabilitu interiéru. Sedadla je možno samostatně posouvat, sklápět a z vozu vyjmout. Množství odkládacích schránek je také tradiční, zde se zacházejí např. v podlaze, pod předními a bočními zadními sedadly, příp. u Grand Scénicu s pětimístnou konfigurací interiéru i pod zdvojenou podlahou zavazadlového prostoru a mezi předními sedadly může být velký chlazený box. Tyto klady jsme již chválili i u předchozí generace. Určitý posun bych viděl v ergonomii, příjemnější poloze za volantem a vlastně v celkovém ztvárnění interiéru. Když do vozu usednete, nemůžete se splést a na první pohled uhádnete, že se jedná o automobil z dílny Renaultu.
Materiály jsou na pohled i dotek velice příjemné, na vrchní části přístrojové desky je použit měkčený plast. Zejména ve specifikaci Dynamique či Privilége, kde je interiér v kombinaci látky a kůže (pouze na volantu a hlavici řadicí páky, jinak se samozřejmě jedná o koženku), je dojem velice slušný. Provedení přístrojové desky s centrálním umístěním digitálních přístrojů je stále opakovaným tématem. Před řidičem je pak možno vytvořit další odkládací prostor (což zde ovšem konstruktéři nevyužili), navíc na přístroje mohou lépe vidět všichni cestující. Když si vzpomenu, jak jsem jako malý pasažér na zadní prostřední sedačce neustále zíral na tachometr, uznávám, že to může mít něco do sebe. Pokud se na to budeme dívat z pohledu řidiče, myslím si, že jde o zvyk. Pokud se chcete podívat na přístrojovou desku, stejně musíte zrak zaostřit jinam, než na silnici a je pak již jedno, jakým směrem se přístroje nacházejí. To je ale pouze můj názor, proto si určitě vůz s tímto rozmístěním přístrojů vyzkoušejte – snadno zjistíte, jestli se pro Vás nejedná o nepřekonatelnou překážku. Z hlediska jízdních vlastností mohu také konstatovat určitý posun vpřed. Konstrukce náprav je zde opět osvědčená klasika – ve předu typu McPherson, vzadu vlečená ramena. Oproti první generaci ale vůz netrpí tak výraznými náklony karoserie a je celkově stabilnější. Naladění je tvrdší, společně s tvrdšími sedačkami s náznakem bočního vedení je možno hovořit o lepším požitku z jízdy. Pokud ale budete chtít trošku sportovnější zážitky za volantem, na rovinu říkám, že zde nejste na dobré adrese. Brzdová soustava je dostatečně výkonná a rozhodně patří k lepším stránkám tohoto automobilu. Řízení je tradičně odtažité, ale u tohoto vozu bych to nehodnotil jako nedostatek. A také můžeme konstatovat vysokou pasivní bezpečnost francouzského vozu, ostatně zisk pěti hvězdiček v testech Euro NCAP bychom mohli u nových Renaultů považovat za standard.

Pokud se začneme zabývat zápory tohoto vozu, bude to vypadat, jako že opisuji z předchozích článků. Nedostatečně kvalitní dílenské zpracování, které se projevuje na nedokonalém spasování dílů karoserie či drnčením různých částí interiéru, jako jsou např. střední část přístrojové desky z tvrdého plastu, plato nad zavazadlovým prostorem či výplně dveří, to je naprostá klasika. Scénic absolvoval v roce 2006 modernizaci, která se dotkla exteriéru (přepracovaný vzhled přední i zadní části vozu, nová litá kola, jiné materiály a grafika přístrojů v interiéru, nové laky). Jednoznačně doporučuji vozy po modernizaci, kvalitativní posun je zde velice patrný. Jaké jsou další zápory tohoto vozu? Určitě musím zmínit podprůměrnou spolehlivost. Zejména elektrika a elektronika může majitele pozlobit. Na displeji palubního počítače se občas objevují různá chybová hlášení, která neodpovídají skutečnosti, elektronická odemykací a startovací karta může vypovědět službu a vůz zcela znehybnit. Rovněž ovládání automatické klimatizace občas stávkuje a jeho výměna je velice drahá. Naproti tomu „mechanické“ části vozu jsou relativně spolehlivé, díly podvozku a řízení dle mého názoru nechystají žádné drahé překvapení. Přední náprava se může po určité době projevit hlučností a rázy do řízení, výměna ramen, čepů či tyček stabilizátorů není finančně náročnější, než u jiných vozů. Motory a jejich slabými i silnými stránkami se budu zabývat v následujícím odstavci.

Jaký motor můžete pro pohon Renaultu Grand Scénic zvolit? Nabídka motorů je poměrně široká, ne každý ale stojí za úvahu. Připomeňme, že od roku 2005 jsou v nabídce motory přepracované dle emisní normy Euro 4. Z benzínových motorů určitě upozorním na 1.6 16V s výkonem 115 koní ve verzi Euro 3, resp. 110 koní ve verzi Euro 4. Dostatečně výkonný, relativně tichý, pružný a s přiměřenou spotřebou. Žádné drahé závady se u něj nekonají a proto ho lze s klidným svědomím doporučit. Ještě bych alespoň okrajově zmínil další zážehový agregát, a sice turbodmychadlem lehce dopovaný 2.0T s výkonem 165 koní. Nad hranicí 3 tis. otáček velice slušně táhne a nabízí dynamické svezení. V ČR se v nabídce ojetých vozů prakticky nevyskytuje, pokud byste se pro něj nadchl, Vaše cesta by musela vést k našim západním sousedům.

Dle Vašeho dotazu Vás nejvíce zaujal motor 1.9 dCi s výkonem 88 kW, tzn. verze Euro 3, která byla v nabídce od roku 2003 do roku 2005. Verze Euro 4 pak nabízí 96 kW a je vybavena filtrem pevných částic. Tento motor považuji z hlediska jízdního projevu za velice povedený. Od zhruba 1700 otáček velice ochotně a plynule zatahuje, neobtěžuje posádku zbytečným hlukem a vibracemi a propůjčuje vozu dostatečnou dynamiku. To vše při reálné spotřebě mezi 6 – 7 litry pro svižnější jízdy. Na více než 1.5 tuny vážící rodinný automobil je to dle mého názoru slušný výsledek. O choulostivých místech tohoto motoru už se zde rozepisovat nebudu a opět odkáži na naše předchozí články, kde jsme se dostatečně podrobně věnovali odcházejícím vstřikovačům, turbodmychadlům, vodním pumpám a EGR ventilům. Ve svém dotazu se ptáte, jak o tento motor pečovat. Samozřejmě je nutné dodržovat všechny zásady pro zacházení se vznětovým turbomotorem. Nevytáčet za studena, nenakládat „plný plyn“ za studena, po delší jízdě na plný plyn nechat turbo dochladit a servisní intervaly zkrátit na 15000 km. A nezapomeňte tankovat kvalitní naftu. Ale tyto rady jste v našich článcích již jistě zaznamenal….

Pokud budete uvažovat o koupi novějšího Grand Scénicu, určitě bych do výběru zařadil motor 1.5 dCi Euro 4 s výkonem 105 koní a šestistupňovou převodovkou. Dynamika sice nebude oslnivá, při správné práci s řadicí pákou a pokud nebudete chtít nemožné, spotřebu udržíte určitě o litr níže.

A mezi ojetinami zajím ne příliš dostupným vrcholem je agregát 2.0 dCi, který má zcela jiný zvuk, jiný jízdní projev a bohužel i jinou cenu….

Na závěr připojuji obvyklé shrnutí důležitých kladů a záporů vozu:

Jaký je závěr? Renault Grand Scénic s Vámi preferovaným motorem určitě není špatnou volbou. Pokud se ale jedná spíše o volbu rozumem, zkuste do svého výběru zařadit i jinou alternativu, např. Opel Zafira druhé generace, Volkswagen Touran či Mazda Premacy. Získáte vůz s lepšími jízdními vlastnostmi, preciznějším dílenským zpracováním a v neposlední řadě také vůz celkově spolehlivější. Pouze v extravaganci designu a jízdním projevu vznětového agregátu bude Renault hůře hledat přemožitele.